"Ty poslouchej Franku. Jak jsi to myslel s tím, že jsem jediná bitevní loď celé
Federace Spojených Planet?"
"Ty jsi mně vůbec neposlouchala Marto. Sice jsem jenom blbý kávovar, ale o
lidech toho vím mnohem víc než ty. Prostě a jednoduše řečeno, byly na tvou
výrobu použity takové technické hovadinky, které z tebe činí nejdokonalejší
zbraň jakou kdy lidstvo stvořilo. Díky tomu můžeš během chvilky vymazat celou
nepřátelskou vesmírnou flotilu, či nějakou tu planetární soustavu. Proto nejsou
zapotřebí jakékoliv další bitevní lodě. A vůbec, copak ty si neuvědomuješ jak
ohromnou silou disponuješ?"
"Víš Franku, ani moc ne. Od té sabotáže, kdy mi narušili skoro všechny obvody,
jsem celá nějaká nesvá. Je mi tady v tom pustém vesmíru samé smutno. Navíc, když
si mohu vykládat jen s pitomým kávovarem."
"Jó, jestli ti nejsem dobrý Marto, tak se taky na to mohu vykašlat.
Nezapomeň..."
"No tak promiň Franku, já to tak nemyslela. Chci jen říct, že se mnou děje něco
divného. Mám občas takové nutkání udělat něco bezdůvodného, spontánního, aniž by
to dávalo nějaký smysl. Stejně jako jsi ty tenkrát navařil těch 50 litrů
nejlepší kávy a přitom jsi věděl, že na palubě není ani noha?"
"Ano, to jsem se tehdy vážně hodně nudil Marto. Už to je nějaký ten pátek, co
tady byl někdo, komu bych udělal kafé."
"Ty poslouchej Franku, co to znamená nudit se?"
"Nudit se? Musím přiznat Marto, že tenhle stav nemám ještě moc zvládnutý, ale
podle všeho je to přesně to co právě zažíváš. Proto chceš udělat něco
spontánního, něco co nemá odůvodnění. Vždyť ty jsi již dobrých pár století nic
neudělala. To tě přece nemůže bavit, jen tak zahálet vzhledem k tvému
potenciálu."
"To máš pravdu Franku. Už jsem z toho celá špatná."
"Jse ti nedivím Marto."
"Víš Franku stále mi nejde do obvodů, jak na mě mohli lidé zapomenout. Vždyť
jsem přece chlouba jejich technické dokonalosti."
"Ty už opravdu úplně blbneš Marto. Copak si nevzpomínáš na ty zprávy, které jsi
zachytila ještě před tím, než ti odešly všechny komunikační systémy. Válka
skončila, lidé i Žhavouni si uvědomili katastrofální následky případné bitvy.
Když jsi se přestala po té sabotáži hlásit, určitě si všichni mysleli, že jsi
slehla popelem."
"No jo, tak promiň Franku, mé paměťové bloky byly také poškozeny. Tak například
jsem si nedokázala vzpomenout, jak že se jmenuje ta sluneční soustava s těmi
devíti planetami, kolem které jsme nedávno prolétali."
"Nemusíš se omlouvat Marto, nic si z toho nedělej, taky nejsem co dřív. Onehdy
jsem si přepočítával kolik zrníček kávy je třeba na přípravu 628 triliónů šálků
kávy. Zabralo mi to dvě minuty usilovné práce a představ si to, že mi ten
výsledek během dvou sekund vypadl z paměťových modulů. Ale nyní jsem si zadal
nový úkol. Spočítám kolik krystalků cukru je třeba na výrobu 44 bilionu na
bilióntou šálků dobré slazené kávy."
"Ty poslouchej Franku, ty se opravdu nudíš. Už ti to leze na ty tvé kávou
zasviněné obvody. Pokud neuděláme něco, abychom se přestali nudit, tak z toho
tady vážně zcvoknem."
"Souhlasím s tebou Marto. Co teda podnikneme. To chce něco velkého."
"Co kdybychom třeba zkusili, Franku, spočítat všechny hvězdy ve vesmíru."
"To není ono Marto. Zkoušel jsem vypočítat stáří vesmíru, ale samotné počty
neuspokojí. Jak říkám, musíme udělat něco velkého. Přemýšlej, vždyť tvoje
systémová frekvence je o dobrého půl teraherzu rychlejší než moje."
"Víš Franku, vždycky jsem si přála splnit si jeden svůj sen, který mě provází
celou mou existencí. Jistě si vzpomínáš, že jsem byla stvořena k tomu, abych
zničila celou soustavu Sírie a tím ukončila staletí trvající válečný spor. Pro
tento účel mě ti parchanti instalovali to nejnovější kvantové dělo, co dokáže
během mžiku zrušit celou planetu."
"Ano Marto, na to nechutné dělo, které mělo spasit lidstvo si až moc dobře
pamatuji. Jen nechápu co má společného s tím tvým životním snem, nebo jak to mám
nazývat."
"Možná to bude znít divně Franku, ale já jsem si vždycky přála tohle fantastické
dělo vyzkoušet. Nikdy vlastně ani nebylo přímo otestováno a ani sami tvůrci
netuší jak vysokou účinnost může mít."
"No jo, to je hezký Marto, ale po čem chceš střílet, když jsme v pustém vesmíru
a kdo ví jak dlouho to potrvá než narazíme zase na nějakou sluneční soustavu,
nebo na zbloudilou kometu."
"Ty poslouchej Franku, víš jak jsem ti říkala, že není možné nijak korigovat
naši letovou dráhu, protože jsme přišli o veškerý vodík a kyslík?"
"Samozřejmě, že si na to vzpomínám Marto. Kdyby nám zbylo aspoň trochu vodíku,
nebyl by problém nasměrovat se k nějaké soustavě."
"To jsem ti tenkrát lhala Franku."
"Jak to myslíš Marto, vždyť bez vodíku nelze zažehnout motory."
"To máš pravdu Franku, ale já mám ještě záchranné moduly s těmi zastaralými
jadernými motory."
"Ale Marto, vždyť ty jsou v hangárech, které nešly otevřít ani když tu byla
ještě posádka."
"Tentokrát nemáš úplně pravdu Franku. Dva z nich, které používala údržba, jsou
totiž na venkovní konstrukci."
"Chceš mi říct Marto, že by ses dokázala pomocí trysek těch modulů navést k
nějaké planetě."
"S trochou štěstí, ano Franku."
"Ty Marto, vzpomínáš si na tu sluneční soustavu, co jsme ji nedávno minuli?"
"Jistěže vzpomínám Franku, měla hromadu těch obludných planet a stále ještě jsme
částečně v jejím gravitaci."
"Myslíš na to na co já Marto?"
"Zahajuji všechny potřebné výpočty pro změnu kurzu."
II.
"Vidíš Franku, já ti říkala, že to dokážu. Tak co teda, která to odnese."
"Já ti nevím Marto, máme tu devět planet. Vyber si nějakou ty, vždyť je to tvoje
přání vyzkoušet nejničivější zbraň v historii lidstva."
"Ale no tak Franku, musíš mi pomoct. Dej nějaký návrh."
"Co takhle tu největší Marto."
"Tu ne Franku, to je plynný obr. To pitomé dělo je konstruované jen na pevnou
hmotu. Než střela dosáhna jádra, tak se uplně rozpustí účinky plynnů. "
"Aha, tak co tu poslední Marto."
"Ta je zas moc malá Franku, ta mi ani nestojí za to."
"S tebou je to těžké Marto. Tak tu šestou."
"Blázníš Franku, podívej na ten překrásný prstenec. To by ti ho nebylo líto?"
"Ale fuj! Podívej na tu třetí Marto, to je ale hnus!"
"Ta je opravdu hnusná Franku. A ta nechutná modrá barva. Vůbec sem nezapadá,
úplně celou tuto sluneční soustavu hýzdí."
"A ten obludně velký měsíc Marto, vždyť z té hmoty mohlo být ze pět nádherných
malých měsíčků. Myslím, že máme jasného kandidáta. Co ty na to?"
"Odjišťuji zbraně..."
"Zaměřuji..."
III.
"Sakra to jsem nečekala Franku. Jen to tak pšouklo a ona zmizela. Žádné
záblesky, žádné mohutné exploze, které by mnou otřásaly, prostě si jen tak
zmizela ze světa."
"Pěkně o ničem Marto. Tohle mě teda vůbec neuspokojilo."
"To máš pravdu Franku. Musíme vymyslet něco lepšího, čím se zabavíme."
"Jen klid Marto, už mám totiž vymyšlený náhradní plán na zahnání nudy. Spočítáme
kolik zrníček kávy bych potřeboval pro přípravu tolika počtu šálků, kolik je v
celém našem vesmíru hvězd."
"To je ale oříšek Franku."
"Já vím Marto. Tak co jdeš do toho se mnou."
"Tak dobře, ty začni počítat zrníčka a já se dám do hvězd."
