název série: Snape - Ledový žár - Kapitola V.
název kapitoly: Skřítče
autor: marcella
email: marcella02@seznam.cz
"Začněte pracovat. Přijdu hned." viselo na dveřích Snapeovy pracovny. Arine vstoupila. Přivítala ji těžká vůně - rozeznala santalové dřevo, kadidlo a pach opiového louhu. V první chvíli měla pocit, že ji to omámí, potom ale přivykla a rozhlédla se kolem. Místnost byla až ke stropu obložená lahvemi, nádobkami, kotlíky, akvárii a klecemi. V některých z nich se něco pohybovalo, šustilo, nebo tichounce pískalo, zmítalo se nebo dokonávalo, takže člověk musel nutně mít pocit, že celá pracovna je v neustálém pohybu. Přitom tu vládl vzorný pořádek, nikde ani smítko, všechno tady jako by čekalo v pozoru na příchod svého pána.
Najednou se rozlehl tichem vysoký ječivý zvuk. Arine sebou trhla a vzápětí se rozječela taky, protože jí něco přistálo na rameni. Setřásla to a vykřikla znovu. To něco odletělo do rohu a zakrylo si obličej, přičemž to nepřestávalo kvílet. Ze dveří se vyřítili Fred a George: "Nekřič! On ti nic neudělá." vypadali pobaveně. "Vlastně jsme to nastražili na Harryho a Rona, ale s tebou to taky nebylo špatný... kde jsou?" "V kuchyni," informovala je Arine ne bez jisté závisti. "Nebreč, tady si to užiješ," potěšil ji George. "Jo, tohle," vytáhl z rohu nestvůrku a posadil si ji na ruku, "je skřítče." "Skřítče?" zeptala se Arine nechápavě. "No dítě domácích skřítků, polekalo se tě víc, než ty jeho." Skřítčátko se dosud třáslo. Bylo velké asi jako menší veverka, celé svraskalé a veliké vodové oči poulilo na ni. Opatrně na něj sáhla. Bylo hebounké jako malé koťátko a taky tak bezbranné, jak se ukázalo, takže se brzy stulilo v jejím náručí a tiše si dumlalo palec. Do té doby, než ucítila, jak jí cizí ruka sevřela rameno.
"Jak jste se sem zatraceně dostali?" promluvil konsternovaně Snape, který stál najednou za ní. Snad jej to ani tolik nerozzlobilo, jako udivilo, a to bylo v případě pracovny, kterou si chránil jako oko v hlavě, co říct. "Vždyť bylo otevřeno a na dveřích lístek, že máme začít bez vás," vyhrkla Arine dřív, než zpozorovala posunky, které na ni dělal Fred. "Takže ten lístek jste tam dali vy," opáčil profesor, který si ho všiml, "a jak jste otevřeli ty dveře?" dodal s dechem trochu ztajeným obavami. Rozhodně by nečekal, že studenti vlezou do jeho kabinetu bez jeho svolení. "Byly otevřené," zahuhlal George a Snape nevěděl, jestli mu má věřit. "Vyšetřím si to," štěkl na ně a zadal jim práci. Kluci tu zřejmě nebyli poprvé. Vyhrnuli si rukávy hábitů a začali cosi lovit v kalné vodě obrovského akvária a třídit do připravených sklenic. Snape popošel ke dveřím a zkoumal neporušené panty. Že by opravdu zapomněl zamknout? Právě se chystal vyvolat zpětné kouzlo, které by mu ukázalo, co kdo s dveřmi dělal, když ho vyrušilo tiché zakašlání: "Pane profesore..?!?" Jedno z dvojčat ukazovalo ke krbu. Krystalový šestihran na ohni se mírně chvěl a vystupovala z něj sírově žlutá pára.
"Rychle!! Rukavice jsou tamhle!" Arine taktak stihla uskočit stranou. Dvojčata se vrhla k polici pro rukavice z dračí kůže. Snape už klečel u krbu a hasil oheň hůlkou. On rukavice nepotřeboval. Holýma rukama natočil nádobu k sobě a snažil se dohlédnout dovnitř, ale bránily mu v tom kotouče zřejmě jedovatého dýmu. Nadechl se výparu a zkřivil tvář bolestí. "Chyťte tuhle stranu, musíme to zvednout. Pomaleji....a nenaklánějte se nad to!!!!" Na chvilku zapomněli, že jsou tu za trest a on zapomněl, že ho celé věky rozčilují svými nejapnými žerty. Pro ten okamžik se z nich stal sehraný tým, jeden na druhého se mohli spolehnout. Jakmile se šestihranu dotkly první paprsky už téměř zapadlého slunce, kapalina se ztišila. Snape nádobu postavil zpět na vyhaslé ohniště. Vypadal přinejmenším tak, jakoby před chvílí uběhl maratón. Po obličeji mu stékaly kapky potu. Slzy to snad přece nemohly být? "Můžete jít. Odpouštím vám trest." Řekl úsečně, obrácený stále ke krbu. Nevypadal, jako by se chtěl s nimi ještě o něčem bavit, George to však přesto zkusil: "Pane profesore? Co je vevnitř?" nedalo mu to, aby se nezeptal. "Do toho vám nic není. A na vašem místě bych po tom ROZHODNĚ nepátral. " Snape už zase našel sám sebe. Svou jízlivost a pohrdavý tón, kterým vždy mluvil se studenty. Kluci rychle vyběhli a Arine za nimi, dřív než ji mohl zavolat zpátky a zeptat se jí na to, na co se zeptat chtěl.
Na chodbě málem zakopla o skřítče. Bylo tu samo a nezdálo se, že má dost rozumu na to, aby se nezapletlo Snapeovi pod nohy. Schovala ho pod hábit a běžela ke kuchyni. Tam někde snad bude mít rodiče. Přes obrovskou místnost, plnou hemžících se lidí a skřítků, uviděla Rona Weaslyho a zamávala na něj. Tvářil se sice bezmála uraženě - nebylo zvykem, aby zmijozelští a nebelvírští spolu pekli nějaká přátelství - ale když mu vyložila, co se stalo, odešel a vzápětí se vrátil s oběma bratry. Ti si oddechli, že Arine myslela za ně - sami totiž na skřítčí miminko zapomněli, a teď se lekli, že padlo Snapeovi do rukou. Přes všechnu svou zlomyslnost by těžko snášeli, kdyby mělo skončit jako další exponát na jedné ze stěn jeho pracovny. Z vděčnosti se rozhodli ukázat jí další svůj povedený kousek. V přístěnku kuchyně, kde se vařily vybrané lahůdky, které jen málokdo znal a taky jen málokdo chtěl,se setkali s Hermionou a Harrym. Ten jenom pozdvihl obočí, když viděl dívku ze Zmijozelu mezi oběma dvojčaty. "Myslím, že tady nejsi jediný, kdo si nedá poručit, s kým se bude bavit a s kým ne. Ona je fajn, a tak jí to ukážeme." opáčil Fred a Harry si vzpomněl, jak tvrdil Malfoyovi, že své přátele si nevybírá podle toho, z jaké jsou rodiny. "Co jí ukážete?" zeptal se raději. "Oni o tom ještě neví," zamrkal Fred na George. "Poslyš, Harry, ty nemáš Snapea moc v lásce?" spíš konstatoval než se ptal George. "Nejradši bych ho zabil!!" vybuchl Harry a praštil bramborou do kotle, až voda vystříkla. "To bysme asi nezvládli, ale drobet ho přiotrávit....no, ani to ne....možná způsobit mu menší zažívací potíže....co na to říkáte?" Harry s Ronem se nerozmýšleli ani na chvíli. "Jak?" bylo jediné, co řekli. Fred se začal hrabat v kapse svého hábitu. "Podívejte, co jsme mu štípli v tom zmatku. Ale myslím, že není moc jedovatý." v ruce držel odporný kus slizkého masa bez kůže - při bližším pohledu zjistili, že je to malý vypreparovaný had. "Snape si na dnešek poručil paštiku na elfí způsob, a kromě něj to nikdo jíst nebude, protože je to naprosto příšerné, hořké jídlo. Tak mu ho vylepšíme." "Vy jste se zbláznili, víte, jak dlouho ten had ležel v lihu? Možná celá staletí!! Harry má se Snapem problémy i tak, nač to ještě chcete zhoršovat?" Hermiona vypadala opravdu konsternovaně. "Je snad ve školním řádu, že nesmíme dát učiteli do jídla hada?" "Ale já s tím nechci nic mít. Harry, Rone, myslím, že už to máme hotové, pojďte nahoru." Nikdo se k ní nepřidal.
Hadí maso šlo rozkrájet jen ztuha. Navíc měli všichni strach, aby je neprozradil zápach, který se šířil kolem jejich stolu. Potom vymýšleli, jak ho do jídla přidat. Zůstalo na tom, že zabaví dva staré skřítky šéfkuchaře tím, že se jich budou vyptávat, jak skřítci žijí. Měli štěstí. Skřítče, které už znali, jim stihlo povyprávět, jaké má nové kamarády mezi studenty. Mezitím, co si Ron objednával spoustu jídel se Harry přitočil zády k míse s paštikou, vhodil hada a pak ještě jakoby zvědavě zamíchal.
