Cate se probudila a nic nenaznačovalo, že se stane něco výjimečného. Snad jen vítr co se dovnitř dostal otevřeným oknem, foukal nějak zvláštně a zlověstně. Z venku byl slyšet křik dětí.
Když Cate Archer dorazila do práce, celé oddělení bylo na nohou. ,,Co se děje?“ Zeptala se svého parťáka Jamese. ,,Co se děje? Ona se ptá co se děje. Včera večer unesli dceru inspektora Winsna. Dneska našel její tělo nebo spíš to co z něj zbylo na verandě. To se děje.“ ,,Ach tak, to je mi líto.“ ,,To nám moc nepomůže. Teď musíme najít toho bastarda.“
Ani po měsíci nezjistili nic jiného. Inspektor Winsn spáchal sebevraždu. Neměl nikoho jiného než svoji dceru. A náš vrah si našel pět nových obětí. Jejich těla našli den po únosu. Byla ohořelá až na kost. James se divil, že z nich není prášek. Vypadalo to jakoby je za živa strkal do obrovské pece. Cate se vracela domů a v hlavě se jí pořád přehrával nález poslední oběti. Kim Filipsová. Nebylo jí ani 26. Její matka se při pohledu na zohavené tělo svého jediného dítěte sesypala. Ani se jí nedivila. Ohlédla se za sebe. Zdálo se jí jakoby tu nebylo něco v pořádku, ale co? K zátylku jí někdo přiložil zbraň. Začala se pomalu otáčet. Nestačila to. Ten dotyčný ji udeřil po hlavě nějakým tupým předmětem.
Nevěděla za jak dlouho se probrala. Byla ve studeném a temném sklepení. ,,Ahoj, jak ses vyspala?“ ,,Ty parchante!“ Zařvala na něj a snažila se ho kopnout. Což se svázanýma rukama a nohama vážně nejde. ,,Počkej až se z toho dostanu! Udělam z tebe krmení pro psy! Už se těšíš?“ A znova se ho pokusila kopnout. ,,Ale, ale, snad by ses nechtěla prát? To bych ti opravdu neradil nebo bych ti musel ublížit víc než je nutné.“ Pronesl medovým hlasem a přiložil jí k hrdlu nůž. ,,Věř mi. Bolí mě to víc než tebe.“ Nato se nůž z jejího hrdla přemísti na její obličej a za sebou nechal dlouhou krvavou stopu. ,,Ta červená ti sluší.“ Odešel a nechal Cate samotnou jen z mučivou bolestí prostupující celím jejím tělem. Po půl hodině se vrátil a měl sebou tác s obloženými chleby. ,,Nemáš hlad?“ Místo odpovědi mu plivla do obličeje. ,,Tak tohle si už nikdy nedovoluj. Ty malá mrcho. Seš stejná jako ty ostatní.“ Řval na ní a přitom ji mlátil kam se dalo. ,,Slyšíš? To už nikdy nedělej.“ Chvíli se na ni jen tak koukal. Nakonec položil tác s jídlem vedle Cate. ,,Až budeš mít hlad tak si vem. Já ti du připravit překvapení.“ Řekl teď docela klidně a ještě než odešel pohladil ji jemně po tváři. Po nějaké době se vrátil. Ve tváři výraz šílence. Přesně takový jako když ji před necelou hodinou bil. Rozvázal jí nohy a za provaz, který měla uvázaný kolem krku ji táhl dál do sklepení. Zastavili se před velkými dveřmi. Otevřel je. Tušila co tam uvnitř je. Hned jak vešli, pohltilo je nepředstavitelné horko vycházející z pece na konci místnosti. Věděla co ji čeká. Muž s ní došel až k peci. ,,Neboj se, nebude to dlouho trvat.“ Usmál se na ni a pohladil po vlasech slepených krví. Popostrčil ji ještě kousek blíž a strčil. Nemohla křičet, nemohla vůbec nic. Jediné na co myslela byl oheň který stravuje její tělo. Ta bolest. Tak strašná a mučivá.Za chvíli bylo po všem. Vytáhl její ohořelé tělo.
Cate se probudila. Jen sen. Ale co se jí to vlastně zdálo? Nemohla si vzpomenout. Brzy to vypustila z hlavy. Dnešní den vypadal příjemně. Nic nenaznačovalo, že se stane něco výjimečného. Snad jen vítr co se dovnitř dostal otevřeným oknem, foukal nějak zvláštně a zlověstně. Z venku byl slyšet křik dětí.
