Písek by Night- léto 2004: zkazka 1: Luciferův mos
Zkazka I: Luciferův most - část druhá
Falcon the Lightning - vůdce klanu Gangrel
Cestou kolem Starého mostu jsem si všiml vůdce klanu Tremere s jednočleným doprovodem. Okamžitě jsem k nim zamířil.
"Zdravím vás,mocní čarodějové. Já jsem Falcon the Lightning, vůdce klanu Gangrel. Musím vás varovat před mužem v buřince, jenž si říká hrabě DeFerkuli. Ač může zprvu vypadat přátelsky, to, o co mu jde, jsou hlavy všech klanových vůdců. Doprovází ho obrovský válečník, jenž je nadmíru nebezpečný."
Tremer vypadal dosti překvapeně.
"Děkuji ti za varování divoký Falcone. Mé jméno je Jade a jsem představeným klanu Tremere. Měli byste vědět, že DeFerkuli bude za čtvrt hodiny zde na mostě, kde se s námi chtěl setkat. Ale když je to tak, jak říkáš, náhle netoužím se s ním sejít takhle bez ochrany."
"Za čtvrt hodiny? Hmm. Svolej svůj klan a všechny, koho budeš moct, ale rychle! Do pěti minut ať tu jsou! Mám plán. Odstraníme DeFerkuliho dříve, než začne dělat potíže."
S mou krajní nechutí jsme použili moderní techniku a zanedlouho se na mostě sešli klany Tremere, Ventrue, Brujah a Gangrel.
Narychlo jsem vysvětlil vůdcům klanů svůj plán:
"Jade s Tremery budou na mostě čekat na domluvenou schůzku. Brujahové a Ventrue se ukryjí na vdálenější straně mostu a mí Gangrelové ve křoví na straně, kudy bude DeFerkuli procházet. Necháme ho promluvit s Jadem a až bude odcházet, nebo kdyby se cokoli stalo, udeříme všichni naráz."
"Chcete snad někoho zabít?" Ozvalo se náhle odnikuď. "Stačí říct." A vedle mě se objevil Lord Blur s jedním ze svých Nosferatů.
"Až bude DeFerkuli odcházet, půjdem za ním a prostě mu podřežeme hrdlo..."
"Zdravím vás Lorde Blure. Už jsem si myslel, že se nedostavíte. Je skvělé, že jste dva. DeFerkuli s sebou zřejmě bude mít ochranku. Tak dobrá, malá změna: Až bude DeFerkuli odcházet, Nosferati ho zabijí a jen kdyby se něco zvrtlo, vyrazí ostatní klany. Ale není již čas, takže všichni na svá místa."
Klany se chvatně rozprchli a za okamžik již most vypadal klidně a prázdně, až na skupinku Tremerů čekajících uprostřed.
Netrvalo dlouho a k mým nastraženým uším se doneslo známé poťukávání. Sám pro sebe jsem se usmál, jak můj plán skvěle vychází. Mezerou ve křoví bylo vidět, jak naše dvě kořisti nic netušíce prochází kolem a míří na most. Vyčkávali jsme. DeFerkuli se svým vazalem došli až k Tremerům a poté se o něčem dlouze bavili. K mému překvapení se za celou dobu hrabě o nic nepokusil a já sledoval, jak se loučí s Jadem a odchází pomalu pryč, směrem k nám.
Napjal jsem se jako struna. Z ničeho se najednou za kráčející dvojící objevil Lord Blur a druhý Nosferat, sebejistým pohybem uchopili naše nepřátele a zableskli se dýky.
Můj instinkt zareagoval jako vždy o něco dříve a jako šíp jsem vyrazil na most, následován mými spolubojovníky. V běhu jsem sledoval, jak DeFerkuli a obr, místo aby padli k zemi, se otáčejí na překvapené Nosferaty. DeFerkuli jen mávl rukou a oba naši spojenci odlétli směrem k Tremerům, kteří teprve teď začali chápat, co se děje. Nás si ještě nevšimli. Těsně před hrabětem mi dlaněmi proběhlo mravenčení a v plné rychlosti jsem zarazil své medvědí spáry do jeho těla.
Bylo to, jako by do mne narazil blesk. Všechno kolem se rozmazalo, ztratilo barvu a zpomalilo. Až na jedno. Přímo proti mě se vypínala postava zahalená plameny. Něco tak děsivého jsem ve svém neživotě nespatřil. Jeho tělo jakoby bylo stvořené z pevného ohně, a všude se formovaly obličeje stažené do grimas utrpení a zaoufalství. A všechny křičely. Jedna chtěla přeřvat druhou a ten řev se zarýval hluboko do morku mých kostí. Jeho planoucí oči pohlíželi přimo na mě a ten pohled spaloval. Pak promluvil a bylo to zvuk, jakoby kosou přejížděl po náhrobcích svých nevinných obětí.
"Tak ty sis myslel, že mi můžeš ublížit? Mě? Samotnému Luciferovi? Chachachachachá!"
Jeho smích byl jako nářek tisíce mučených duší. Cítil jsem, že víc již snad ani nelze snést.
"Ale jsem štědrý. Za tuto odvahu tě ušetřím, blázne! Prozatím! Chachachachachá!"
A náhle bylo vše zase tak, jak má být. Otřesen jsem stál a nezmohl se pohybu. Před mýma očima vedli ostatní zoufalý boj proti zarostlému obrovi, zatímco je DeFerkuli jednoho po druhém magickou formulí ochromoval. Ventrue a Tremere se jako vždy, když něco nevyšlo podle plánu, rozprchli a zanedlouho nezbyl na mostě nikdo schopný odporu. Několik upírů leželo na zemi a ostatní stáli neschopni pohybu.
"Pro tenktokrát z toho vyváznete ještě dobře." Poznamenal hrabě jízlivě "Solomone, jdeme!"
"Pche, pánové se vyblbli"
Mým tělem cloumala obrovská zuřivost a vztek. Zatínal jsem pěsti, až mi zbělely klouby a drápy se zaryly hluboko do masa. Bestie ve mně řvala a přesto, že by to byla jasná sebevražda, měl jsem chuť skočit na toho démona a rozsápat ho na kusy. Ale stále jsem se nemohl ani hnout.
Ťukání hůlky zvolna ustávalo a když docela zaniklo, pocítil jsem opět kontrolu nad svým tělem. Jen stěží jsem ovládal zuřivost, avšak udržel jsem se a nerozsápal nejbližšího Brujaha, jenž byl ještě pod vlivem kletby. Postupně procitali i ostatní a já se rozhlédl kolem. Nebylo to zase tak zlé: Nosferati byli jen značně potlučení, Brujahové oživovali své dva lidi a Mave právě dokončovala oživení Fénixe. Netrvalo dlouho a všichni byli opět jakžtakž v pořádku. Pro DeFerkuliho jsme podle všeho neznamenali velkou hrozbu.
Pro nás byl DeFerkuli hrozbou, s kterou jsme museli počítat. Jak velká ta hrozba je a jak se s ní vypořádáme, to však mohl ukázat jen čas...
