autor: marcella
email: marcella02@seznam.cz
.V období po noční eskapádě z minulého dílu se profesoru Snapeovi nevedlo právě nejlépe. Trýznily ho zlé noční můry, /stejně jako některé čtenáře, které tímto srdečně zdravím:)))))/ žaludek se mu zvedal kdykoli si, třeba i jen mimovolně, na ty události vzpomněl a jeho nálada, která ani běžně nebývala zrovna nejlepší, se prakticky trvale nacházela hodně hluboko pod bodem mrazu. Dokonce i studenti, jako by se na něj tajně domluvili, jej rozčilovali ještě víc než obvykle. Jejich mozky jako by si umínily vzdorovat jakýmkoli novým informacím o královských naukách vaření lektvarů a jejich mysl byla při jeho hodinách zcela jistě zaměstnána něčím jiným než tím, co se jim právě snažil vtlouct do hlav. Snape v duchu proklínal školní řád, který mu umožňoval použít jen velmi omezený rejstřík trestů a kolem rezavějících Filchových řetězů na přivazování studentů ke stropu chodíval s těžkým povzdechem.
.Za bezesných nocí /a že jich nebylo málo/, když se sžíravě prokousával všemi fiasky a neštěstími svého života, si uvědomil, že zlo je tu přítomno v daleko větší míře, než všichni doufali, a bradavická škola proti němu není ani zdaleka imunní. Po několika marných hovorech /možná by bylo lépe říci řezavých hádkách/ s věčně usměvavým a optimistickým Brumbálem vzdal jakoukoli naději na to, že by někdo kromě něj samého se snažil studenty poučit o tom, jak nepřijít do nebezpečí nebo si zbytečně nezpackat život. Obranu proti černé magii učil dál ustrašený Quirell, který většinu hodiny spotřeboval na to, aby studenti porozuměli jeho koktání.
.A nejvíc provokoval jeho zjitřené nervy právě Harry Potter. Vzhledem k tomu, co se stalo jeho rodičům a vlastně i jemu, měl by mít zájem naučit se proti zlu bránit. Bohužel to tak nebylo - Harryho hned v prvních týdnech nadchl famfrpál a tak při hodinách buď pospával unavený z tréninků nebo nedával pozor a vzájemně se provokoval s Malfoyem.
.Draco Malfoy byl tak trochu tajemným místem v Snapeově srdci. Až příliš mu připomínal jeho samého na počátku studia. Také pocházel z důstojného, bohatého rodu, také měl ctižádostivého, náročného otce a také byl poněkud rozmazlený. Profesor si neuvědomoval, že tady veškerá podobnost končí, a tak byl na Draca mírnější, častěji našel příležitost ho pochválit a víc mu promíjel. Ostatně měl ve zvyku promíjet víc všem studentům své koleje. Popřel by to, kdyby se ho kdo zeptal, ale bylo to tak. Všem studentům kromě jediné dívky - Arine. Jasný, nevinný pohled jejích očí ho dráždil, vadily mu její naivní otázky, to, jak zakryla sklenici s ježíkem, aby ten se nemusel dívat, jak pitvá jeho družku, to, jak se snažila do všech lektvarů přidávat cukr, aby nepálily na jazyku. Dokonce Filch /se kterým měl jinak dobré vztahy/ ho štval tím, jak se rozplýval, kdykoli ji viděl jít kolem. Arine prostě staré dobré pořádky převracela naruby a to on nemohl snést.
."Jako obvykle - Potter, Grangerová, Weasly" vyjmenoval Snape tři opozdilce a vstal od své knihy, očekávaje omluvu. Nikoho tu ovšem ani nenapadlo, aby se mu omlouval kvůli hloupým pár minutám, o které přišli pozdě do hodiny. Prostě ho obešli a usadili se na svá místa. Za to, že jak se Neville natahoval, aby je pozdravil, srazil Malfoyovi kotlík na zem, snad ani nemohli. Snape se otočil za nimi a zamlčel se. Byl by jim v tu chvíli snad nesrazil ani bod, kdyby alespoň jeden z nich zašeptal "promiňte".
.Ticho trvalo sotva pár vteřin, než dveře za jeho zády vybuchly. "Já asi nějak špatně sáhla na kliku.." ozval se rozpačitý hlas Arine a zpoza rohu chodby následoval dvojiý výbuch smíchu, v němž Snape bezpečně poznal dvojčata Weaslyovy. Hlas profesora Snapea byl v té chvíli tak ostrý, že byste jím mohli řezat dřevo: "Slečno Blacková, vy nevíte, kdy se chodí do vyučování? Připravte si laskavě nějakou VHODNOU výmluvu, než se vrátím." a vyšel na chodbu, aby si "promluvil" s Fredem a Georgem o tom, že bouchací kuličky na dveřích učebny lektvarů nejsou to pravé.
"Já byla u pana školníka na čaji, on říkal, že mě bolí v krku." pronesla nejistě poté, co se profesor vrátil do třídy a sjel všechny pohledem, s kterým nebylo radno se setkat. Třída ohromeně zašuměla. Filch ji pozval na čaj a v době vyučování? Někteří už si všimli, že na ni jedinou Filch nikdy nekřičí a nežaluje, dokonce, když se Arine za někoho přimluví, Filch i jeho na chvíli nechá na pokoji. Naopak Snape ji nemůže vystát, skoro jakoby ani nebyla ze Zmijozelu.
."To snad není pravda" zadoufal Harry, "já kdybych řekl pravdu - že jsem byl u Hagrida, tak mě ten parchant rozmetá po učebně."
."To snad není pravda" zadoufal Snape "ona si klidně jde místo mé hodiny k Filchovi na čaj. A už se ani neobtěžuje to tajit." nikdy si sice nenamlouval, že by byl oblíbený, ale zakládal si na tom, že má alespoň NĚJAKOU autoritu.
."Vy tři - za každého pět bodů dolů za pozdní příchod, pět za to, že jste se nenamáhali s vysvětlením, kde jste byli, a.." "Vždyť jste se nás na to neptal! Řekli bychom vám stejně jako Arine, že jsme byli na čaji u Hagrida!!" přerušil ho Harryho rozhořčený hlas. "dalších pět za vaši drzost a ještě pět za lhaní. A posledních pět bodů za to, že mi skáčete do řeči." dokončil Snape trochu nelogicky. Stál proti Harrymu a těžko říct, kdo z nich v té chvíli toho druhého víc nenáviděl. Harry se nadechoval. Bezpochyby chtěl něco říct. "Zapomněl jsem vám udělit školní trest." předběhl ho Snape. Už zase se ovládal. "Dnes večer budete ve školní kuchyni škrábat brambory. Všichni tři. Snad vás to poučí o tom, že MNĚ není dobré odporovat." Teď už mlčeli, ovšem jejich myšlenky rozhodně nebyly ve slovníků slušných slov. "Slečno Blacková, s vámi bych si rád promluvil. Takže mi večer pomůžete v mém kabinetu porcovat ježíky. Snad vám nebude vadit, že se to dělá zaživa." dokončil sladkým hlasem Snape a rty se mu zavlnily velmi škodolibým úsměvem. Další, kdo se na ni škodolibě podíval, byl Harry a Ron - kdyby si měli vybrat mezi svým trestem a hodinou o samotě se Snapem v jeho pracovně, chodili by do kuchyně klidně celý týden.
