Rayah si stále šahala do kapsy. Novinový útržek, který o přestávce našla na chodbě odhaloval tajemství, které se neměla dozvědět, aby nepodlehla čarodějnictví.
,,Rayah, tvé nadání v dějepise mě trošku znepokojuje. Pověz o sobě víc. Vůbec ti nezazlívám, že se o tenhle předmět tak zajímáš, ale co v tobě vzbuzuje takovou touhu? Pověz mi to, aspoň mě, když ne nikomu jinému. Aspoň mě se s tímhle svěř."
Rayiny veliké oči se nejprve na profesorku zadívaly, jako by ji chtěly něco udělat; šel z nich strach. ,,Co mě zajímá na dějepise? Paní profesorko, co si to o mně myslíte, že jsem nějaký živočišný netvor, který chce plenit zemi, tak jako se to dělo v mnoha příbězích? Že bych byla snad jedinec stvořený k boji? Co vás najednou přimělo k tomu, abyste měla takové podezření?" i když ji nechápala, moc dobře si vzpomínala na tu přestávku.
,,Podívej se tady, Rayo," dala jí nahlédnout do velké krásné obrázkové kroniky.
Raye se moc moc líbila - jak vzhledem tak i grafickou úpravou. Bylo to několikáté vydání staré kroniky, která byla již dnes v Národní knihovně. Zdobil ji tmavě modrý samet a velkým zlatým písmem byl pečlivě vyšit název - Kronika planety Daearun.
Raya s nadšením vzala tuto knihu do svých rukou, cítila se tak mocně. Každou stránku otáčela s takovou radostí. Obrázky z úspěšných bitev, slavné královny a slavní králové, překrásné zámky, to všechno tak milovala.
Ale jen nic o čarodějnictví...
,,Podívej se, Rayo, na tu tvoji nejlepší legendu. Najdeš ji v příloze, v odstavci A," vyzvala ji profesorka s přísným výrazem ve tváři.
Raya už už trošku chápala. -Snad o mě neví. Ne, já žádný papírek nemám, NEMÁM. Je jen můj. - v duchu si přála odbourat zlé vlny, které na ni proudily odkudsi.
,,Jen mi hezky pověz, co máš na srdci, děvenko!" řekla odměřeně. ,,Něco mi dlužíš, že?" přes svoje brýle se na ni podívala dějepisářka, která svým vzhledem taky připomínala čarodějnici. Starodobé oblečení ji dělalo tak hezky stylově uměleckou, až záhadnou.
Rayah najednou neměla slov a jen se dívala, jak se na ni dívá profesorka. Musela se přinutit promluvit. ,,Nic vám nedlužím."
Jedna žákyně poprosila, jestli by se nemohlo otevřít okno, nebylo jí dobře a musela se nadýchat čerstvého vzduchu. Drze řekla, to aby si dějepisářka pospíšila : ,,Rychle, nebo se tady pobleju!"
Dovolila jí to tedy.
Do třídy se vehnal lehký větřík, který musel čechrat Rayiny vlasy.Devatenáctiletá Rayah se zavřenýma očima rozjímala o tomto sladkém požitku.
,,No tak, Rayo, rychle, vím, co máš!" ale pak už nechtěla se déle zdržovat a sama zalovila do kapsy, ve které Rayah měla svoje tajemství.
Rayah náhle zrudla. ,,Dobrá, dějepisářko, tak mi teda povězte. Proč nám zatajujete, že kdysi Deaerun a Damolis nevlastnili jen tak obyčejnou knihu, ale že obsahovala docela slušnou dávku čarodějncýh receptů - jak čarovat! Proč jste nám to neřekla."
,,O tom se nechci s tebou mluvit, dítě."
,,Co si to o mně myslíte! Vždyť já jsem jen student, ne malá holčička. Mohla byste to konečně už pochopit! Víte proč se zajímám tolik o dějepis? Ne protože mám ráda čarodějnictví, ale protože chci jet pryč. Pryč odtud. Z města plného smogu. To si tak přeju, tak přeju. Jít hledat nějaké poklady,které naše lidstvo ještě nenašlo!"
,,No, děvče ale jen si přiznej. Tvůj úkol je - více se dozvědět o téhle Kronice. Té, kterou vlastnili Deaerun a Damolis. Jelikož jsi velice nadané dítě, jsi plnoletá, dovolím ti pustit se do tohohle úkolu. Když si to budeš přát, můžeš mít mimořádnou výuku a zabývat se tím, čím chceš. Když dokážeš najít více podrobností o této kronice, budeš mít lepší vtupenku na vysokou školu . Byla by to tvoje Kronika snů... "
