MRTVÁ JELIVA
„Co asi může Hagrid chtít?“zeptá se Ron. „Určitě nám chce ukázat svého nového mazlíčka,“řekne Harry svůj názor. „To by nás asi nezavolal tajně,“zapojí se Hermiona.
Uvnitř už je čeká Hagrid :“Ahoj, neviděl vás nikdo? Nechci aby tu věc co vám chci ukázat viděl ještě někdo jiný.“ „Můžeš se spolehnout, ale pod ten plášť se už sotva vejdeme. Možná …“, nedokončí větu Harry.„Tak co nám chceš ukázat, už se nemůžu dočkat.“ řekl Ron. „Budeme muset jít do zapovězeného lesa.“ Hermiona zneklidní: „A nešlo by to nechat na ráno, až bude světlo?“ „Už jsem vám říkal, že to nesmí nikdo vidět, ani Brumbál.“ „Tak nám už konečně řekni, co to je!“ prosí Ron. „Uvidíte sami a třeba mi pomůžete.“ „Určitě ti pomůžeme“, řekne horlivě Ron. „Třeba ani vy nebudete vědět co to je, ale pojďte.“
Hermiona si v duchu říkala, proč sem vůbec chodila, když věděla, že bude muset jít lesem. Ale nakonec všichni došli na Hagridem určené místo. „Rone, nechoď k tomu tak blízko,“ varovala Rona Hermiona. Harry stál krok od neznámého tvora, který byl na první pohled mrtvý a na pokožce měl něco ošklivého. Byla to asi vyrážka olemovaná červenými skvrnami, ale uprostřed byly puchýře se slizem. „Co to je zač?“ zeptal se Harry. „Ten tvor je Jeliva ….. „Ale Jeliva patří mezi přísně zakázané,Hagride, a když by jí někdo u tebe objevil, tak ti ani Brumbál nepomůže,“ řekla pochodující knihovna. „Já to moc dobře vím, ale vždyť je taková roztomilá a určitě by se mi jí povedlo vychovat!“ „Tihle paraziti vychovat nejdou, bolestivě zabíjí svou oběť a kdyby jich bylo víc,můžou zabít člověka. Divím se, že tě ještě nenapadla.“ „Jeden nebo dva mě napadli, když byli ještě malí Jelivátka, ale od tý doby co jím nosím potravu si na mě zvykli .“ „Snad mi nechceš říct, že těch potvor máš víc!“ „Měl jsem, ale všechny napadla tahle choroba. To co jste viděli byl můj poslední exemplář.“
„Hagrid chtěl, abychom zjistili, co zabylo jeho miláčky.“ řekl Harry. „Ale kde začneme?“ zeptá se Ron, „Hermiono máš plán?“ „To víš, že mám plán, na rozdíl od vás dvou jsem si to ještě včera promyslela,“ řekne samolibě Hermiona. „Tak nám ho řekni!“, požádá Ron. „ Podíváme se do knihovny. Nejdřív na Jelivu, třeba to najdeme hned. A nebo, což je pravděpodobnější, budeme muset hledat tu chorobu ve všech dostupných a potom i nedostupných knihách.“poučí oba Hermiona a mírně se pousměje. „Takže samá nuda“, povzdechne si Ron. „Pochybuji o tom, že máš nějaký lepší nápad. A navíc ty a Harry stejně budete většinou na famfpálových tréninzích, takže většinu práce udělám já.“ „Ještě, že už neděláš skřítkům čepičky.“
„V žádných povolených knihách jsme to nenašli, musíme tedy zabrousit do zakázaných!“oznámila Hermiona.“Všichni tři se ale pod plášť nevejdeme a nemáme čas hledat náhradní řešení,…“ „Tak je to jasný, já s vámi nepůjdu,“řekl zklamaně Ron. „Promiň, ale máš pravdu. Harry, sejdeme se o půl jedenácté ve společenské místnosti a vezmi sebou pobertův plánek.“
„Máme docela štěstí, nikoho jsme nepotkali,“řekne Harry.“Ty hledej v těch policích napravo a já nalevo.Doufám, že to stihneme do jedné.Jinak sem budeme muset jít ještě zítra.“
Na Hermionu vykoukl ošklivý pavouk, málem by zaječela, ale ovládla se. Oba zaslechli blížící se strašidlo. Na poslední chvíli se stačili schovat pod plášť. Duch si ale všiml vytáhnutých knih a napadlo ho, že by byla legrace, kdyby byly „vyndané“ všechny. Dopadající knihy upoutali pozornost školníka a jeho kočky. Málem se s prchajícím Harrym a Hermionou srazili ve dveřích, ale školník o tom neměl ani tušení. „Bohužel tam budeme muset jít ještě zítra. Ale mám takový dojem, že to stejně nenajdeme.“ „Dobrou noc, Hermiono, uvidíme se zítra.“
„Hagrid nám chce zase něco ukázat?“ zeptal se Ron. „A zase nám nechce říct co,“ doplní Harry. „Tak tam půjdeme po obědě, ať máte čas si udělat úkoly, protože zítra se vám chtít nebude,“ řekla nesmlouvavě Hermiona. „Hermiono, nepomohla by si mi trochu?“zeptá se Ron, který nedával při hodině pozor. „Ne, musím napsat jeden důležitý dopis!“ „Neříkej, že si ještě pořád dopisuješ s …., nedokončil Ron. „Ano, ale to je přeci moje věc a tobě do toho nic není, uvidíme se po obědě.“
„Říkáš, že si tuhle kytku nikdy neviděl?“ „Ne, ale víc jak měsíc tu být nemůže.“ „Ale já jsem jí už viděl, tohle mudlovská kytka.“ řekne Harry. „A jak se dostala do lesa, když ty si jí tam nevysadil a kentauři mudlovskými věcmi pohrdají?“ projeví se inteligentně Ron. „Já bych vyloučil lidi z Prasinek a taky všechny učitele, i když bych to netvrdil, kdyby tu ještě byla ta ježibaba.“ „Takže nám zbývá Filch nebo někdo z žáků.“ shrne to Hermiona. „Mě jeden žák napadá.“ „Ale Rone, nemůžeš všechno hned házet na Malfoje.“ „Třeba má Ron ,Hermiono, pravdu.“zastane se Rona Harry.
„Nikdo jiný nás stejně nenapadá, tak proč bychom to nemohli zkusit zjistit.Klidně se vsadím o svetr, kterej určitě dostanu od mámy k vánocům!“ „Tak dobře, ale než bude lektvar hotový, tak se podíváme na tu kytku.“ „Hurááááá!“ „Tak si opatřete něco od těch Malfojových goril. Já jdu navštívit knihovnu, uvidíme před večeří.“
„V knize mudlovských rostlin a živočichů se ta rostlina jmenuje sasanka, ale ta naše se od ní nepatrně liší. Na pohled má víc pilu, ale když jsem se podívala pod mikroskop, tak jsem zjistila, že to není pyl, ale nějaký prášek. Mám takové podezření, že to třeba způsobuje tu nemoc.“ „Neměli by jsme to říct Brumbálovi?“ zeptá se Harry. „Hagrid nám to přece zakázal a já nechci, aby odešel z Bradavic.“ozve se Ron.
„To byla ale fuška, mají opravdu sílu.“ „Kdyby si Hermiono nepoužila kouzla, tak by jsme je do tý komory nedostali.“ „Takže nezapomeňte co nejdříve odejít, minule vás skoro odhalil.“ „Neodhalil, je tak hloupej, že by na to určitě nepřišel.“zasměje se Ron.
„Kde jste zase byli, neříkejte, že jste byli ještě v jídelně.“ Procházeli chodbou a Malfoj se rozpovídal: „Táta se diví, že ta kytka ještě nic nedělá. Ten vědec, co ho očaroval, říkal, že by to mělo začít za měsíc.“ „Hm.“ „A pak se konečně zbavíme toho staříka Brumbála.“ „Už se těším!“ „Brumbála ani nenapadne, že ta nemoc co nakazí žáky bude pocházet z kytky co roste v lese.“ „Jak to?“ „Ty si fakt trouba, už jsem ti říkal snad stokrát, že se to roznáší větrem.“ „Už si vzpomínám!“ řekne Harry a cítí, že budou muset odejít, jinak se všechno provalí. Šťouchne do Rona, ale neodhadne svou sílu a Ron se svalí na podlahu. Dá se do běhu a Ron běží za ním. Malfoj si myslí, si hrají na honičku.
„Zítra ráno to zajdeme říct Brumbálovi, ale nesmíme se Zmínit o Jelivách.“ „Vidíš Hermiono, měl jsem pravdu.“ vychloubá se Ron. „Už se těším, jak mu to Brumbál spočítá. Konečně se dočkáme klidného školního roku.“ Dodává Ron. „Mě už se chce hrozně spát, po snídani to povíme řediteli.“ řekne Hermiona, která Rona skoro neposlouchala.
Hermiona vyprávěla trochu zkreslený příběh o tom, jak jim Hagrid ukázal sasanku a oni potom slyšeli, jak Malfoj rozpráví se svými společníky o budoucí nákaze. Brumbál věděl, že informace jsou překroucené, ale nezmínil se o tom. „A co s nimi uděláte, pane řediteli?“ zeptala se Hermiona. „Nemůžu mu nijak dokázat, že tu rostlinu zasadil do lesa. Může jenom zničit tu rostlinu.“ „Ale to je nespravedlivé!“vykřikl Ron. „Ani mě se to nelíbí,Rone, ale příště si dám pozor a jednou se Malfoj dostane do Azkabanu, to ti můžu slíbit.“
A než začnete psát komentáře, jak to bylo hrozný, nemohli by jste tam taky připsat, co se vám líbilo?
