Našel jsem lásku,
A ona našla mě.
Tak náhodou.
Jako když se sluneční svit setká s deštěm,
A vzniká duha.
Lásko má, snad tě ani nejsem hoden.
Našli jsme jeden druhého,
A naše srdce začala zpívat.
Tak radostně a opojně.
Naše rty se poprvé setkaly,
A my uslyšeli melodie své.
Lásko má, opravdu jsi má.
Ach, vždyť si má.
Šťastně jsme si povídali,
A do tajů svých rtů jsme nahlédli.
Tak dlouze a krásně.
Však mé rty po dalším polibku toužící,
Náhle oporu nemají.
Lásko má, snad mé rty ti po chuti nejsou?
Ach, snad příliš dotěrný se zdám?
Jen blázny si ze mě tropíš,
A já nemilý z toho pocit mívám.
Tak smutný a pochmurný.
Však naše láska dál vykvétá,
Zchladilas ten z nejistoty žal.
Lásko má, vždyť já tě miluji.
Ach, tak moc miluji.
Tvé rty jsou tak vlahé,
A tvá rozkoš je i mou.
Tak nesmělá a přesto odhodlaná.
Strach máš snad,
Abys nerozvážností o lásku nepřišla.
Lásko má, vždyť nemáš čeho se bát.
Ach, vždyť já jsem navždy tvůj.
Plni strachu a přesto očekávání,
jednou ten pocit poznali jsme.
Tak nový a krásný.
I když s časem nerovný jsme svedli boj,
A dosud jsme nad ním nezvítězili.
Lásko má, jednoho dne nám bude snad osud nakloněn.
Ach, osud, ten nemilosrdný.
Pocit ten krásný byl,
Však důležitější je ten jiný.
Tak blízký a klidný.
Jen s tebou se objímat,
A nic jiného nevnímat.
Lásko má, já při tobě chci být
Ach, jen v tvém náručí navždy být
Bitvu proti času jsme vyhlásili,
A tys zbraně zvolila.
Tak nešťastné a zrádné.
Proti nám se obrátili,
A čas nás opět porazil.
Lásko má, vždyť každý někdy chybuje.
Ach, já stojím při tobě.
Ale přesto jsem pro tě času kus vyrval,
A slastí nám ho naplnil.
Tak silnou a dechberoucí.
Srdce mi poskočilo nad tím štěstím,
Kterés ty způsobila.
Lásko má, v tu chvíli jsem měl jistotu.
Ach, konečně, aspoň na chvíli.
Však když já žádal a doufal,
Ty jsi se ode mne odvrátila.
Tak náhle a nečekaně.
Vysvětlení jsi mi kloudné nedala,
A já v nejistotě tonul zas.
Lásko má, snad na mě ti nezáleží?
Ach, snad ani za těch pár slov ti nestojím?
Pak já napraven jsem byl,
Cestou podivnou.
Tak přímou a bolestivou.
Já uvědomil si spoustu věcí,
A mnohé prohlédl.
Lásko má, tys oči mi otevřela a za to děkuji.
Ach, snad i ty jsi zmoudřela, já doufám.
Vždyť ty jsi tu pro mne,
A já jsem tu pro tebe,
Tak odhodlaný a ochotný.
Tvé trápení i mým je,
Nemusíš již v ničem sama být.
Lásko má, vždyť já ti naslouchám.
Ach, věř, nevědomost horší je nastokrát.
Jen v jednom stále tápu,
A pocit zlý mi to přináší.
Tak žalostný a smutný.
Že ač mě miluješ,
Slova a činy tvé často jinak hovoří.
Lásko má, cožpak láska pro tebe tak chladná a umělá je?
Ach, cožpak jen zábavou jsem pro tebe?
Vždyť polibek věc tak nádherná je,
Ať v radosti či smutku.
Tak vlahý a láskyplný.
Jak malý kluk se na pusu od tebe těším,
A radost mám za každou, jenž dostanu.
Lásko má, proč políbení mi chceš odepřít?
Ach, vždyť to z nejkrásnějších na světě je
přivítání.
Mé srdce tone žalem a smutkem.
Protože nejistota věc je zlá.
Tak zákeřná a jeduplná.
To co doufám, že dobré je,
Ve zlé se vždy obrátí.
Lásko má, vždyť jen několik slov stačí.
Ach, aby štěstí nám zazářilo.
Na dvě slůvka já tu čekám,
Až je tvoje ústa pronesou.
Tak tiše a nejistě.
Ty vyzdvihli by mě do nebes,
Však jen nejistota vládne dál.
Lásko má, snad nesmělostí vyřknout se je zdráháš?
Ach, či snad o jejich pravdivosti pochybuješ?
I když doufám,
Že láska tvá je pravá,
Nevím proč projevit se zdráhá.
A nejistota mě zaplavuje dále.
Proč jsi tak chladná,
Jak hlubina zrádná?
Nevím, ach nevím,
Co dělat mám,
Jak neplavec v moři si připadám.
Lásko má, já nezvládnu to všechno sám.
Ach, lásko, pověz,
Co dělat mám?
