A-Ar posedával na břehu Smaragdového potoka. Pozoroval zlatavé záblesky modrých kamínků a přemýšlel o tom, kde jen může Ollkaham být. Vzdychl a zrovna vstával, když přiběhl jeho přítel.
,,Buď zdráv, A-Are.Promiň,ale musel jsem pomoci otci...“ sklopil Oll provinile oči. A-Ar se nezlobil. Neřekl však nic a tiše se vydal po boku přítele podél potoka.
Snad abych Vám pověděla něco o A-Arovi. Bydlel s matkou v Narkjúru, v zemi elfů na ostrově Nathan. Nikdo ho pořádně neznal a mnohým elfům se zdálo, že příliš nezná ani on sebe. Byl to mladík, ještě nesložil Úkol dospělosti. Mnohým elfkám se líbil a bylo proč. Jeho mramorová pleť byla orámována dlouhými stříbřitými vlasy. Díky nim a svému meči- v podstatě i díky zkomolení slov Ollkahama- dostal přezdívku Stříbrný meč. S nikým se nebavil, až na Olla. Ten jediný dokázal pochopit jeho svět.
Ollkaham byl veselý a přemýšlivý elfí chlapec. Chtěl poznat svět a mnohokrát vytáhl A-Ara na dlouhé výpravy do přírody. I díky němu se seznámil A-Ar se Sentem Fellofelem. Sentů, tedy poctivých rytířů, se v Narkjúru příliš mnoho nenašlo. A Fellofel se také ukazoval jen zřídka kdy.
Jak tak kráčely beze slova podle vody, potřásl Oll zlatavými vlasy a nenápadně prohodil:
,,Poslyš,A-Are: vím, že nerad chodíš do společnosti, ale pojď se mnou dnes na oslavu princezniných narozenin! Víš, pozvání od princezny Marret se nedostane hned tak.“
,,Já nejsem vůbec nespolečenský- jen mi nedělá dobře zájem více lidí. Ale možná bych šel... Prý tam má být Nuosass. A setkání s kouzelníkem měnícím se v jestřába si nemůžu nechat ujít.“
Statek A-Arových rodičů rozhodně nepatřil už na první pohled k nejbohatším. Jeho rodina patřila prakticky k spodinám společnosti a takové pozornosti jako A-Arovi se nedostávalo všem jeho předkům dohromady. Bylo to asi kvůli tomu, že A-Ar byl zahalen tajemstvím. Samotný Ollkaham, leč jeho dlouholetý přítel, toho o něm příliš nevěděl.
A-Ar stál před omšelým zrcadlem. Zatnul ruku v pěst a jedno malé místo očistil. Prohlédl se ve skle a upravil hnědou vestičku. Nepříliš novou bílou košili vypral ve Smaragdovém potoce a nasbíral v něm několik smaragdů. Ty provrtal a navlékl na pružné stéblo nějaké neznámé trávy.
Přemýšlel, co si o něm mohou myslet ostatní. Prohlížel se z profilu a pokusil se usmát. Elfky si myslely, že je krásný, elfové že je nebezpečným protivníkem a ostatní- snad že je blázen. On sám o sobě přespříliš nepřemýšlel. Ale přitom měl typické vlastnosti elamů (elam- otec elf a matka člověk) :nesmělý, mramorově bílý, stříbrné vlasy a neodhalovaná odvaha.
Vzdychl a vydal se pomalu na slavnost.
Zámek byl vidět jen zblízka. Zahalovala ho červená zeď s černou mříží nahoře. Snad pro tu typickou zeď, snad pro občasný křik, ozývající se v noci odtamtud, snad pro množství křížů na rozlehlé zahradě obehnané břízami se mu říkalo Hřbitov. Ne,on se opravdu jmenoval Hřbitov, nebyl to jen výmysl elfů. Marretin otec, lich Mad Urx, měl na jednom temném místě zahrady hromady koster. Místo alchymistů, hvězdářů a dalších vědců, obývali jeho hrad nekromanceři. Sám všechny vyučil a oni činili z koster zdatné a hrůzné bojovníky. Nikdo ale na onom místě v zahradě doposud nebyl.
Když přišel na slavnost, uviděl už plný sál. Princezna rozhodně nešetřila s papírem na pozvánky. Postavil se na špičky a rozhlížel se. Ollkahama zahlédl se skupinkou elfek, zahalených ve zlatých vlasech. Ponechal ho vtipkovat v jejich společnosti a zamířil k muzikantům. Zaposlouchal se do hudby, kterou tak miloval a která mu byla v krušných chvílích nejbližší přítelkyní. Mimochodem- elam A-Ar nádherně zpíval a svůj zpěv doprovázel smutnou hrou na stříbrnou flétnu. Věděl a nedbal na to, že během jeho smutného hraní a zpěvu, které podnikal každý den, elfové a ostatní obyvatelé žijící blízko kašny slézají po kmenech stromů ze svých Stromových obydlí a tiše poslouchají jeho hudbu.
Hra skončila a A-Ar se probudil ze svého snění. Někdo zatleskal.
,,Buďte zdrávi!“ ozval se ženský hlas. Patřil princezně Marret.
,,Vítám zde- a jsem ráda,že je vidím- ,spoustu svých přátel a ehm...mnoho lidí, které bych chtěla mezi svými přáteli mít.“
Při druhé části své řeči se podívala na A-Ara. A-Ar pochopil, ale očekávaný úsměv na jeho tváři princezna nezahlédla.
,,Prosím Vás-všechny dárky položte na hromádku... na ten velký dubový stůl, Dorothe!!“ zavolala na nějakého nedočkavého hosta, který chtěl dát dárek někam jinam.
,,A samozřejmě i se svým jménem!“
A-Ar dal náhrdelník do ručně vyrobené lipové krabičky a napsal na ni:
A-Ar
Protlačil se davem a položil ji na kraj stolu.
Hudba začala znovu hrát, až se vše uklidnilo. Téměř nikdo neseděl, všichni tančili. A-Ar pozoroval elfy, když v tom na něj někdo promluvil:
,,A-Are, vím na koho čekáš."
A-Ar zvedl hlavu a z jeho očí čišela udivenost, prozíravost i očekávání. Nikdo kromě matky, Olla a občas Fellofela na něj nepromluvil. Rozhýbal ústa, ale nic neřekl. Díval se na rusovlasou dívku se zacuchanými vlasy, držící dlouhou dřevěnou hůl v podobě hada a oblečenou do dlouhých červených šatů. Dívala se do jeho temně hnědých očí.
,,Nuosass chce s tebou mluvit."
,,A.. ale kde?" zeptal se přiškrceným hlasem.
,,Stačí tiše sedět a naslouchat," šeptala, ,,naslouchat hlasu v mysli."
Dívka poodešla a posadila se u pódia. A-Ar nic nechápal, ale přesto na nic nemyslel a čekal.
,,Poslouchej mě!" zaburácel v jeho hlavě hlas. Sykl a sáhl si bolestivě na pravý spánek. V jeho hlavě se ozval šepot. Jen těžko mu rozuměl.
,,Nejsi obyčejný mladík. Tvůj Úkol dospělosti nebude lehký. Musíš se dozvědět víc a zachránit ostrov Nathan. Přelez zeď v temném místě a to,co najdeš, doma pečlivě uschovej. Pak ti povím co dál."
,,...?" A-Ar nevěděl, co na to má říct. Byl naprosto dokonale zmaten.
,,Přelézt zeď v temném místě? Je blázen?" mluvil k sobě. Rozhodl se odejít. Ta slavnost nebyl dobrý nápad. Znovu ale uviděl tu dívku. Pozorovala ho! Rozzlobeně na ni upřel pohled. Dívka se najednou zapotácela a skácela se k zemi. Hudba utichla, hosté zmlkli a ustoupili. Ve vytvořeném kruhu zůstal jen A-Ar a dívka. Mrtvá dívka. A-Ar to poznal, nemusel ani čekat na dlouhé zjišťování. Mezi elfy zahlédl Ollkahama. Díval se na něj. Ne však jako na dlouholetého přítele, ale jako na vraha. Ano, to je to správné slovo! A-Ar se nevýslovně zděsil. Beze slova se otočil a vyběhl do tmy. Všude panovalo smrtelné ticho.
