|
|
"
Láska za hrob
„Nádheru spatřil jsem, ach bože můj!
Od té chvíle již nejsem svůj.
Nemohu jíst a nemohu spát,
S jejími vlasy toužím si hrát.
Musím ji mít, jen a jen pro sebe!
Zamknu ji v domě... v domě pro Tebe!"
„Bojím se z domu vyjíti ven,
denně prožívám tentýž sen:
Cizí ten muž stále mě sleduje,
co si tím terorem vlastně slibuje?
Kde mé tělo, tam jeho stín,
kde jeho radost, tam můj splín!"
„Spanilost miluji, ach můj bože!
Toužím s ní ulehnout v bílé to lože.
Pod jejím oknem dlím dnem i nocí,
nevinnost v chtivé své míti moci.
Sním o vůni a rozechvělém dotyku panny,
ještě dnes nastane čas, kdy budem sami."
„Ach, nevím, kdo jste a nechci to znát,
na zbytečné otázky se nesmím ptát.
Srdce mi buší, mám z vás strach.
Milejší mysli i v márnici prach.
Jinému srdce i tělo mé patří,
odejděte, než vás tu u lože spatří.“
„Ty jsi jen má a já zas Tvůj,
musím Tě mít stůj co stůj.
Zapomenout na Tě se lehko nedá,
Taková láska se život celý hledá,
Než-li Tě v jiné náruči zřít,
raději vidět tu krásu mřít!“
„Obloha zčernala, slunce se skrylo,
do mého srdce temno se vrylo.
Klid - ni hlásky, ni ptačího zpěvu,
za svůj hřích čelím, sám, božímu hněvu.
S rukama od krve ulicí kráčím,
duchem k mé milé stále se vracím."
|
