Vstával jsem už v pohodě. Už jsem odvodil, že něco bude v lesích. Minule se mi zdálo o lesích a spadl jsem do šachty. Dneska to byly doly a logicky by to měli dnes být lesy. Ale moc se mi tam nechtělo.
Bylo půl osmé. Čím dřív vstávám, tím víc mě čeká problémů. Oblékl jsem se a šel na pastvinu za městem. Silwen a Akorn už tam byli. Pro jistotu jsem si do kapsy vzal pár jablek. Jeden nikdy neví.
Přišel jsem k Silwen.
„ Dobré ráno, Logane, jak jste se vyspal?“ zeptala se mě.
„ Celkem dobře, díky“ odpověděl jsem „ na hřbitově už by měl být klid“.
„ To už jste vyhnal toho zpropadeného licha? To je dobře“ ozval se Akorn.
„ Vy jste věděl, že to je lich?“ podivil jsem se
„ Ano, ale nesměl jsem to vyzradit“ přikývl „ jinak by mě zabil. Nedivím se, že jste to dokázal. Byl to strašný šprýmař. A taky ten váš humor…“.
„ Jak to o mě víte?“ zeptal jsem se „ myslím, že mi dlužíte několik vysvětlení“.
„ Ano, vím a rád vám to řeknu“ řekl Akorn „ nevím proč, ale máte jistou podobnost s ochráncem jednorožců…“.
„ To je nemožné“ zavrtěl jsem hlavou „ já nemůžu být on. Žil před několika stoletími, jinak se choval…“.
„ A jak vysvětlíte ty sny?“ zeptal se „ Ty tajemné hlasy, tělo, amulet? Co na to říkáte. A byl jste mu hodně podobný. Povahově“.
„ Teď jste mě dostal“ zamračil jsem se „ něco na tom bude. Hlavně mi neříkejte, že já jsem převtělení“.
„ Naštěstí ne“ zavrtěl hlavou „ ale pocházíte z jeho pokrevní linie“.
„ To je nemožné“ řekl jsem popuzeně „ žádný můj předek nebyl ochránce. Ani o tom nevím“.
„ Zkuste se podívat“ poradil mi „ jmenoval se Merik von Arden…“.
„ Von Arden?“ vyvalil jsem oči „ minule jsem vyslýchal svědky. A jeden Von Arden tam byl“.
„ Pak to byl nepochybně jeho potomek“ řekl Akorn „ vy jste mohl být potomek asi další generace tohoto rodu. Třeba si nějaký von Arden vzal za manželku ženu z vašeho rodu. Nebo naopak. Zkuste se na to podívat“.
„ Podívám se“ řekl jsem.
Najednou mě něco začalo šťouchat do zad. Otočil jsem se.
To by mě nenapadlo. Zase ta hříbata. Určitě očekávala jablka. Jedno z jablek jsem vytáhl z kapsy a nakrájel.
„ Hezky jeden po druhém“ řekl jsem a rozdával čtvrtky jablek.
Když dojedli, tak mi olízli ruku.
„ Takhle vám chtějí poděkovat“ vysvětlil Akorn.
„ Logane, Arlor s vámi chce mluvit“ ozvalo se ze sluchátka.
„ Zrovna teď?“ zeptal jsem se „ nemůže to chvilku počkat?“.
„ To jsem si mohl myslet, že jste zase u jednorožců“ řekl Berry.
„ Mě se tam zrovna nechce“ namítal jsem „ zase mě špehujete, co? Nemůže se se mnou Arlor spojit?“.
„ Ale ano, může, chvilku počkejte“ řekl.
Mezitím jsem zkoušel používat bumerang ( sekundární mód zápěstního ostří). Pokaždé se vrátil na své místo. Pořádně jsme pročesal jabloň. Předtím jsem řekl hříbatům, aby byly trochu ode mě dál. A oni tak učinili. A ještě si lehli a sledovali mě.
„ Logane, slyšíte mě?“ ozval se Arlor „ v první řadě jsem vám chtěl poděkovat, že jste se zbavil toho otravného zloděje na hřbitově. Berry mi ukazoval záznam. Bylo to zajímavé. Mám zprávu od patologa. Mrtvý byl Merik von Arden. Ochránce jednorožců. Silwen by vám měla toho říct více. Byl zabit něčím podivným. Spárem nějaké nestvůry. Chybí mu pár žeber. Podivné je také to, že jste ho objevil v jezeře. Nikdo ho tam neviděl“.
„ Arlore, mohl byste prosím poslat e-mail Argonovi?“ zeptal jsem se „ potřeboval bych, aby sehnal můj rodokmen a rodokmen von Ardenů. Asi tak za posledních pět set let“.
„ Jako by se stalo“ řekl Arlor „ Už vás sháněla Jessika z APD. Má pro vás novinky z vyšetřování kolem útoku na jednorožce“.
„ Moc vám děkuji. Zatím naschle“ rozloučil jsem se.
„ Už musím jít“ řekl jsem a pohladil jedno z hříbat po hlavě „ zase někdy přijdu. Mám ještě čas tak tři dny“.
Rozloučili jsme se, ale hříbata mě doprovodila až na konec louky.
Šel jsem k nejbližší telefonní budce a zavolal na APD. Zvedla to Jessika.
„ Ahoj, Jess, tady Logan“ řekl jsem.
„ Logane, ráda tě slyším“ řekla Jess „ jak si užíváš prázdniny“.
„ Nic moc“ odpověděl jsem „ asi jsem se zase do něčeho zapletl. Mám za sebou přestřelky, Panzerfaust, pády, upíry a bůh ví co mě ještě čeká“.
„ Pro tebe slovo „volno“ neexistuje, co?“ zeptala se.
„ Vypadá to, že ne“ usmál jsem se „ stal jsem se nepřímým detektivem irské policie“.
„ Jo, málem jsem ti to zapomněla říct, že jsme dopadli toho pachatele, kdo střílel po jednorožci“ oznámila mi „ byl to sběratel trofejí- amatér. Proto se mu nepodařilo ho zabít. Ale používal anti-magické náboje, takže to takový amatér ale nebyl“.
„ Zatím ho šoupněte na záchytku. Vyřídím si to s ním sám. Udělám mu takový výslech, že z toho celý týden nebude moct mluvit“ zuřil jsem.
„ Dobře“ přikývla Jessika „ mám vás pozdravovat od Argona. Prý si máte odpočinout. Nahromadily se nám případy. Váš stůl teď vypadá jako sběrna starého papíru“.
„ Pokud ta lejstra nejsou příliš tvrdá, tak vím co s nimi udělat“ řekl jsem.
„ Dokážu si to představit, co s tím uděláš“ usmála se „ jo a víš kdo byl ten rádoby lovec? Erik von Arden…“.
Chvíli jsem byl zticha. Dlouhou.
„ Logane, jsi v pořádku?“ zeptal se Jess starostlivě.
„ Jo, jasně. Zatím se měj“ ukončil jsem rozhovor
„ Logane, kde se zrovna nacházíte?“ zeptal se Berry mikrofonem.
„ Zrovna jsem telefonoval“ odpověděl jsem „ a asi půjdu na procházku do lesa“.
„ Dávejte proboha pozor na ty šachty“ upozornil mě „ víte co se stalo minule“.
„ Až moc dobře“ přiznal jsem.
Les sousedil s loukou jednorožců, takže jsem se ještě zastavil pro rady u Akorna.
„ Mějte s sebou vždy baterku“ poradil mi „ občas se stane, že bez varování nastane tma. A to i v poledne!“.
„ Další podivné místečko“ povzdychl jsem si.
„ A také se traduje, že tam někde stojí starý dům, ve kterém se dějí podivné věci“ pokračoval „ takže když ho najdete, nevstupujte do něj. Ale vy do něj určitě vstoupíte“.
„ Počkat“ zarazil jsem ho „ říkáte, jako kdyby jste věděl, že ho najdu“.
„ Hmm, nevím, uvidíte sám“ řekl Akorn nevzrušeně „ hodně štěstí. Jo a dávejte si pozor na vlky“.
Moc mě tím neuklidnil.
Ještě před tím jsem se vrátil na stanici pro „majáky“. Malá zařízení, která snímá radar a tak se podle nich dala určit cesta. Měl jsem v úmyslu hrát si na Jeníčka a Mařenku. Ovšem bez Mařenky.
Nadechl jsem se a vstoupil do lesa. Chvilku jsem bloudil po lesních cestách a na křižovatkách jsem pokládal majáky. Kdybych náhodou zabloudil nebo musel případně hodně rychle utíkat.
Raději jsem majáky označil čísly. Cesty mě občas dováděli k šílenství. Chvíli jsem chodil pořád dokola, jednou se mi povedlo vrátit se na začátek lesa. Bylo to k zbláznění. Radar potom vypadal jako kdyby v něm lezl silně podnapilý had.
Potkal jsem i vlka. Chtěl se mi zakousnout do … nohy. Nechtělo se mi ho zabíjet a tak jsem ho jen omráčil paralyzérem.
Po chvilce jsem došel k domu.
Ke starému domu.
K znepokojivé starému domu.
Vstoupit či nevstoupit…ale kašlu na to. Jdu tam.
Zapnul jsem kameru zabudovanou v rameni obleku.
Otevřel jsem dveře. Strašlivě skřípali. Třeba tady byli filmaři a to skřípání bylo pro efekt.
V přízemí toho moc nebylo. A když tam něco bylo, tak to bylo na kousky. Asi tady řádili vlci.
V patře to už vypadalo lépe. Vypadalo to, že se tu o to někdo stará. Rudé závěsy, zdi byly obložené dřevěnými deskami. Na zdi visely obrazy nějakých šlechticů. Na podlaze se táhnul dlouho chodbou tmavý běhoun. A na stěnách byly louče. Nezapálené.
Vytáhl jsem zapalovač a jednu jsem zapálil. Když jsem zapaloval druhou, první zhasla. A když jsem jí zapálil, ta druhá zhasla. Ozvalo se zachechtání. Kdo si to tady se mnou hraje?
„ Okamžitě vypadněte z toho domu!“ ozvalo se ze sluchátka.
Byl to Arlor.
„ Proč? Co se děje?“ zeptal jsem se.
„ Ten dům je to nejtemnější zlo!“ řekl „ radím vám, aby jste se ho zbavil. To je rozkaz!“.
Moment! Tady něco nehrálo. Když jsem se podíval na zápěstní displej, zjistil jsem , že komunikační kanál je uzavřen.
„ Vážně vtipný“ řekl jsem nahlas a zapnul komunikační kanál.
„ Berry, něco tady nehraje“ řekl jsem.
„ To bych řekl“ ozvalo se ze sluchátka.
Nebyl to Berry. Byl to nějaký starý hlas.
Začal jsem panikařit. Co se to tady děje? Běžel jsem k východu. Najednou mi pod nohama vzplála podlaha.
Počítač hlasitě zapískal:
„ Varování, byla zjištěna příliš vysoká teplota a výskyt dusíku. Nouzová zásoba kyslíku…aktivována“.
Měl jsem deset minut, abych se odtud dostal. Netrvalo dlouho a začaly se propadávat trámy. Jeden z nich prorazil podlahu do přízemí. Využil jsem toho a skočil do otvoru. Sice jsem si trochu narazil holeň, ale nic vážnějšího se mi nestalo.
Najednou se začala propadávat zem. A pod ní byla láva! Přeskakoval jsem po zbytcích podlahy až ke vchodu. Aby toho nebylo málo, začaly se rozpadávat zdi. A za nimi byla mumifikovaná těla. Už jsem odhadoval, co se stane. Uhodl jsem.
Těla obživla a začala se ke mně líně sunout. Zbývaly mi čtyři minuty a do brokovnice mi také nezbývalo moc nábojů. Začal jsem si prohledávat batoh. Našel jsem jen deset patron s železnou kulí a dokonce jednu C4! Jaká to náhoda. Třeba mi ji tam ten technik přidal jako dáreček.
Přilepil jsem výbušninu na dveře. Nastavil jsem ji na jednu minutu. Za tu dobu jsem musel odskákat do dostatečné vzdálenosti, udržet si čtyři mumie od těla jen deseti ranami z brokovnice.
Nastala exploze. Odválo mě to do druhého rohu místnosti. Urychleně jsem vstal a utíkal k vzniklé díře. Vyskočil jsem z bývalých dveří až na trávu.
„ Nouzová kyslíková zásoba…vyčerpána“ oznámil počítač a otevřel mi helmu.
To ale nebylo všechno.
Dům se začal propadávat do sebe a nakonec se propadl do země. Země se začala rozestupovat a byla vidět láva. Trhlina se šířila a já panicky prchal. Když jsem skočil do křoví a zase vykoukl, nestačil jsem se divit.
Trhlina se zase začala stahovat až se znovu uzavřela a za chvilku zase na tom místě stál dům. Stejný, jako když jsem do něj přišel. A jako by toho nebylo dost, ozval se najednou šílený smích. Nepochybně z toho domu.
Utíkal jsem, co mi nohy stačily a za takovou půl hodinu jsem byl z lesa venku. Doběhl jsem na louku, kde jsem si lehl a těžce oddychoval.
Na displeji jsem si navolil uzdravování. Zase naskočila tabulka:
- zpomalení metabolismu…aktivováno
- ochlazení těla…aktivováno
- kyslíková maska…aktivována
Za chvilku jsem se cítil zase fit.
„ Já vás varoval, aby jste tam nechodil“ řekl mi Akorn, který přišel.
„ Vy jste to věděl“ zamračil jsem se „ a neřekl jste mi to!“.
„ V klidu“ uklidňoval mě „ já upozorňoval, že tam nemáte chodit, JESTLI ho objevíte“.
„ Dobře, už se o tom nehodlám bavit“ rezignoval jsem „ a víte, kdo zranil před několika dny mého přítele jednorožce?“.
„ To se stalo?“ podivil se.
„ Ano“ přikývl jsem „ byl to Erik von Arden“.
„ To je neslýchané“ zavrtěl hlavou „ potomek ochránce se pokusil zabít jednorožce? To nemůže být pravda…“.
„ Bohužel je“ přikývl jsem.
Na stanici jsem předal mini harddisk se záznamem Arlorovi.
„ Co to je?“ zeptal se
„ To by jste se divil, kdybych vám to řekl“ řekl jsem „ byl jsem v tom domu v lese“.
„ Si děláte srandu, ne?“ opáčil „ tam nikdo nebyl! A když už ho někdo našel, našli jsme ho rozkouskovaného a ohořelého na okraji lesa!“.
„ Rozsápali ho mumie a sežehla láva“ doplnil jsem „ to se mi také málem stalo“.
Harddisk jsem vložil do přenosného počítače a spustil záznam.
Arlor dlouho nemohl najít vhodná slova.
Přišel Berry.
„ Kde jste byl?“ zeptal se „ Tep na mém monitoru ukazoval jen rovnou čáru. A spojení také spadlo“.
„ To byl zase nějaký démon-vtipálek“ odpověděl jsem „ úplně vyřadil z provozu oblek“.
„ A co se vůbec stalo?“ vyzvídal.
Pustil jsem mu záznam znovu.
„ Nevím, co k tomu říct“ řekl zaraženě.
„ Ani nemusíte“ řekl jsem „ vím své“.
„ Ten dům musí z toho lesa“ řekl najednou Arlor „ Logane, víte, kde je ten dům?“.
„ Majáky jsou ještě aktivní, takže bych ji měl najít“ přikývl jsem.
„ Fajn, pošleme tam zásahovou jednotku s experty na výbušniny“ přikázal „ Logane, vezměte si zase novější model obleku“.
Přikývl jsem a šel si pro něj.
„ To už zase máte akcičku?“ zeptal se technik.
„ Už to tak vypadá“ přikývl jsem „ jdeme na prohlídku pekelného domu“.
„ To je jen báchorka“ mávl rukou „ na strašení dětí, aby nechodily do lesa“.
„ Tak se podívejte na tohle“ hodil jsme mu záznam „ změní to váš názor“.
„ Když myslíte“ pokrčil rameny.
Mezitím už jsem se převlíkl a šel před budovu.
Tam už stály těžké motorky zásahovky. Auto by se do lesa nevešlo. Byli to tři orkové, jeden člověk a dva zlobrové. Opravdu demoliční četa.
Sedl jsem si do sajdkáry vedoucího skupiny.
Na místě jsme byli dřív, než bych stačil říct silikon. Všichni se vyzbrojili a běželi k domu.
Zatím byl klid. Demoliční četa vyrazila dveře a začala hbitě rozmisťovat cé čtyřku. Potom vyběhli a ukryli se za nejbližším stromem.
Ozval se mohutný výbuch.
Přízemí bylo celé poničené, ale první netknuté. Když se tam hoši šli podívat ještě jednou, s údivem zjistili, že první patro levituje.
„ Pozemští červi!“ ozvalo se nad námi „ takže vy jste chtěli zničit toto hnízdečko zla?“.
Všichni jsme se podívali na oblohu. A co jsme neviděli. Nebe se zatáhlo temnými mračny, kterými začaly křižovat blesky.
„ Těšte se na pomstu“ ozval se hlas naposledy „ do zatemnění měsíce“.
Opravdu, měsíc se začal zatemňovat. Pozvolna.
„ Za tři dny je to tady“ ozval se Berry „ buďte moc opatrný“.
To slovo „ opatrný“ bylo na místě. Začalo to znovu. Dům se začal rozpadat a objevovala se láva.
„ Vypadněte odtamtud!“ řval jsem na ty, kteří zůstali u domu.
Jen o chloupek to zvládli.
Dům ale zmizel.
Jediný, kdo to odnesl, byla jedna z motorek.
„ Ústup!“ velel velitel.
Všichni jsme naskákali do sajdkár a jeli rychle pryč.
„ Nebyl to nejlepší nápad“ poznamenal jsem.
„ To tedy nebyl“ zavrtěl hlavou Arlor.
„ Co teď?“ zeptal se Berry.
„ Teď si dáme Deli“ zavrčel jsem.
„ Ironiku“ ušklíbl se.
„ Víte, co je nejhorší?“ zeptal se Arlor „ že tohle už se stalo jednou. Jen v Irsku. Říká vám něco „ Jezdci z Apokalypsy?“.
„ To snad…“ došla mi slova.
„ Ale ano“ přikývl „ je to velký problém. A ještě počítejte chodící smrt“.
„ Chodící smrt?“ zamračil jsem se.
„ Oživlé mrtvoly“ řekl „ nedají se zabít úplně“.
„ Čím dál tím líp“ zašklebil jsem se nad tou myšlenkou.
„ Odjeďte z Irska“ přikázal mi „ vy tady s tím nemáte co do činění“.
„ Ani nápad“ odmítl jsem.
„ Proč?“ zeptal se.
„ Kvůli přátelům“ odpověděl jsem nekompromisně „ neodjedu“.
