Byla tma. Taková tma, že by se dala svázat do pytlů a prodávat. Všude bylo ticho, i noční ptáci, jako by se báli zpívat. Krajina kolem mlčela v očekávání. Bylo to ticho před bouří. Pomalu se začal zvedat vítr. Na cestě na kraji lesa, se ze zatáčky vynořilo černé auto. Jelo se zhasnutými světly tak pomalu, že nebylo téměř slyšet. Vypadalo jako nějaký podivný duch. Na konci lesa někdo čekal. Stál tu už velmi dlouho, měl ruce a nohy prokřehlé zimou a ztuhlé klouby, ve kterých se naplno hlásila o slovo bolest. Podivné místo pro podivné setkání. Auto zastavilo a všichni vystoupili. Dál se půjde pěšky. Družina se sešla na kraji lesa, kde jsem na ně už čekala. Všichni jsme byli oblečeni v černém. V té tmě jsme byli téměř neviditelní. Dlouhé pláště nám vlály ve větru kolem těla a budily zdání křídel. Pokračovali jsme dál společně v cestě, jako černí andělé. Andělé pomsty. Vítr sílil. Blížila se bouře. Prudce se ochladilo a někde v dálce zahřmělo. Noc jako stvořená pro poslední zúčtování. Ptáci se rozkřičeli jako na povel, napětí rostlo a my běželi rychle a tiše k našemu cíli. Vtrhli jsme dovnitř a bez vyčkávání a bez hlesu vykonali jsme, co jsme vykonat přišli. Jako bouře zuřící za kamennými zdmi. Náhlé, prudké a stejně krátké bylo naše tiché běsnění. Pohled na naše dokonané dílo byl hrozivý. Nikdo z těch ďáblů nedostal šanci. Stáli jsme tam, dívali se na sebe a počítali ztráty. Ve skutečnosti nikdo z nás nepočítal s tím, že by přežil. Stejně jsme už byli mrtví, protože když se jednou dostanete na seznam budoucích nebožtíků, není mnoho prostředků, jak to změnit. Ale zoufalí lidé, činí zoufalá rozhodnutí. A nám se podařilo to, na co se desítky jiných ani neodvážily pomyslet. Dokázali jsme nemožné. Teď jsme nějak nemohli pochopit, že stále žijeme. Zůstalo nás pět, ale jeden z nás, ten nejstarší, teď stál nad zraněným mužem a celý se třásl. Podíval se na nás, pak zpátky na něho, pak zase na nás. Nikdy jsem neviděla něčích očích tolik zoufalství, kolik se odráželo v těch jeho. Pomalu zvedl zbraň. Přiložil ji ke spánku a vystřelil. Nikdo z nás ho nezastavil. Nikdo z nás ho neodsoudil. Padl na muže, který mu ležel u nohou a zemřel společně s ním, se svým synem, kterého vlastní rukou zabil. Brzy mělo začít svítat. Měli jsme už málo času. Uklidili jsme po sobě a vrátili jsme se domů. Domů ke svým rodinám, ke svým životům a ke každodennímu boji se svým svědomím.
