Klikatou cestou života jdu, vedena hlasem srdce,
k člověku, který mě nezradí.
Nespěchám, šetřím časem,
jdu blátem, kamením i kapradím.
Míjím cesty, cestičky a rozcestí.
Která z nich vede ke štěstí ?
Potkávám spoustu osudů a tváří,
jedna je smutná, jiná jak slunce září,
čas je však mnohokrát promění.
Jsou to lidé, nebo snad masky ?
Kde najdeš pravdu a kde jen pustou lež ?
Jedna jak druhá valí se slepě do neznáma
v bláhové naději, že „tam“ bude líp.
Co vlastně hledají, co jim tu chybí ?
Bohatství, sláva, moc ?
Ať jejich cesty se jakkoliv kroutí,
na konci čeká je spravedlnost.
Dřív nebo později i já někde potkám
vyhublou stařenu s kosou.
Co na tom záleží, svět točí se dál
a škoda je dne, kdy ses nezasmál.
