O pátku třináctého se říká, že je velice smolný a divný den. Není to pravda. Já ho zažil úplně normálně. Posuďte sami:
Ráno jsem se probudil se snem, že mě někdo hodil do mixéru. To opravňovalo argument, že se mi točila hlava. Perfektní začátek dne. Chtěl jsem jít do koupelny, ale z ní se ozývalo zuřivé bzučení holícího strojku. Á, řekl jsem si, táta se pouští do každodenního boje s vousy. Nic by na tom nebylo zvláštního, kdyby ovšem táta nestál přede dveřmi. Ptal jsem se ho, co se děje a proč nechává strojek běžet bez užitku. Nechci vypadat jako punkový zpěvák, zněla odpověď, dávej pozor, strojek vyvádí po koupelně. Je zákeřný! A s těmi slovy zmizel v ložnici.
Bezva, řekl jsem si a vešel. Jen o vlásek mě minul rozzuřený holící mechanizmus. Vypadal jako útočící kobra- šňůru měl stočenou do kotouče a samotný strojek levitoval bez jakýchkoliv obtíží. Ten stupido snad neví, že existuje zákon o zemské přitažlivosti! Sáhnul jsem po jakékoliv zbrani- a vytáhl koště. Lepší něco než nic. Strojek znovu zaútočil. A oholil mi kus bradky. Ty už si tady ani nezabzučíš, zařval jsem naň a vytáhl šňůru ze zástrčky. A máš to, hajzle!, pronesl jsem.
Bohužel, zapomněl jsem, že strojek má ještě baterii. Takže byl ještě zuřivější a už nebyl tak omezován v pohybu. Bránil jsem se koštětem, ale strojek byl neúprosný. Koštěti oholil všechny štětiny. Vyhrožoval jsem mu bazarem, spálením, zkratováním, judem, karatem, ale vůbec to nepomáhalo. Mrknul jsem na hodinky. Sakra! Už bude tři čtvrtě na sedm. A v sedm mi jede bus a nejsem vůbec oblečený! Nehodlal jsem se už zabývat anomálií ztřeštěné elektroniky a zručně jsem chytl strojek do koše na prádlo. Byla legrace pozorovat strojek, jak řádí v koši na prádlo jako rozzuřený tygr.
Jen o vteřinu jsem málem nestihl bus. Ale byl úplně prázdný. Co se to děje? Že by všichni byli tak pověrčiví? Ani jsem se neobtěžoval podívat se na řidiče a hodil mu peníze. Najednou něco zachrastilo a já se otočil. Kostěná ruka v černém rukávě mi naznačovala, abych přidal chechtáky, protože jsem dal málo. Pokrčil jsem rameny a doplatil jsem rest. Cesta byla celkem normální, až na to, že nikde nebylo vidět ani živáčka ( a ani mrtváčka).
V cílové zastávce jsem se podíval na označení busu. Hm, bus č. 666. Zase nějaký vtipálek. Nehodlal jsem zjišťovat, co to bylo, a když jsem se otočil, už to tam nebylo. Že by kouzelný autobus? Kdepak. Blbost!
Když jsem šel do školy, obcházel jsem u jednoho z krámků figurínu staré paní, asi tak plus mínus devadesát let, slyšel jsem za sebou kroky. Otočil jsem se a uviděl jen onu starou paní, jak si v pohodě hoví na své lavičce. Zavrtěl jsem hlavou a pokračoval v cestě. Zase kroky. A výjev byl stejný. Dloubl jsem babu do žeber. Odpovědí mi byl silný úder její holí do holeně. Poskakoval jsem po jedné noze a nadával, až se hory zelenaly. Možná by se zazelenala i celá Sahara. Skončíš ve svíčkách, ty stará ochechule, zavrčel jsem a vzal čáru, protože bylo za pět minut osm.
První hodina- Matika: Nuda v závorce na entou. Exponenciály, logaritmy atp. Byl jsem z toho celý na větvi (ještě kdyby poblíž nějaká větev byla). Mohl jsem se blahem zbláznit, když mne učitel vyvolal třikrát za hodinu k tabuli. Jestli se teď něco nestane tak nevím, pomyslel jsem si. A co se nestalo…lustr nad učitelovou hlavou se z nějakého záhadného důvodu rozhodl, že spadne. Avšak učitel si už předem vypočítal sílu dopadu, trajektorii letu a rychlost a jako na potvoru už s tím asi počítal. V ten okamžik se posunul o kousek na stranu. Lustr se rozbil jen několik centimetrů od jeho židle. Příště to určitě vyjde, sliboval jsem si, pokud tu ovšem budu.
Druhá hodina-Angličtina: Psali jsme slovíčka. Bylo to nudné a napsal jsem je s jednou rukou v … nose. Zbytek hodiny jsme konzervovali…chyba. Oprava: konverzovali. Myslel jsem, jak krásné by bylo, kdyby přestal jít proud, obloha by se zatáhla a byla by pořádná bouřka. Moje přání se splnilo. A ani nevím jak a proč.
Třetí hodina- Ekonomie: Málem mi upadla ruka od psaní a z propisky se začalo podezřele kouřit. Nikdy by mne nenapadlo, že to bude takhle doslova.
Čtvrtá a pátá hodina: Němčina: Obdoba angličtiny. Akorát oknem vtrhlo menší tornádo, sebralo všechny písemky a zase vyletělo oknem. Většina třídy si oddychla, ale já protestoval. A nebylo to česky…
Šestá hodina- volno: Chvilku jsem bloumal po městě ( oné voskové babce jsem se raději obloukem vyhýbal). A pak jsem šel do knihovny. Tam se nic moc nedělo. Akorát z některých knih šel chlad a jako by mě pozorovaly. Najednou mi spadla ta nejtěžší( myslím, že to byla Kamasutra) z té nejhořejší police na hlavu. Byl jsem odvezen s lehkým otřesem mozku do nemocnice.
Zbytek dne jsem měl volno a jel jsem domů. Když už mi bylo lépe, šel jsem na procházku do lesa. Z klidu mě nevyrušila ani podivná záře, která vycházela z křoví opodál. A ani maník v masce, který když mně uviděl, zmizel i s nožem v nedalekém houští. Možná se připravoval na expedici v Africe…
Při cestě domů jsem ještě uviděl nějaké dva chlápky, kteří kopali díru do země. Hm, takže ti telekomáci se snaží zavést Zelenou linku i z lesa. To bude rachot a Telecom si zase namastí kapsu.
Až na to, že se mi večer zdál sen, že mě honí matikář po chodbách a že spolu šermujeme mínusy, závorky používáme jako štít a plusy jako vrhací hvězdice, byl to cekem dobrý den.
Jak jsem říkal na začátku…prostě normální den.
