Creehem seděl ve svém kokpitu malé nákladní lodi typu Seway a zamyšleně listoval datakartou, když jej zburcovaly alarmy ohlašujíc nebezpečí. Creehem sebou v polospánku trhl, a nechápavě zíral na údaje o blížících se útvarech, které počítač doslova chrlil do rohu obrazovky. Loď sebou mírně trhla, jak nouzové pojistky vyhodili plavidlo z hyperprostoru. Creehem mrkl na displej... a ztuhl. Tak obrovský meteorický roj jakživ neviděl.
"Co se děje?" ozval se mu za zády důvěrně známý ospalý hlas.
"Máme potíže," prohlásil už úplně probuzen,"Jeiry," dodal.
Navigátor se kolem něj protáh' a upřel své mžouravé oči na obrazovku. "Jo," otočil se. "Máš pravdu - my máme veliký potíže," ucedil a tvrdě dopadl na sedadlo kopilota. "Dokážeš tím prokličkovat?" "Hele," zazubil se Creehem, "neříkají mi pilot první třídy pro nic za nic." "Ale tohle bude hodně drsný," trval si Jeiry na svém.
"Nech to na mě," navrhl Creeh a přímo mistrovským manévrem se vyhnul prvním asteroidům. Loď se výkrutem otřásla a z chodbičky se ozval rozzlobený hlas kapitána a jejich vrchního vyjednávače Sorveho: "Co je to zase za akrobacii?!" Jeho tón zněl žalostně, a záhy se ukázalo proč. Mohutná postava zabrala dveře s prázdným šálkem v rukou a smutným výrazem. Na kapitánově tunice se rozléval nahnědlý nápoj exotické vůně.
"Co to máš?" chtěl vědět Jeiry. "Tedy cos to měl?"
ujasnil Creeh poťouchle. Sorve na něj tvrdě pohlédl: "Lidé z Tauri tomu říkají 'horká čokoláda'," zavrčel. Creehem se uchichtl. Sorve otevřel nakvašeně ústa, aby vyjádřil svůj názor: "Tak co je za problém?" řekl místo toho, když viděl výrazy své posádky. "Koukni se sám," poradil mu Creeh. Sorve se naklonil a zamračeně četl stále rychleji probíhající analýzu.
"No," prohlásil, "tak to máme hodně veliký potíže." Klesl k incomu palebných zbraní.
"To radši rovnou vzdej," protáhl Jeiry, "tak malý šutry bys netrefil ani ty. A kromě toho," dodal lhostejným tónem, "pořád jsem se ještě nedostal k tý přívodce dexterní energie."
Sorve zabručel cosi o směšné posádce a polorozbitých strojích, ale zvedl se a šel si pro další čokoládu. Další otřes zastihl Sorveho při přípravě další várky horké čokolády. Už podruhé za dnešek si Sorve vysloužil horkou sprchu. Jeho procítěné nadávky na úkor pilotů bylo slyšet až do kokpitu.
"Kolize!" informoval Jeiry po dalším otřesu.
"Kde?" chtěl vědět Creehem.
"Záď a ..." vyschlo mu v ústech.
"A co?" dožadoval se Creeh.
"A hypermotory."
"Sorve?" ozval se do nastalého ticha Creehem. "Slyšel jsem," vyplynulo z interkomu. "Senzorický průzkum rozsahu poškození pláště." Jeiry provedl rychlý výpočet: "Vypadá to na menší trhlinu dva krát jeden metr," informoval spěšně. "Bude na to stačit jeden hermetický oblouk. S motory je to horší. Hypermotor se zasekl, ale podsvětelné jsou v pořádku, zatím. V prostoru se rychle mění tlak a uniká kyslík. Uzavírám bezpečnostní hermetické zámky strojovny," dodal. "Už jsme skoro venku," hlásil Creehem a provedl výkrut, aby se vyhnul jednomu zvlášť ostrému skalisku... a zpoza letícího balvanu se objevila loď.
Měla dlouhé lesklé tělo, čtyři zaoblené patvary na zádi a obrovské trojúhelníkové okno z průhledné oceli na přídi. Celkem vyhlížela dost starobyle, a zároveň majestátně.
A za ní se rýsovala další loď, a další, a další. A všechny měly jednu společnou vlastnost - uprostřed mohutných trupů vždy zela obrovská díra. Všichni tři na ně zírali s otevřenými ústy. Kompletní bojová flotila. A jestli je někdo na palubě...
"Neznámá lodi: Tady zásobovací loď Osco. Co tady k čertu děláte?" ozval se do vysílačky Jeiry, který se už vzpamatoval z šoku.
Strojek mlčel. Jeiry se podíval na Creehema, ten pokrčil rameny, tak to zkusil znovu: "Opakuji: Neznámá lodi: tady zásobovací loď Osco. Vysvětlete prosím důvod své přítomnosti zde.
Zase žádná odpověď.
"Jeiry, skenery nezachytily ani náznak života- lodě jsou pravděpodobně bez kyslíku," naklonil se k průhledu. "A zřejmě za to vděčíme těm dírám." "Podívej se co jsou zač," poradil mu Jeiry. Creehem vyťukal seznam příkazů a čekal. "Sorve?" optal se po chvíli do ticha. "Něco se ti nezdá?"
Kapitán seděl strnule v sedadle a ve tváři měl neproniknutelný výraz. Po chvíli se otočil a upřel své bledě modré oči na oba důstojníky. Jako by mu v nich hořel oheň. "To je flotila Dribblis," šeptl jenom.
Creehem i Jeiry na něj jen vyvalili oči.
"Sorve," napomenul ho nejistě Jeiry." Flotila Dribblis se ztratila v úplně jiné části vesmíru." Pootočil hlavou. "A kromě toho měla kolem čtyř seti bitevních lodí. Možná sis toho nevšiml, ale já jich vidím všehovšudy sedm."
"Sorve se na něj podíval skelným pohledem. "Tohle jsou určitě doprovodné fregaty flotily Dribblis," zachraplal. "Na jedné jsem před povznesením sloužil."
"Fakt?" užasl Creeh. Vzápětí však zvážněl: "Jestli tohle je flotila Dribblis, kde potom jsou bitevní křižníky a hvězdoborce?"
Všichni umlkli.
Každý si uvědomil, jak je tahle otázka závažná. A vtom alarmy se rozeřvaly znovu. "Sorve!" křičel Jeiry. "Sorve, tam, replikátoři!" "Obrat o dvacet stupňů doleva," nařídil. "Připravit výpočet skoku do hyperprostoru!" Creehem zaklel, když dostal velice rychle zpětnou odpověď.
"Ehm, Sorve, víš, náš hypermotor je jaksi v tahu..."
"...Nabilte děla..."
"...Zbraně taky," upozornil mírně Jeiry od navigačního počítače. Sorve se už začal viditelně potit.
"Vzdálenost 1205, 1204, 1203..." "Půlobrat vpravo k lodím, rychle!" To nemusel opakovat dvakrát. Než dopověděl větu, loď poskočila, a namířila si to k jedné fregatě.
"Unikáme!" hlásil Jeiry.
"Hmm," konstatoval Sorve. "Tak záhada vzniku děr je vyřešena. A zmizení ostatních lodí také. Teď už musíme jen...
"Trhlina ve vnějším plášti!" vyjekl Creehem. "Příčina?" zeptal se tichým hlasem Sorve. "Je to..." Creehemovy ruce jezdily po klávesnici, a pak s tichým zapředením vydal počítač požadovanou informaci. "Je to kyselina replikátorů," dořekl tiše. "Spojení s fregatou za pět, čtyři, tři..." "Uzavřít hermeticky dveře kromě nákladové sekce," nařídil kapitán.
"Kontakt!"
"Creehu, jdi zkontrolovat zbraně. Jeiry, ty mi zjisti, je-li na palubě fregaty nějaká vzduchová bublina." Oba odpelášili splnit úkoly a Sorve horečně doufal, že jeho plán vyjde. Na displeji se ukázala mapa fregaty. Počítač chvilku hledal, ale nakonec přece jen objevil pět místností s dostatkem vzduchu pro tři osoby na neurčitou dobu.
"Zadní sektor zbraní, dvě palubní chodby, sklad potravin a... a můstek," dodal Jeiry překvapeně. "Všechno v pořádku," hlásil Creehem a podal každému po jednom protonovém metači nábojnic a dvou sférických bombách. "Ale už se dobývají do zbraňového skladu- ať už máš v plánu cokoli, měli bysme máknout."
"Kam máme zvenku přístup?" ignoroval jej Sorve.
Jeiry chvíli hledal a nakonec prohlásil: "Skvěle, máme přístup do jedné z chodeb, potravinové sekce a palubního můstku. Kupodivu," dodal.
"Zjisti taky umělou inteligenci; nechceme přece uvítací výbor," doporučil Creeh a odběhl za Sorvem připravit hermetickou spojnici. Jelikož v tu chvíli všechny obvody vypověděly službu, Jeiry mu byl v patách.
"Pozdě, ale nemusím," supěl. "Už jsem to udělal."
"A co?"
"Nic, totálně vylidněný- bez jakékoli inteligence."
Brzy byla spojnice umístěna a všichni tři se soukali tunelem do chodby s kyslíkem. Jakmile seskočil poslední ze členů posádky na kovovou podlahu chodby, první Sorve práskl dveřmi a rychle je zapečetil.
"Jdeme," zavelel. "Hledejte malý čtvereček z černého kovu- mohl by tam být i zámek.
'Čtvereček' o rozměrech půl a půl metru našli hned. Zámek tam sice byl, ale těžkým protonovým zbraním nevzdoroval o nic víc než sušená housenka. Pod seškvařeným poklopem bylo ovládání čítající kolem dvaceti různobarevných drátů a několika dalších krabiček a reproduktorů tlaku. A přímo nahoře se tísnil modro-bílý krystal napojený na pět směrových vodičů.
"Kdo se v tomhle vyzná..." zavrtěl hlavou Jeiry. "A co že to vlastně děláme?"
Sorve, už napolo ponořený ve změti kabelů a strojků vydal přidušený sykot: "Ticho! Pokouším se naplnit vzduchem celou sekci odtud až po můstek; snad tu nechceš zůstat moc dlouho, ne?"
"To tedy ne," potvrdil Jeiry.
"Tak ale rychle," ozval se netrpělivě Creeh, stojící na stráži s připraveným metačem. Následující ticho protrhl tichý Sorvův hlas: "mám to."
Creehem napůl očekával vysátí vakuem,ale když se první dveře nalevo otevřely...uvnitř byla opravdu atmosféra.
"Fajn," i na Sorvem bylo vidět, že si oddychl. "Jdeme."
Vydali se cestou kolem dalších dveří k můstku. Vedla je Sorveho paměť a napjaté smysly. Dvakrát málem špatně odbočili, ale rozpomenuvší Sorve je vždy strhl zpět od smrtících chodeb bez atmosféry. A nakonec se opravdu dostali až do velitelské sekce.
"Chlapi," varoval je cestou Sorve. "Tahle loď je stavěna pro obsluho padesáti mužů. Ne že si zalezete na svý místečka a já to budu muset odřídit sám. Ale vážně," dodal, když spatřil pobavené tváře svých spolupracovníků.
Na můstku podle očekávání nic ani nikdo nebyl.
"Stav?" zeptal se Sorve do interkomu. Kovový zvuk se rozezněl lodí.
"Tak teď je jedinou místností s dýchatelnou atmosférou na lodi tato řídící centrála." Kývl Jeiry na Creehema. "Máme zelenou."
"Zapínám štíty," oznámil Creeh. "Proveďte výpočet pro přechod na rychlost světla."
"Jasně, Sorve." V tu chvíli něco silně udeřilo do předního pláště lodi. Fregata sebou trhla, jak vychylovací štíty zabránily zkáze.
"Fregaty na nás útočí!" vyjekl překvapeně Jeiry.
"A cos myslel? Že nás nechají odletět jen tak?" zavrčel Sorve.
"Nabíjím děla na přídi," oznámil Creeh a pokynul svému kapitánu: "máš volno, ostrostřelče." "Sorve se jen zazubil a už jim zmizel pod schody v zadní sekci palných zbraní. Vzápětí se další střela svezla po štítu předního můstku. Jako v odpověď začala jejich děla pálit plnou měrou do trupu nejbližší lodi.
"Hezký..." pronesl uznale Creehem. Ovládat všechny děla přední části fregaty je považováno za zhola nemožné. Teď o tom tvrzení začali Jeiry i Creehem upřímně pochybovat.
Creeh se usmál pod vousy, otočil se a chystal se rozjet i třetí reaktor... a zjistil, že hledí přímo do očí (pokud oči mají) jednomu z replikátorů. Pilot se vrhl dozadu a stranou pod stůl. Odtud se vymrštil do skrýše za jedním panelem, už s metačem v ruce... a až teď si uvědomil, že replikátor byl nějak podivně pokřivený.
Opatrně vykoukl zpoza panelu a úlevou si oddychl.
Replikátor nebyl sice jeden- bylo jich asi tak dvacet, ale naproti tomu nebyli na můstku, ale vně průhledné oceli ve vesmíru a jim seděli na průhledu jako zmoklé slepice.
Teď klidně vstal a ještě než došel ke stolu, stačil tu novinu oznámit Jeirymu. "Máme už souřadnice?" zeptal se posléze.
"No jasně," odpověděl mu se smíchem Jeiry. "Jsme připraveni."
"Sorve?"
"Co je?" Sorveho hlas byl plný vyčerpání.
"Můžeš zvolnit, jedem!"
"To je dobře," prohlásil kapitán se značnou úlevou. "Už mě to začínalo zmáhat."
"Začínám odpočet" oznámil Creehem. "Dvanáct, jedenáct, deset, devět..."
Jeden zvlášť otravný replikátor se asi rozhodl na poslední chvíli jim ještě pořádně zavařit, a začal chrlit kyselinu na neprůbojnou ocel. Creehem se mu jen vysmál. Průhledná ocel vydrží i delší dobu sprchování touhle 'broučí kyselinou'.
A pak už jen vzal do rukou páku hypermotorů. "Dva, jedna... start!"
Zvolna zatáhl, a hvězdy začaly vířit v proudu světelné rychlosti.
Creeh se podíval na brouka, ten se vlivem turbulence třásl po celém svém mechanickém těle. Pak naposledy vzhlédl... a rozsypal se na drobné bločky, rozvířené světelným větrem. Brzy po něm na skle nezbyly ani ty bločky. Creehemovy na rameno dopadla něčí ruka.
"Tak jsme to zvládli," konstatoval konverzačním tónem Sorve.
"Jo, a co ty, užil sis své kanóny?" zeptal se Jeiry kousavě.
"Výborně!" zasmál se Sorve, pak se ale zatvářil zamyšleně. "Myslíte, že nám tu fregatu nechají?" Všichni se srdečně zasmáli.
