|
Fénixcon 2004 II – aneb já to fakt nemyslela vážně:-))
Ráno se mi vstávalo dost těžko. Že by za to mohla nevinná ochutnávka nepodstatné části barového sortimentu? No, i tak jsem se z teplé postele vykopala – všechny tři možnosti ranního programu Fénixconu zněly velmi lákavě.
Velký sál osídlily feministky pod vedením Lady Candar – s přednáškou Hrdinův malý přítel. Zpětně by mě docela zajímalo, jestli tématem bylo opravdu to, co mě /a jistě i Vás/ při pohledu na název okamžitě napadá. Nevím. Podrobnosti si vymýšlet nebudu, přiznám se, že jsem dorazila v polospánku a až těsně před koncem.
Muži, vypuzeni do malého sálu, poslouchali zrovna přednášku „Muž, ktorý sa nesmial“. Jak příhodné – že by ty dvě přednášky dali na stejnou dobu schválně? To by byl ale nehezký vtip! :-) Bylo to zajímavé, i když to bylo celé o jakémsi Italovi, o kterém jsem v životě neslyšela. Mezi doušky první a druhé kávy jsem stačila zachytit historku o brnění, obývaném vůlí, pojednání o středověké logice a část vyprávění o šlechtici, který žil na stromě.
A kupodivu ještě zároveň se dvěmi výše uvedenými záležitostmi /Jak bych potřebovala být na třech místech najednou!/ se konal workshop „Ohněm a mečem aneb bijte kritiky!“! /Další poznámka lidem rýpajícím do tohoto textu: jo, ta interpunkce je špatně, ale zkuste si tu větu napsat líp!/
Bohužel kritici, kteří měli u zúčastněných autorů a vydavatelů nějaký vroubek, zbaběle nedorazili, případně se skryli ve sklepních prostorách hotelu za lahvemi vína, a tak se celý panel odbyl bez zjevných známek násilí.
Následovalo představení jednoho roztomilého záchranářského robůtka – vítěze ceny Robocop a paralelně s ním Saloon J. Mosteckého, který jsem nestihla, neb jsem se s kýmsi dalším právě pokoušela o srovnávací analýzu čepovaného a lahvového piva. Skončila nerozhodně.
Panel s vydavateli započal úvahou pana Egona Čierneho, že když napíše knihu nějaký škaredý chlap, pošlou ho k němu, zatímco u Michaela Bronce vydávají samá hezká děvčata. Takže kdyby náhodou některá z nás našla ve svém šuplíku nějaký delší rukopis, víme, kam se obrátit.*
* Zde je dobré poznamenat, že já jakožto člověk znechucený feminizací ve sférách, kde normálně pracuju, jsem přivítala výraznou početní převahu mužů na téhle akci. Doufám, že je to tak všude ve fantasy./ :-))
Dále jsme se dozvěděli, že za knihu, koupenou pro české vydání od zahraničního autora, se tomuto autorovi /či spíše jeho managerům/ platí 1000 až 1500 dolarů. Jaképak jsou asi ceny pro české autory? :-)
Po obědě /vaří výborně a čepují ještě líp/ se v horním salónku rozvinula diskuse s publicisty a recenzenty. Převažovalo téma, zda je lepší psát upoutávky na knihy nebo jejich kritiky. /Míněno kritiky knih, ne těch upoutávek./
Poznámka: Právě jsem se zamýšlela nad tím, co vlastně přesně znamená výraz „publicista“. Pohledem do programu a vylučovací metodou zjištěno, že to není ani recenzent, ani vydavatel, redaktor, spisovatel ani externí autor. O jaký živočišný druh se tedy jedná?!? Víte to někdo? Dokonce ani slovník se nevyjádřil dost jasně. Možná je to bloger, kterého někdo platí.
Předčítání knih po obědě je sice velmi příjemný a pohodu navozující, leč poměrně zdatný ekvivalent prášků na spaní. Docela by mě zajímalo, jaký trik pan Talaš používá, že své čtenáře udrží v bdělém stavu.
Nevím jak vy, ale já usínám právě teď. Takže se, prozatím a do dalšího pokračování, loučím.
Dobrou noc |