Chtěl jsem se milovat, dostal jsem "košem",
odjíždíš, budu tu sám, jako pes.
Pro sebe řekl jsem: "Vždyť není po všem!"
V baru se svítilo, tiše hrál jazz.
Po první skleničce přisedla ke mě,
druhou už dáme si společně, vím!
Nabídka na lásku nepřišla skromně
a já jsem ji přijal, ať zaženu splín.
Ráno, když odešla z našeho bytu,
chtěl jsem jen jediné - zapoměnout!
Myšlenka na tebe hrazala v skrytu,
svědomí jak boty, nedá se zout!
Uběhlo už pár let od tvojí cesty,
láska nás sblížila, žili jsme dál.
Nikdy víc! Řekl jsem po oné noci,
slib svůj jsem dodržel, nešvindloval.
Bílý plášť, který nám sdělil ty věty,
řekl pak: "Lituji." - já byl ten kat,
který tě odsoudil, já jsem to, ne ty!
Já měl bych teď sám tady v bolestech umírat.
Křehká a bezbraná v posteli ležíš.
Je celá bílá, jak stěny tvá tvář.
Co je to nenávist. ani teď nevíš.
Já jsem tě podvedl, zabil, jsem lhář!
Šel jsem dnes za tebou - postel je prázdná.
Doma teď sedím, což mám právo žít?!
Provaz jsem uvázal, volba je snadná.
Jsem vrah a zbabělec. Teď už je čas jít!
