Proč mají ženy vždy navrh?
Pánové, představme si sami sebe, někde tropické oblasti, se západem slunce, na pobřeží moře, jehož vlny se rozbijí o skalnatý břeh a zpívají svou krásnou monotóní melodii. Představme si, jak odpočíváme ve stínu palem, relaxujeme a čerpáme duševní energii z hlubokého uklidnění......a náhle se objeví. Z nenadání, z ničeho nic spatříme ženu. Jde po písčité pláži, půvabné jemné křivky jejího těla se vlní a foukající západní vítr ji rozhazuje nádherné vlnité vlasy do všech světových stran. Každý její krok je jako tón. Z tónů se skládá melodie. Z melodie vzniká píseň. Píseň, která nám mužům zní neustále v hlavě, která nás všude doprovází a kterou si zpíváme pořád dokola. Do této písně se však zapojují další nástroje jako jsou štíhlé boky, do vrchní čátsi dvoudílných plavek se jen tak tak vejdoucí ňadra, plné rty, kterými se na nás směje už z dálky, ladný pohyb rukou. To vše je naprosto přirozené, ale přeci jen vyjimečné. Tak tedy si představme jak se tento ženský objekt pomalu přibližuje k nám. Následuje pro nás otázka - Co teď? No, Deli si rozhodně dát nemůžeme, protože ji pravděpodobně nemáme, zbývají tedy jiné možnosti. Vyskočíme jako zajíci a ze zbabělosti se dáme na útěk. Pro některé pány je tato varianta určitě přijatelná. A nebo se postavíme zbabělosti čelem, hrdě vzpřímíme naše opálené a svalnaté tělo, do tváře se alespoň pokusíme dostat výraz "Mela Gibsona" a plní odvahy se jí rozejdeme vstříc. Zůstává však další otázka: Bude nás chtít? Nebo nás přijme jako náhodného kolem jdoucího, kterého jen s těží pozdraví? A pokud nás přijme, bude se ji líbit i to, jací jsme? A pokud se ji bubou naše vlastnosti líbit, vydrží nám tyto vlastnosti i v budoucnu? A pokud nám vydrží v budoucnu, co třeba naše stinná stránka? Zvykne si žena našich snů i na naše minusy? (a že jich máme požehnaně).
Tedy, abych to upřesnil. Láska z pohledu muže na ženu, či ženy na muže je velký labirint plný otázek, které nám budou zodpovězeny až postupem doby. Pánové, přeberme si, jakou úlohu v historii lidstva měly ženy. Všední, dokola se omílající činnosti jako jsou šití, vydělávání kůží, udržování ohně a dalších věcí, až po nynější mytí nádobí, luxování, mytí oken, žehlení, péče o potomky a další, byly, jsou a budou pro muže nezbytně důležité. A muž? Ten zkrátka odjakživa držel nad svou družkou pevnou ruku a nebýt ženy, tak by muž - a to si pánové přiznejme - nepřežil. I přesto vše v současné době v některých zemích berou muži ženu jako majetek a tato něžná stvoření radikálně diskriminují. Ale proč? Z jakých důvodů? Z důvodů inteligence? Nadřazenosti? Sobectví? Chtíče ženské pokory?.......to snad ne. Vždyť taková žena s námi udělá co se ji zamane. Stačí, když si vezme jen nějaké extra ultra special sexy lechtivé spodní prádélko, nebo ukáže část svého výstřihu a my klidně budem tancovat kožáčka až do rána bílého, přestože měříme 170 cm a váříme 160 kg.
Ale vraťme se zpět na pláž. Pokud splňujeme veškeré představy blížící se krásky, máme skvělé postavení. Avšak bude blížící se kráska splňovat veškeré představy naše? Nyní jsme opačné situaci. Pánové, teď jsme na koni my! Už od vývoje lidstva byl muž oporou své ženy v každé situaci a staral se o ni snad lépe, než o sebe. Naším úkolem bylo postavit obydlí, obstarat potravu, chránit vesnici před napadením, později předeším vydělávat peníze, odhánět jiné nápadníky a další spousta věcí. Každý z mužů je vždy rád, když se vrátí domů a najde své potěšení. Pánové, ať se zdráháme všemi silami, nikdy se neubráníme. Obě pohlaví se nekompromisně doplňují. A proč mají ženy vždy navrh? Já si to vysvětluji takto. Jsme na pláži a kráska našich snů se blíží, a nakonec se s námi setká. Dále si vezmeme pro příklad nějakou ošklivou větu, třeba "Jdi do háje". Převedeme si ji na situaci. Pokud my této mladinké dívence řekneme: "Jdi do háje", pravděpodobně se uraženě otočí a jediné, co nám po ní zůstane, bude jen pouhá vzpomínka ja její líbezný zadeček. Ale jestli ona nám řekne: "Jdi do háje", potom pro nás život ztrácí veškerý smysl pánové. Ukřivděně klesneme do písku a budeme naprosto bezradní jako malé dítě. Budeme prosit boha a po té mu nadávat, budeme proklínat tu zatracenou ženskou a po té po ni toužit, budeme nadávat na naše okolí a po té se mu omlouvat. A nakonec přijdeme na to, že nevíme, co vlastně chceme.....Tak už pánové víte, proč mají ženy vždy navrh?
