"Jeden radpivísek," objednal si asi dvacetiletý maník. Nebylo na tom vůbec nic divného, radpivo pil skoro každý, příliš nepřátelsky naladěných atomů neobsahovalo. Maník sám taky nebyl nijak zvlášť divný. Středně vysoký, ne moc svalnatý, s šedou barvou kůže. To dělá ta radiace. Jo, a taky měl ocas. Ten se ani u mutantů moc nevídá, ale co kus, to unikát, že.
Bar patřil mezi ty nejhorší v celém City. Typická zaplivaná díra ve spodních patrech City. Barman a zároveň majitel putyky moc dobře věděl, že riskuje. Ve těchto místech se mohlo stát cokoliv. Ghúlové, obludy z kanálů a nebo banda nasranejch chlápků mu mohli lokál doslova zrušit. Hlídku tady prakticky nebylo možné potkat. Objevovala se zde, jen když si byli jistá, že se jí nic nestane, a i tehdy chodili její členové aspoň ve čtyřech , celí obalení samopaly.
Dneska to nevypadalo vůbec dobře. Do baru vlétla banda cyberů. Cybeři toho ovládali celkem hodně - dvě fabriky na součástky, celou čtvrť Future a jeden zbrojní závod. Jejich šéfa se bála celá Smíšená vláda - smíšená proto, že půlku křesel v parlamentu zastávali mutanti a půlku lidé. Šéf měl peníze, moc, lidi a vysokou inteligenci - radiace si hrála. Šuškalo se, že při dalších volbách se dostane do čela Mutantí aliance, strany oplývající bohatstvím.
Bodyguardi se nervózně dívali jeden na druhého. Není divu, že měli strach. Byli jen tři, blečení v kožených bundách, které nevychytají ani kulku a vyzbrojení kalašnikovy pět set let starými. Je však docela možné, že se s tímhle vybavením budou muset postavit pěti cyberům, z jejichž opasků arogantně čouhají laserové pistole, na zádech mají plasma pušky, a jako bonus si nezapomenou železná brnění a rukavice. Rozhodli se, že je nechají aspoň do té doby, dokud si jich cybeři nebudou všímat. Pak už by to bylo asi stejně jedno.
Nejmíň půlka těch, co právě seděli v hospodě, si cybery prohlédla. Dva ohromní mutanti v rohu se jen zle ušklíbli - dobře věděli, že na ně si nedošlápnou, trojmetrovému mutantovi s kůží pevnou jako kov se jen tak někdo nepostaví. Čtyři mechanici - členové další frakce - se zatvářili hodně naštvaně. Neměli se s cybery vůbec rádi a není divu, konkurovali si ve výrobě součástek. Na konflikt to ale nevypadalo, mechanici se doma navlékli do železných elektronika brnění a ozbrojili plasmovkami, a tak nedostatkem respektu netrpěli. U dalšího stolu seděl mág. Mágové jsou frakcí, která se zabývá paranormálními jevy a je známá tím, že si pár takových jevů přivlastnila. Už nejeden člověk či jiná bytost zjistili, že si s mágy není radno hrát, většinou po tom, co ochutnali, jak vypadá takových třista stupňů Celsia v podobě ohnivé koule. Sám seděl i onen šedý maník s pivem v ruce.
Tvrdě vypadající cyber se rozhlédl a zvolil si mágův stůl. Jediným gestem na něj ukázal a ostatní se kolem něj okamžitě rozesadili. Cyber si dunivým, mírně kovovým hlasem poručil pět radpiv a potom se obrátil na mága. Povýšeným hlasem se jej zeptal: "To všichni z té vaší srandaparty vypadáte jak šašci???" Byla to ošklivá narážka na stejnokroj mágů - dlouhý černý kabát, černé boty, černý svetr pod kabátem a černé brýle - tenhle oblek se nosil ještě ve dvacátém prvním století, tedy ještě před apokalypsou. Mága to evidentně vůbec nevzrušilo. Odpověděl ledově klidným hlasem: "Podívej se, čipe, na sebe. Vůbec bych se nedivil, kdybys byl z fabriky na recyklaci železošrotu!" To cyberům jako záminka stačilo. Vyskočili ze židlí a tasili zbraně. Ani tentokrát bodyguardi nereagovali. Jen ať se ti parchanti vyzabíjí -žádná škoda takových individuí. Zato mág zareagoval bleskurychle. Mávl rukou a cosi zašeptal. Vzduch se kolem něj začal vířit a vytvořil něco jako štít. A udělal to právě včas. Kovbojové z Futuru zahájili palbu a laserové paprsky se rozmázly o vzdušnou ochranu. Vrchní cyber pochopil, že střelbou to nepůjde, a rozhodl se podat si mága hezky zblízka. Rozmáchl se pěstí. I tentokrát se mág vytáhl. Ozvalo se puf a najedou stál na druhém konci místnosti. Cybeři zbledli.
Mág znovu zašeptal několik slov a mávl rukou. Elektrický výboj, tak silný, že se dal uvidět pouhým okem, prosvištěl lokálem a trefil se přímo do hrudi vrchního cybera. Brnění na něm zabzučelo a cyberovi vyšlehl ten samý výboj z kovových rukavic. Tohle mág nečekal. Smečka tvrdých voltů mu projela tělem a on se zhroutil. Cyber se hlasitě zasmál. Nikdo z baru se ani nepohnul.
Teď obrátil svoji pozornost na mladíka, který se zájmem pozoroval celou scénu. "Co čumíš?? Ten tvůj šedej ksicht vypadá, jak kdyby už měl pár životů za sebou? Nevylezls náhodou z pětky, že ne??(pětka byla to nejspodnější patro kanalizace, kde žili jen ghúlové a různí netvoři) Mladík se nevzrušeně napil: "Ty to nějak víš, se vsadim že tam bydlíš. A taky by mě zajímalo, jestli jseš tak hnusnej normálně, nebo jestli to dělá ten trubkavohoz. " Cyber se opět zasmál. Neznělo to vesele. Vytáhl laserovou pistoli. Dnes už podruhé. A taky naposledy. Jenže to nemohl vědět.
Šeďákovi začala náhle praskat kůže. Oblečením mu projely stovky dlouhých ostnů. Rašily mu po celém těle kromě hrudi. Cyber se zalekl, ale začal mu do ní okamžitě pálit, avšak s nulovým efektem. Když ostny rozervaly oblečení, bylo vidět, že jeho kůže je stejně pevná jako ta mutantí a na hrudi navíc tvořila pěkný prsní plát, ze kterého se kouřilo. Cyber ještě stihl zamířit na šeďákův obličej, když se vzduchem mihl ocas posetý dlouhými ostny a urazil mu hlavu.
Zbylí cybeři se dali do bezhlavé střelby. Šeďák se rozmáchl a ocasem srazil dva k zemi. Ohromnou rukou - najednou vypadala svalnatá, ale přes ostny to nebylo dobře vidět - popadl stůl a hodil jej po těch zbylých. Jeden uhnul, ale ten druhý to schytal. Sekl sebou o zem. Šeďák vyskočil a dopadl mu přímo na záda. Ozvalo se křupnutí, které majiteli zad nevěštilo nic dobrého.
Poslední cyber pustil zbraň a začal couvat. Šeďák se k němu vydal dlouhými, ladnými kroky. Cyber se zděšením zjistil, že za ním je zeď. Zbledl, když jej popadla ohromná ruka. "Já jsem Sharp, " zasyčel Šeďák," ale tobě je to jedno." Jediným úderem jej zbavil života. Potom se rozhlédl po baru. Mutanti se už moc sebevědomě netvářili a mechanici vůbec ne. Barman se díval spíš nevěřícně. Sharp se ostře ohlédl na bodyguardy. Ti ucouvli a nechali jej vyjít ven, do věčné tmy podzemí v City.
