|
|
My, poutníci světem mimo čas,
v němž vede nás jen hvězdný jas,
jsme tiší chodci realitou,
všem zaslepeným očím skrytou...
Stovky jsou nás ve Vesmíru,
jsme neznámými posly míru,
i těmi, jenž se v čela šiků staví,
vždyť osudu běh nic nezastaví...
Jsme každý list na každém stromě,
slepá okna v prázdném domě,
jsme Slunce, Měsíc, špice hory
i zrnka písku v širém poli...
Pěšáci na světa šachovnici,
bílé terče na střelnici,
kde Osud pevnou rukou střílí,
světelný šíp míří k cíli...
My jsme konec i začátek
a ne vždy je cesty nazpátek
ze světa vlastních snů...
|
