3. 9. 2007 – 11: 55 Východoamerického času
Mys Canaveral – USA
Ubytovny NASA
Vše kolem se hroutilo. Stave seděl na židli ve svém bytě v komplexu ubytoven postavený NASA pro své zaměstnance. Marwicka předvčerejšky unesli, zaplaceno nedostal a před třemi hodinami se dozvěděl, že se má zdržovat tady nadosah ruky, kdyby bylo potřeba.
Prezident vyhlásil stav pohotovosti. Vypadá to, že A-ALA se chystá na válku. Včera jedna ze špionážních družic zachytila zvýšený provoz na většině jejich základen v Íránu. Tohle asi nebude planý poplach. Zakrátko stopy zavedou čmuchaly až k němu. Měl by zdrhnout a to co nejdřív. Skutečnost že mu neposlali peníze ho utvrdila v tom že se od něho odvrátila i samotná A-ALA. Byl v koncích jediné východisko našel opravdu pouze v útěku.
Rozmýšlel se, jestli si má s sebou brát nějaké zavazadla. V duchu se tomu vysmál. Musí co nejrychleji zmizet a stará se o kufry. Rychle hmátl po baťohu a začal do něj ládovat své cennosti. Konečně byl hotov. Oblékl si bundu a potichu se vytratil z bytu. Sešel po schodech. Když už bral za kliku prosklených vstupních dveří do ubytovny, uviděl před vchodem neznámé auto. Pozoroval jak z něj vystupují čtyři postavy s dlouhými kabáty. Stave přemýšlel kdo to může být. Odpověď se ale nabídla sama, když uviděl jedné z postav do tváře. Osmahlá tvář postrádající alespoň náznak empatie prozradila původ i účel postav.
A-ALA na něj poslala zabijáky, prolétlo mu hlavou. Vzápětí se ale dostavila myšlenka na peníze, které ještě nedostal. Třeba mu je přivezli. Vyšel ven ze dveří.
„Vy ste od A-ALY?“ zeptal se.
„Ano. Máme se tady setkat se Stavem Petersnem.“
„To jsem já,“ pousmál se Stave.
„Máme vám taky vyřídit, že odměnu dostanete pouze v případě, že s námi okamžitě odletíte, abychom si mohli být jisti, že nás nezradíte,“ pokračoval jeden z mužů.
„A kde jsou záruky, že mě nezabijete hned potom, co vlezu do auta?“
„Věřte, že kdybychom měli zájem na tom vás zabít, byl byste už dávno po smrti. Navíc vám toho moc nezbývá. Americká vláda po vás půjde a já na vašem místě bych se neobracel k A-ALE zády, když vám nabízí pomocnou ruku,“ usmál se muž. Stav přikývl. Asi měli pravdu. Stejně mu nic moc jiného nezbývalo. Nastoupil do vozu a nechal se odvézt na soukromé letiště, ze kterého měli odletět na tajnou základnu A-ALA v Kolumbii.
4. 9. 2007 – 0:15 Východoamerického času
Mys Caneveral – USA
Ubytovny NASA
Dvacet minut po Stavově odjezdu před ubytovnou zastavilo další auto. Čtyři muži vtrhli dovnitř, pátý se opřel o auto a čekal.
„Není tu, pane!“ Muži pomalu, již s daleko menší razancí vyšli ven. „Byt je prázdný.“
„Takže to vypadá, že naši kamarádíčkové sklízejí své poslední lidi z pozic.“ Zakroutil hlavou. „Nevadí, prohledejte byt, určitě tu něco nechali!“ Muž se pousmál, vlastně jim to nahrává. Další důkaz, že se něco děje. Vláda musí rozhodnout a to hned.
Chvíli postával u auta, vykouřil cigaretu a důkladně si prohlédl své nehty. Pak se vydal do Stavova bytu. Vešel do ubytovny a zapálil si další cigaretu. Pomalu vystoupal po schodech nahoru a přitom sledoval vše kolem, jakoby se snažil číst i ze samotných zdí.
Uvnitř bytu zuřilo tornádo. Věci létaly vzduchem, jak se jednotka tajné policie placená z tajných fondů, snažila vyčmuchat něco důležitého.
Zkoušel dojít na to, co dovede takového člověka ke zradě. Peníze? Je to nejpravděpodobnější, ale zároveň nejhloupější. U NASA má takovou výplatní pásku, kterou by mu mohli závidět i leckteří senátoři. Na co tedy víc peněz za takový risk? Nelogické…..ledaže by potřeboval splatit něco mimořádného…..
„Pane, podívejte se na tohle.“ Jeden z jeho lidí mu podal disketu. Muž si dlouze potáhl z cigarety a pak přistoupil k počítači. Zapnul ho a než stroj naskočil, stačil cigaretu dokouřit. Strčil disketu dovnitř. Na obrazovce se objevila stránka plná čísel. U každého čísla popis.
„Přístupové kódy. Přístupové kódy do celého systému NASA.“ Muž zakroutil hlavou. „Ten chlap měl moc nad celým systémem. Za tohle musel někomu dobře zaplatit.“ Otočil se na ostatní. „Otázka zní, jestli je to jeho soukromý podnik, nebo to udělal pro A-ALU.“
„Pane, podívejte,“ vykřikl jeden z ostatních. Než ale stačil někdo zareagovat, disketa se sama zničila.
„Ksakru,“ zařval a jediným úderem ukončil život počítače. „Hajzl jeden!“ opřel se dlaněmi o stůl a snažil se uklidnit. Bylo jasné, že má kopii u sebe. Kdyby měli ty data taky, dalo by se přesně určit, jaké kódy tam jsou ale takhle je celý systém na nic. Pořád to sice do sebe přesně nezapadalo, ale jisté je, že Amerika je prakticky neschopná zasáhnout proti A-ALE ve vesmíru. Jakýkoliv start by mohl být těmito kódy sabotován. Musí přestavět celou bezpečnostní síť systému a to nějaký ten týden potrvá.
„Pěkně vymyšlený plán. Zavolejte ustředí a sdělte jim, co jsme našli.“ Nakonec v tom ale zase viděl výhodu. Jestli se něco chystá, přijde to brzy. Dřív než stačí přeprogramovat celý systém, takže zhrubza čtrnáct dní. Bohužel teď je vše zase jen na politicích.
Dveře se otevřely. Tseng se ohlédl a zklamaně zakoulel očima, když spatřil Stava. Skutečnost že tu byl a stál před ním znamenala, že ani zdaleka není tak chytrý, jak se domníval. Jak někdo může být tak naivní. Cítil k němu odpor. Děsivé opovržení, protože nedokázal prokouknout jeho plán stejně jako ten Marwick.
Konečně se začal Stavem zabývat. Otočil se na něj a falešně se usmál. Nezbývalo, než to dohrát dokonce.
„Kde jsou peníze?“ zeptal se přímo, ale mírným tónem Stave.
„Kde je disketa?“
„Nejdřív vy!“
„Já bych řekl, že to vy uděláte první krok,“ usmál se Tseng. Stav z něho nespouštěl svůj přísný a řezavý pohled. Nicméně ruka mu pomalu sjela do kapsy a vylovila disketu. S jistou mírou opatrnost ji hodil na stůl. Tseng se usmál a ladným pohybem vytáhl odměnu, kterou pro Stava už několik dní plánoval. Stav vykulil oči.
„Snad nechcete….“
„Znáte jiné řešení? Za případný neúspěch akce budete zodpovědný vy! Tak přece zněla dohoda, ne? Ta družice se tam nahoře rozsypala a to mě ta akce stála dvanáct miliónů dolarů.“
„Ale za to já nemůžu. Někdo ji poškodil a navíc jsem přinesl ty kódy. Přece mě nemůžete jen tak zabít.“
„Ty kódy,“ usmál se Tseng. „Jsou mi k ničemu bez fungující družice. Akce měla proběhnout tak, že družice zničí Vanderberg a NASA bude blokovaná kódama. Nic pak družici nezabrání plenění Ameriky a ta bude muset platit a uzavírat s námi dohody.“ Další výsměch směrem na Stava. „Když ale družici nemám, je mi ta disketa na hovno.“ Tseng pečlivě namířil.
„Počkejte, můžeme se přece nějak domluvit….“ Než stačil dopovědět, prořízla vzduch rána. Stave se skácel k zemi s prostřeleným hrudníkem.
Do místnosti vešel Arab. Překročil chroptějícího Stava a postavil se vedle Tsenga.
„Tak jaký teda bude další postup?“
„Američani určitě prohledají jeho byt. Ten osel tam určitě ty kódy nechal někde v počítači, nebo kdoví kde. Najdou je a budou chtít přeprogramovat zabezpečení systému. Budou si myslet, že než to udělají, zaútočíme,“
„Využijeme toho?“ mrkl na něj Arab. Tseng pokýval hlavou.
„Ano, využijeme. Potřebujeme ještě několik měsíců klidu. Pak zaútočíme plnou silou. Američani se teď stáhnou, pro případ, že bychom zaútočili a toho my využijeme k přípravám na skutečný útok.“ Podíval se na Stava, kterému ještě stále z očí vyprchal život.
„Ukliďte ho,“ prohlásil a odešel z místnosti.
