|
|
"
Jak plachetnice mezi majáky,
na rozbouřeném moři,
je náš život všejaký,
a obzor v dáli hoří.
A bouřky blesky bičují,
její plachty bílé,
jak milenci se milují,
to vše je nám milé.
A na obloze večernice,
jež pozoruje cesty,
cesty naší plachetnice,
jež razí mnohé versty.
A znovu hrom a blesk,
stále více doráží,
a bum a řach a plesk,
mnohé lodě poráží.
Jen málokterá dopluje,
do přístavů krytých,
a pak znovu vypluje,
na vlnách moří sytých.
Až na konci cesty,
děrávé trupy a schnilá ráhna,
poslední to versty,
než klesnou do smrtí bahna.
|
