Uviděla ho sedět v tureckém sedu. Tvářil se
nanejvýš soustředěně. Šrámy byly pryč, ale žádné jizvy neviděla. „Sem přece
mág, ne?“ Co si to dovoluje? Čte si snad mý myšlenky? „Umíš se sám uzdravit?“
Přikývl. „Bez toho bych v tomhle světě nepřežil.“
Sedla si vedle
něho. „Aëvane,“ začala nesměle „moh bys mi říct něco o tom oltáři? Co je to
zač?“ Pozvednul namyšleně hlavu, jako učitel, který ví všechno, nad žákem,
kterej je úplně blbej. „To je portál, krásko. A kam vede? Do dračí komnaty.
Nápis v runách znamená dragon.“ Do hlíny před sebe načmáral první
znak. „Tohle je Dagaz.“ Další čáry. „A tohle... Raido,“ další „
tohle je Ansuz,... Tenhle Gebo...a... Othila....A
poslední...“ dokonal své dílo „je Nauthiz.“ Zálibně si je prohlédl. „V
jakém je to futharku?“ vyklouzlo jí. Já přece žádné futharky neznám, pomyslela
si překvapeně... Aëvan však moc překvapeně nevypadal. „Asi v germánském
prostém. Jsou si hodně podobné...“ No, tak teď si už vůbec nebyla jistá, že
patří někam jinam než sem. „Počkej, napíšu ti tvoje jméno v runách.“
Z kapsy vytáhl kus tlustého a zažloutlého papíru. Možná, že je to
pergamen, napadlo ji. Kusem uhlu tam napsal pár klikyháků. „Darja...“ mumlal si
mezitím. „Tak... D... Dagaz, to znamená den. Dál A, to je Ansuz –
bůh. R, Raido – jízda na koni a J, Jera, to znamená rok, pak je
tu zas A – Ansuz. Máš hezký jméno.“ Podával jí pergamen s runami.
„Bože... Ale tyhle znaky já přece znám!“ Odhodila papír a sundala si
náhrdelník. Byl seskládaný z různých přívěšků na řetízky, kdysi ho Darje dala
matka. Na každém bylo něco vyraženo, pouze pět se jich shodovalo. „Proč jsou
tam pozpátku?“ Ptala jsem se Aëvana, jako by to mohl vědět. „Protože tvoje
jméno je Ajrad. Máš v sobě krev draka.“ Snažila se vypadat co
nejmíň vyjeveně. Očividně se jí to nedařilo. „Tvoje matka byla dračice a
jmenovala se Nogard.“ Ušklíbla se. Přece jen to není pravda. Dělá si ze
mě srandu. „Ne. Moje matka se jmenovala Petra. A už vůbec nebyla dračice. To
bych snad poznala, ne? Draci přece nevypadají jako lidi.“ Zadíval se kamsi do
dálky. „Naopak. Přesně naopak. Draci vypadají jako lidé. Tedy mohou se
proměňovat, ale jako lidé smí strávit pouze polovinu jejich lidského života.
Pak bezpodmínečně musí být draky.“ „Ale jak jsi na to všechno přišel? Jak víš,
že se jmenuju pozpátku a jak víš jméno mojí matky?“ „Prostě jsem si to dal
dohromady. Zaprvé jsem si uvědomil, že portál se může otevřít jen
v přítomnosti příbuzného či potomka, že na portálu je napsáno Dragon, což
je pozpátku Nograd, potom, že tvoje matka zmizela, i když nemusela, a že
milovala vzduch a hory, a že byla dravá. Prostě celá dračice. Už sis asi
domyslela, že ten portál vede do sluje tvojí máti...“ Páni, dneska další šok.
Tomuhle tempu brzy nebudu stačit...
