Píseň o Samuel

Na mýtině uprostřed lesa
hladina s oblohou se pojí.
Kde cesta ke studánce klesá,
dům překrásný stříbrný stojí.

Uvyklá na svou samotu
Samuel sličná tady bděla.
Když den se nořil v temnotu,
jen její tichá píseň zněla.

Mlh závoje rozvěsila
a hvězdy z vody povolala,
když po nebi je rozsila,
tak bílý Měsíc zavolala.

Noc černá, mlčenlivý stín
nad lesem křídla rozestřela
Samuel prchla do houštin-
kolkolem temná voda vřela.

Pak potoků utichl šum
a ani ptáček nezazpíval.
Tichý a prázdný stál tu dům,
z něhož se nikdo neozýval.

Hodnocení:
4.4 (8 hlasů)