V Snapeově kabinetě vládlo příšeří. Snape seděl za stolkem a úporně přemýšlel. Měl strach, znovu. On to viděl, on věděl proč ho nenávidí. „Harry Pottere, já přisahám, že tě jednoho dne zabiju!“, znělo to tak sladce. Jen myšlenka na likvidaci Pottera mu připadala tak úžasná, že se už několikrát málem neudržel a … „Ne,…“, řekl si tichým zlověstným hlasem. Potter je jen malý fracek, ne Potter ,ale Voldemort je… nepřítel. Znovu to bylo tady, ten celoživotní zápas mezi světlem a stínem, mezi Potterem a Lordem Voldemortem. Oba nenáviděl, toho prvního z komplexu před jeho otcem a toho druhého pro… „Proč?“, vnucovala se neodbytná myšlenka. „Proč nenávidět pána Temnoty, ten přeci…“ „Dost!“, zařval téměř Snape a pohlédl na znamení na svém zápěstí. Znamení, které ho odsuzovalo k přežívání na okraji. Bolela ho hlava a obcházeli jej mrákoty. Lehl si na postel. V hlavě ho pálilo. Vše se slívalo. Padal do temnoty. Ucítil bolest v ruce. Pohlédl na znamení. Žhnulo. Volal ho, už zase ho volal. Snape se pokusil uvolnit, uzavřel svou mysl do neproniknutelného hávu a vzal si letax, vhodil jej do kamen za zvolání: Riddleův dům…, zbytek zanikl v zapraskání ohně. Snape zmizel.
Voldemort už čekal, a když Snape vyšel z krbu, tak se jen pousmál: „Ááá, můj nejvěrnější a nejschopnější.“ „Můj pane.“, odvětil mrtvolně bledý Snape. „Jistě víš, co my Brumbál provedl.“ „Ano můj pane.“ Voldemort se nad Snapeem tyčil, jak mohutný černý obelisk, když nenávistně zvolal: „Téměř všichni moji Smrtijedi jsou v Azkabanu a Proroctví je zničeno!“ Snape se poněkud osmělil a namítl: „Ale pane, vždyť Mozkomorové už nejsou ve službách ministerstva, takže to nebude dlouho trvat a všichni Smrtijedi budou opět venku.“ Voldemort naň pohlédl a nenávistně prohlásil: „To je jedno, ti mě nezajímají. Proroctví bylo zničeno! Harry Potter musí zemřít Severusi. Rozumíš?! Zabij ho, zabij ho dřív než začne školní rok!“ Mrtvolně bledý Snape jen kývnul hlavou, vzal si hrst letaxu a vrátil se do Bradavic.
Když Snape odešel pohlédl Voldemort a Červíčka, který se vynořil zpoza skříně a tiše řekl: „Mezi námi je zrádce. Vím to a až zjistím, kdo to je, tak ho to bude opravdu hodně bolet.“ „Pane?“, otázal se se strachem v očích Červíček. „Sleduj Snapea.“ „Ano můj pane!“
Snape ležel na posteli a třásl se strachy, nevěděl a nechtěl. Měl strach, opět, ale tentokrát mnohem větší. Náhle vstal, popadl hůlku a prudce vyrazil ke dveřím. V půli cesty se však zastavil a pomalu se otočil. Kolem lampy poletovala můra. „Avada Kadevra“ , pronesl nevýrazně a bez emocí Snape. Můra padla k zemi mrtvá. Vyrazil k řediteli, nic jiného ho nenapadlo. Na chodbě potkal Minervu McGonnagalovou. „Ahoj Severusi! Jsi v pořádku? Vypadáš dost bídně.“ Zahlaholila přátelsky, ale s obavami v hlase McGonnagalová. Snape na ní pohlédl a dutě řekl: „To On, byl jsem u Něj.“ „Proboha Severusi! Co chtěl tentokrát?“ Snape s úšklebkem odpověděl: „Pottera! Mám ho zabít. Ne, že by se mi to nějak protivilo.“, dodal pobaveně. Na tváři McGonnagalové se objevil zachmuřený výraz a rozhodně prohlásila: „Musíš to říct Albusovi!“ „A kam si asi myslíš, že právě jdu?“
Zdálo se, že ředitel Brumbál je očividně v dobré náladě. Procházel se po pracovně a něco si pobrukoval. Snape vešel v doprovodu McGonnagalové. „Ahoj Severusi! Copak potřebuješ?“ Snape si jen mlčky stáhl rukáv ukázal Brumbálovi znamení smrti. „Zavolal mne! Mám zabít Pottera!“ Brumbál jen chladně odvětil: „A to je nějaký problém? Řekni mu, že pracuješ v Řádu Fénixe.“ „Cože?“, vyprskl překvapeně Snape. Brumbál se však jen stále usmíval a dodal: „Řekni mu, že pracuješ samozřejmě pro něj, ale podařilo se ti vloudit do Řádu. Pak bude muset pochopit, že nemůžeš Pottera zabít, abys na sebe nesvalil podezření.“ „Jsi si jistý, že to vyjde?“, otázal se nevěřícně Snape. „Naprosto“, odpověděl s úsměvem Brumbál.
Šel zpátky do své pracovny. Už, už se chystal vyrazit k Voldemortovi. Když zahlédl oči. Malé červené tečky. Dívaly se naň ze stínů. Propalovaly mu duši a rvaly tělo na kusy. Někdo zaklepal na dveře. Otevřel. Nikde nikdo. Když se však pořádně rozhlédl spatřil na zemi krysu s natrhlým uchem a bez jednoho prstu: Červíček. Zamrkal. Krysa zmizela. Namísto ní ležela na zemi křišťálová koule. Zvedl ji. Začala ho brnět ruka, mravenčení se přenášelo na celé tělo. A pak… A pak Ho uviděl, Jamese Pottera. Potter se naň smál a volal: „Tak co Umaštěnče? Jak se daří?“ V Snapeovi se vzedmula vlna nenávisti, popadl hůlku a zařval: „Expelliarmus!“. Minul. James Potter se zamračil a luskl prsty. Najednou vedle něj stály Lupin a Sirius s hůlkami v rukách a zářivými úsměvy na rtech. Všichni se smály, když naň namířili hůlky a vykřikli: „Crucio!“. Snape se zmítal v bolestech na trávě, před famfrfálovým hřištěm. Jakmile kouzlo přestalo účinkovat, Snape se vztyčil a pokusil se znovu o „Expelliarmus“. Tentokrát zasáhl Jamese Pottera, ale nic se nestalo. Všichni tři se opět na Snapea usmáli a zvolali: „Avada Kadevra“. Snape se zvrátil dozadu, zhroutil se na zem a zemřel.
Náhle stál před Dursleyovic domkem, kde bydlí Harry Potter. Vztek, nenávist a bezmoc lomcovala Snapem. Rozrazil dveře, odhodil překážejícího Dudleyho. Stál proti němu: Harry Potter! Snape naň namířil hůlku a vykřikl: „Avada Kadevra“. Harry se pomalu sesul k zemi. Mrtev.
Snape se probral. Ležel na posteli ve své pracovně. Prudce oddechoval a byl celý propocený. Vstal. Rozhlédl se po pracovně a spatřil na zemi mrtvou můru. Třásly se mu ruce, když ji zvedal ze země. V očích děs. Cítil prudké údery vlastního srdce. Nyní už věděl. Věděl proč slouží Brumbálovi, věděl proč chrání Harry Pottera. Cítil se zle. Napil se uklidňujícího lektvaru a znovu ulehl do postele, po chvíli usnul klidným spánkem.
