|
|
prolog
vážený čtenáři,
toto dílo jsem mohl napsat jendíky svým úchvatným narativním schopnostem a také znalosti oblasti využívání volného času důchodci. nebylo lehké psát tato slova. opravdu ne. rád bych, abych byl uznán a pochopen, nerad bych slyšel, že jsou to jen nic neříkající krávoviny. snad někdo najde mezi řádky hlubokou filozofii, kterou já, a to jsem skromný, mám. promyšlená struktura příběhu vás asi zaskočí, plánoval jsem ji několik dní. co tak ještě napsat. snad jen special thanx to: noname pc, roman, thomson, laibach, michael brecker. díky provýrobce mého stolku, jehož etiketa se nenávratně ztratila (tedy michael není výrobce), rovněž výrobci židle a společnosti čez i českým televizím, protože toho večera nic nedávali. rovněž pf si zaslouží slova uznání neb ten večer nebyla se mnou (asi jako kterejkoliv jinej). díky všem.
autor
i.
šla a pomalu se propadala, stále víc a víc, do toho bahna, který tam navozili důchodci na své brigádě. ani ji to nenapadlo, je za to odsuzovat, ale i tak se necítila příliš dobře. sice naštěstí neměla lodičky, ani vory, ani ploutve, měla jen tenisky, což taky nebylo moc dobrý, protože teniska neplave, ani v bahně ne. nu což, utopila se.
ii.
- bože, ta teniska se mi snad utopila - zvolala a začala panikařit. dívky totiž vždycky panikaří, když zjistí, že se jim utopila teniska. cítí se pak opuštěné, takže hnedle důvod k panice.
iii.
když umíráš, bojíš se nadechnout, aby ten nádech nebyl poslední, a tak většinou umřeš dřív, protože nedejcháš, a to je docela chyba, prej.
nedejchala, protože ječela
- hilféééééééééé hi-l-f-fééééééééééé
ale teď se radši nadechla, protože bez dejchání se špatně ječí.
iv.
v pondělí, to ho viděla poprvé a snad i naposled (toho se ona bála), řikal jí
- co kdybychom se zas někdy potkali?
a ona byla ráda, protože taky chtěla. ho vidět teda, mluvit s ním a tak. vůbec v tom nehrálo žádnou roli jeho sekundárními sexuálními znaky vybavené tělo. ne, o to jí nešlo. šlo jí o milé přátelské setkání v tom příjemném gasthausu na linzerstrasse.
- tak jo -řekla. netušila tenkrát nic o bahně a tenisce.
v.
- ještěže jsem si nevzala lodičky, to by byla větší ztráta - pomyslela si. a byla teda hrozně ráda, že se tak prozřetelně obula. ani těch kalhot neni škoda, půjdou k němu a sundá si je a on jí je očistí. ne, měla hříšné myšlenky. pomyslela si totiž, že když si sundá ty kalhoty, tak on bude něžnější, začne ji pomalu svádět až ji nakonec (asi tak po týdnu) svede (tedy ona ho svede a on ji dobude) a bude to krásný romantický zážitek při svíčkách a polštářkách (nikoliv tukových) a bude to tak sladěné až se bude zdát že je to slané. (co to plácám?)
vi.
a už byl vidět na konci bahna. už jen pár kroků a zachrání ji ze spáru příšery. taková romantika. je blíž a blíž a už ho objímá. zachránce. se sekundárními pohlavními znaky, které se objímají lépe.
vii.
proč si to bláto neobešla? - zeptal se.
a to neměl dělat.
střelec
ani bych nečekal, že to udělá a on to udělal. on si fakt vzal tu svojí sto let starou ošuntělou pušku a vyrazil po cestě od svýho baráku až k místum kde stáli.
šel rychle neohlížel se a bylo na něm vidět silný odhodlání. nesl svou pušku a ničeho se nebál, věděl za čim de. věděl to a proto byl tak suverénní.
už se blížil k prostranství, kde oni pořád stáli. nikdo si ho nevšiml a celé jejich setkání pokračovalo v nerušeném rytmu. už to bylo snad jen pár kroků, zastavil se, zamířil na jednoho účastníka a vystřelil. mladý pán padal k zemi a rána vyvolala paniku. lidi pobíhali sem a tam a hledali něco jako záchranu, jen pár jich zachovalo klid a přispěchalo k postřelenému, který se kroutil na zemi v louži krve a v bezesporu značných bolestech.
- neboj se, to bude dobrý - řikali mu a snažili se najít ten ohromnej otvor, kterym se ven valila spousta krve.
- to dobrý nebude, umřu, protože to chtěl ten magor co střílel - řek a umřel, věděl to, nebál se, snad mu tam je dobře.
- kde je vlastně ten co střílel? - ozval se hlas mladého básníka, který se v té době živil jako topič. touto větou se mimochodem jeho básně dostaly do učebnic jeho vlasti.
- no jo, asi utekl, nikde tu neni - řek jeden a totéž jen jinejma slovama řikali všichni kolem.
střelec utekl? ne, to by bylo příliš snadné a to by nebyl jeho styl, v době největšího zmatku vylezl na strom a tam nyní ukryt znovu mířil. tentokrát na mladou dívku, krásnou sedmnáctiletou brunetu v krátkých letních šatech v zde taktéž krátkých letních časech a taky měla sluneční brýle, krásné rty zvýrazněné lesklou rudou rtěnkou, oblé líce, skvělá ňadra a vábivé boky, úžasná stehna a dlouhé nohy. proč to tak popisuju? možná se mi líbila.
naštěstí se našemu střelci ze stromu špatně mířilo, vystřelil ale kulka dívku pouze škrábla do ramene, fakt jen trošku. lekla se a omdlela. už sem tam byl a už sem běžel na pomoc. pomáhal sem jí, oživoval sem ji, uzdravoval sem ji, paxem jí nějak dal pusu a pak ještě jednu. abych jí fakt dokázal, že sem opravdu její zachránce, sestřelil sem svojí legálně drženou berettou toho chlápka ze stromu. zachránil sem ji, řek bych skromně, ale každej normální ví o co mi šlo. (kdyby byla ošklivá asi bych běhal někde kolem a rozhodně bych nikoho nesestřeloval.)
fakt nevěřim, že to udělal a on to udělal. prostě sme se jen vsadili, že mi sežene tu nejhezčí holku v okolí.
|
