2. Sauron
Každou neděli jezdí táta na trh do dalekého města prodávat lesní plody, které sbírám já, a kvalitní smrkové nebo javorové dřevo. Tenhle týden bylo hodně deštivo a tak – „ Vezmu si jen jednoho koně, asi Perlu. Saurona ti tu nechám, tak se o něj dobře postarej.“ – a tak koně s nákladem často zapadávali do bažin a dřevo se muselo nechat v lese. Určitě si užiju. Nestává se často, abych tu zůstala bez dozoru s koněm.
V podvečer táta odjel. Poklidila jsem všechny pokoje (kromě jedné tátovy pracovny, kam mám vstup zakázán). Měla jsem tedy vše hotovo a tak jsem se šla podívat na Saurona. Před vstupem do stáje jsem pohladila podkovu z chladného kovu nad dveřmi. Ve stáji to vonělo senem a koňmi. V jednom z boxů stál uhlově černý kůň s rudě třpytivou hřívou a hustým ohonem. Přivítáním mi bylo jemné zaržaní a pokývání hlavou. Vyložila jsem si to jako pozvání dál.
Vstoupila jsem do boxu a popleskala ho po nádherně klenutém krku. Odevzdaně mi položil hlavu na rameno. Najednou ho něco znepokojilo; začal nervózně přešlapovat. Usoudila jsem, že má něco s kopyty. Zvedla jsem levou přední nohu, žádné známky něčeho neobvyklého. U pravé přední se pálila podestýlka. Rychle jsem se k ní vrhla. Když jsem ji zvedla naprosto jsem ztuhla. Snad úžasem, takže jsem si ani nevšimla, že piliny přestaly doutnat. Přímo na podkově totiž rudě žhne jakýsi nápis v neznámé řeči. Namáhavě jsem ho se zlámaným jazykem dočetla. Stálo tam Dárx mu síë, ezb eai qli.
Netušila jsem, co dělat. Viděla jsem, jak nápis slábne a tak jsem si ho lehkým kouzlem překopírovala na hřbet ruky. Sauron si musel lehnout vyčerpáním. Sebralo mu to mnoho sil, neboť jsem nenašla žádné známky jiné nemoci. Při chvilkovém přemýšlení nad významem těch mně neznámých slov mě napadlo, že jsem je již někde viděla.
Asi v pěti letech jsem měla tolik troufalosti, že jsem prostě musela vědět, co je v tátově tajné pracovně. Jen co jsem se dotkla kliky zakončené probodnutým drakem, objevil se na ní nápis v krásné řeči. Docela jsem se vyděsila a utekla.
Hm…Ano! Přesně to potřebuji! Tohle přece musí být výzva! Rychle jsem proběhla stájí a srubem a už jsem stála před zapovězenými dveřmi. Dodala jsem si odvahu a jemně pohladila kliku. Po chvíli se na ní objevil tentýž nápis. Bezradně jsem si protáhla ztuhlou krční páteř. Zkusila jsem za ní vzít, byla však do běla rozpálená záhadnými písmeny. Možná, že mi pomůže malá vycházka. Skočila jsem si pro plášť a pak už jsem jen šla, kam mě nohy nesly.
Asi po půl hodině bezcílného bloumání lesem jsem zjistila, že stojím na pasece Smrti. Chtěla jsem hned odejít – nesnáším tohle místo. Něco v mé hlavě mě však neustále přemlouvalo ať alespoň chvíli zůstanu. Sedla jsem si pod starý smrk, opřela si o něj záda a zahleděla se na ruku. Stále na ní necitelně žhnul nápis. Několikrát za sebou jsem si ho přečetla, ale nic mě nenapadalo. Budu to muset vzít postupně. Podívala jsem se tedy na první slovo. Dárx. Trochu mi to připomínalo slovo DRAK. Nebyla jsem si ale úplně jistá. Vybavila jsem si tu kliku. Byla přece zakončena dračí hlavou! Takže první slovo je Drak. Ale co ta další? Další slova byla mu síë – to by mohlo být slovní spojení. Znovu jsem si v duchu zobrazila kliku. Musí to mít něco společného právě s ní. Po chvilce dumání mě to napadlo. On měl přece chřtán probodnutý mečem. Moje fantazie pracovala naplno. Drak někde v lese řve a sténá a válí se v předsmrtné křeči. Vždyť on umírá! Drak umírá, nebo drak zemřel. Hm…A co ta ostatní? Leží někde v lese. Sám…ezb eai qli…úplně bez pomoci. Bez tvé pomoci, zní mi hlavou. Drak zemře bez tvé pomoci. Ale význam?…
Angelině ztěžkla víčka. V dálce zazněl tlumený dusot kopyt, ale ona se už ani nenamáhala otočit. Najednou vše ochladlo a před Angelinou se zjevil temný stín. Dusot kopyt sílil. Sauron se postavil na zadní a hlasitě zařehtal. Angelinu jako by polili studenou vodou. Rychle se mu vyšvihla na hřbet a duchapřítomně ho kopla do slabin. Stín už po nich vyslal mnoho kouzel; divila se, že ještě vůbec žije. Sauron se ale začal měnit. Ze zad mu vyrostla mohutná kožovitá křídla, tělo se protáhlo a bylo teď namísto srstí pokryto černými šupinami. Hříva i ocas se mimo barvu změnily v ostrý hřeben táhnoucí se od šíje až po nebezpečný konec ocasu. Přerušený byl pouze v místě sedla, kde se pouze šupiny změnily na stejnou barvu. Čtyři silné tlapy se odrazily od země a během pár okamžiků byli několik desítek stop nad korunami stromů. Teprve teď jsem si začala pozorněji prohlížet Sauronovo tělo. Je štíhlé a silné, ne však neohrabané - naopak
mrštné a pohyblivé.
„Tak ty jsi ten drak, kterého jsem měla zachránit?“ Řekla jsem, aniž bych čekala odpověď. Sauron pokýval hlavou. „Copak ty mi rozumíš?“ usmála jsem se a zakroutila hlavou.
Ještě než zapadlo slunce, přistáli jsme před srubem. Teprve teď si uvědomuji, že jsem celý den nic nejedla. Po vydatné večeři jsem šla Saurona vyhřebelcovat k prameni. Už ale ve své podobě koně.
