Proč, bratříčku? Proč jsi na mě poštval své psy? Proč jsi mě nechal lapit? Nevěděl jsi, že k tobě patřím ….snad.
Dnes přežívám ve svém vlastním světě. Není to život, jen živoření. Mučíš mě, nevědomky ze mě vysáváš život. Hlupáčku nešťastná. Kdybys věděl, ale nevíš, kdybys mohl, ale nesmíš.
Zrovna dnes, dal jsi mi falešnou naději, zaryl do mého srdce dráp, abys mi to srdce vzápětí vyrval. Ty jsi ze mě udělal to, čím jsem. Ty jsi viník, já jsem oběť. Proč to svět vidí obráceně? Zvráceně…
A tak se loučím, s tebou, bratříčku, i s tebou, Soudce světe! Ty, bratříčku, ty jsi mě mohl bránit, ty jsi mě měl bránit! Proč jsi zradil?
Už dál neunesu tu tíhu. Vím, co si řeknete, vy všichni. Mávnete nad námi rukou a zapomenete! Proklínám vás! I tebe, bráško! Hlavně tebe!
Odejdu, daleko. Tam, kde mě neznají, tam, kde se sejdeme. Nebo ne….Ulehčila bych ti tím život? Ano? NE! Neodejdu! Ale role se mění, děj nabírá obrátky, viník je v právu, žalobce je obžalovaný! Boj začíná! Neodvracej tvář, neunikneš mi! Mé pomstě, mé zlobě! Bratříčku budeš platit! Budeš platit, abychom si mohli odpustit….
Oba jsme oběti. Je mi to líto. Vstávej, bráško, já ti nechtěla ublížit…Žij! ŽIJ!!
