Dýchám, jsem

Uvnitř spí dusno
Z páry
Venku sedí mlha
Od oblaků
Jen okno mezi námi
Mlží se
Z mého dechu

Vím o té za oknem
Kmotřičce všech
Chodí ve dne a chodí v noci
I v poledne slýchávám její kroky
Chodí s večerem a chodí s ránem
Svítívá nám
Jak lucerna
Krátce před požárem

Cítím ji
Pohybuje se tiše
Jak tasemnice
Ve vašem břiše
Stočená v uzlu vašich střev
Čeká až opustí vás dech
Je jako krysa
Co má stále spěch
A také hlad
Slídí u mých vrat
Ale ještě neklepe
Ne, ještě neklepe

Slyším ji
Sýpe jak stařena
Už se připozdívá
A buší o zem
Nikoliv holí
Ale ještě neotvírám
Ne, ještě neotvírám
Ačkoliv vím
To ona zvoní

Vidím ji
Havraními prsty
ťuká na okno
Jakoby říkala
Vím, že jste tam
Krade nám čas
Ta nahrbená sketa

Kdo jsi? křičím
Jen beztvará silueta!
A co jsem já?
Ta, která dýchá na sklo
A v domě zamčených hrůz
Kreslí vrásčitým pařátem
Rtěnkou od tetičky Smrt
Svůj autoportrét
Na zrcadle světa.