|
Umírám, příteli, proč se mnou nejsi dnes?
tělo zvolna chladne, ve svalech předsmrtný třes.
Zavírám oči, do vzpomínek dávných se nořím,
hradby zakázané naň myslet kladivem výčitek bořím.
Jak mladí jsme byli, nám patřil celý svět,
ještě teď cítím Tě vzrušením panice se chvět.
Můj trpký život s Tvým se propojil,
chtivými rty muže si mě opojil.
Sliboval's lásku, jenž vymaní se z mříží času,
a já, bezhlavě, bezdechu, naslouchala tomu hlasu.
Té noci, kdy bílý kotouč se v černém moři skryl.
Ty's navždy odešel... a pocit hořkosti se do srdce vryl.
Umírám, příteli, má svíce uhasíná -
a Ty se nedozvíš, že si měl syna.
|
