Luna byla zahalena do závoje z hedvábí,
nevím co mi tě ke mně přivábí.
Osamělá, tak jako prázdná nora,
osamělá tak jako hora.
Čekám až se kopec přiblíží,
přiblíží se?
Kopec se k hoře nepřiblíží
tak jako žádný správný muž, ne ke mně.
Nevím vůbec co je to ve mně,
nějaký chlapec však na mě vzhlíží,
vzhlíží nahoru, tam kde teď stojím,
osamělá a se slzami v očích.
Že by se opravdu stal zázrak?
Opravdu se z luny stáhne černý mrak?
Opravdu se k hoře kopec přiblížil?
Že by se můj sen konečně naplnil?
Asi ne. Můj drahý to nebyl,
Byl to cizí muž.
Nebyl hezký, však znala jsem ho.
Setřel mi ze rtů růž,
plakala jsem, nechtěla jsem to.
Nechtěla jsem, aby mi tekly slzy smutkem darované,
po tváři osvícené,
Chtěla jsem být se svou láskou,
která mně nevyslyšela a taky teď trpí.
