Píše se rok 1968, závody na Měsíc vrcholí. Rusové značně vedou, ale v USA se jen tak nevzdávají. Nechť je teď oko čtenářovo na chvíli kamerou, umístěnou v prázdném vesmírném prostoru mezi Měsícem a Zemí. Už zdálky je v záběru vidět kvalitní ruská raketa značky Igráček. Nyní oko kamery zamíří až k čelnímu sklu kosmické lodi. Divákovi se naskytne pohled na jásající sovětské kosmonauty pohupující se v havajském stylu, zpívajíc si Nas Nedogoňat , nas nedogoňat.
Nechme stroj letět dál a svou pozornost přesuňme na americké Apollo, ženoucí se za sovětskou mašinou. Její osazenstvo nejásá. Naopak, cítí se dosti stísněně. Není divu, trojčlenná posádka nemá moc místa, zvláště když nejsilnější astronaut zabírá dvě sedačky a zbylí dva si sedí na klíně.
Na otázku, proč NASA vysílá do kosmu člověka, kterého si hroši zvolili jako boha a vzor, odpověděl její šéf, že mají problémy s dveřmi do kabiny, takže kdyby se něco stalo, mohou špekouna použít jako živé těsnění.
Teď však na obrazovce v lodi běží reklamy.“Svelpés, nebojte se ukázat pupík.“prohlásil tlusťoch a vyhrnul si skafandr.Jeho břich se vyvalil na řídící pult, kde zmáčkl všechny tlačítka. Tajná kombinace zadána, ozvalo se z počítače, zapínám hyperpohon.Svět se na chvíli rozmázl a koráb poskočil ohromnou rychlostí dopředu.
Mezitím: „Hlásí se vám Ivan, hlasatel našeho oblíbeného Rudého rozhlasu. Máme tu rozhovor s naší vesmírnou výpravou. Pane kosmonaute, chtěl byste něco sdělit našemu národu? Poslouchá vás celé rusko.“ „Ehm, nevím co říci při takové příležitosti, snad jen…“ „No nestyď se, soudruhu, jen mluv.“ „ Dobře. Lidi, Ariel je na nic, následujte instinkt. Nejlepší je nová modrá síla Palmexu. Skafandr je po ní krásně voňavý a jemný.“ „ děkujeme, tady byl Ivan z Rudého rozhlasu. Konec.“ Kosmonaut se podíval zpět na palubní desku. Náhle se zarazil. „Kapitáne Václave Václavoviči, proradní Američané nás dohánějí.“ Kapitán leknutím upustil volant.“ Cože?! No dobrá, je tedy čas na plán B.“ S těmi slovy zmáčkl velké rudé tlačítko po své pravici. Kus stěny se odsunul a odhalil smrtonosnou zbraň.
Kabina Apollo se dostala těsně za ruské plavidlo. Náhle někdo otevřel dveře u Rusů. Z otvoru vylezl nebezpečně vypadající kosmonaut a začal americkou kocábku odstrkovat dřevěným bidlem, bez zjevného výsledku. „Na tuhle moderní techniku se člověk nemůže nikdy spolehnout.“ Zanadával si pro sebe a vlezl zpátky dovnitř. „Přiložte do kotlů, ať jim uletíme.“ Zavolal do prostoru kotelny.A opravdu, hvězdolet o něco zrychlil a začal unikat druhé lodi.
Tam byla situace velmi vážná. Společnými silami sice dokázali astronauti zatlačit obézní bachor zpět do skafandru, ale většina zařízení byla na šrot. „Apollo, tady Huston, máte palivo tak akorát na cestu na Měsíc a zpátky, tak s ním neplýtvejte.“ „A sakra, já se chtěl ještě stavit v mekáči.“
Rudí bratři už stačili doletět až k Měsíci. Nyní provádějí úkol, kvůli kterému jsou tady, otáčejí měsíc o 180 stupňů. „ Hustne máme problém, Rusové otočily Měsíc o 180 stupňů. A on je z té strany natřený celý na rudo! Přepínám.“ „Klid chlapci, my jsme s tím počítali. Ukážeme lidem první vesmírnou reklamu. Vzadu máte pikslu bílé barvy. Napište na měsíc: I love Coca-cola.
