|
I.
I počal vrah hledati oběti své nadcházející.
II.
"Tak. Nováková, pojďte k tabuli," řka ohromil oběť svou a silou svou tajemnou dovedl jí chvění zlé způsobiti.
III.
"No tak Nováková, necourám se a pěkně svižně sem přijdu, nehodlám tu bejt do rána," děl maje masku přetvářky veselé, však ruce jeho po krvi lačny příliš jsou.
IV.
I pravila oběť na obranu svou: "Já jsem byla minule, ne?" Takto dovedla zlo překvapiti a získati takto času dosti k útěku svému.
V.
"Nováková, proč si sedáte," dokázal zloduch zařvati, až celá učebna prostorná ztišila se a v děsu poklekla, "kdo vám to dovolil?"
VI.
Vytáhl teď z kapsy náprsní pero své a děl otrokům svým: "Takže, Nováková má za pět, dál tu máme Opletala, tak ať je tady."
VII.
"Opletal," pravila otrokyně z davu svého, "je v Humpolci."
VIII.
I počal tedy vrah hledati opět oběti své nadcházející.
IX.
Nad budovou školy zdejší přeletělo letadlo tryskové.
X.
Student Hlovínek jal se zavříti okna otevřená.
XI.
"Hlovínek, když už tu pobíháte, skočte na momentík k tabuli," vystrašil studenta Hlovínka strašlivý hlas profesorův.
XII.
Hlovínek ze zoufalství svého z okna vyskočil a vícekráte se již nevrátil.
XIII.
"To by tedy stačilo, otevřete si své sešity..."
|
