|
Nic
Sama, úplně sama, jen já, jen já.
Prázdný pokoj, bílá zeď a já, jen já.
Nejsem egoista, „já“ neznamená vlastně nic,
slovo na papíře, jméno v kalendáři, číslo na matrice
a dál už nic; ticho, klid, už nic víc.
Sama, úplně sama, ač Ty vedle mě dlíš,
prázdný pokoj a já v něm a Ty vedle mě dlíš.
„Já a Ty“ znamenalo kdysi všechno, nač si žít,
Dnes se to „oba“ proměnilo v sladké nic, to nic,
a já si rubáš chystám šít, už šít.
Sami, úplně sami, každý zná to své já, jen já,
kamenné pole s kříži, kde stojí: „Zde ležím já, jen já.“
I lehko mi u srdce, že nemusím již nic, vůbec nic,
zatímco Ty spěcháš ranní ulicí vrážeje do lidí
a zpětně se omlouváš: „Stalo se vám něco?“
a on Ti odpoví: „Nic, vůbec nic.“
|
