Pevnost Střed byla sice obrovská a zdálky vyhlížela opravdu strašidelně, ale obývali ji jen dva strážci, Ian a Frenan. Jejich prací bylo kontrolovat všechny světy. Udržovat pořádek, ale neplést se do konfliktů mezi obyvateli. Příkazy jim dával sám Ancorion v komnatě Ancorionu.
Tato komnata se nacházela v nejvyšší věži pevnosti. Byla v ní absolutní tma, ale čišel z ní život. Na tomto místě komunikoval prastarý prostor se strážci a dával jim příkazy a informace. Ale ani Ancorion není neomylný. Ví sice o všem, co se ve kterém světě děje, ale někdy nedokáže přesně posoudit situaci. A to je důvod, proč si dnes do komnaty zavolal Iana a Frenana.
„Na severu Gaherie se probudilo zlo. Všechny špatné bytosti, kterým jsme v minulosti odepřeli právo na další život se sjednotily a táhnou na Střed.“ oznámil Ancorion oběma strážcům.
„To není možné!“ vyrazil ze sebe překvapený Ian.
„Věděl bys to a řekl nám dřív.“ přizvukoval Frenan.
„Špatně jsem zhodnotil situaci.“ řekl Ancorion omluvně, „Dobře víte, že Gaherie byla původně jakési vyhnanství pro zlé živly ze všech světů. Říkali jsme jim Škůdci. Ale později i zde začali žít dobří lidé. Založili zde své vesnice a vedou poklidný život. Kvůli nim jsme na Škůdce zapomněli, ale ti teď o sobě dávají vědět velmi jasně. Chystají expanzi. Chtějí přejít z hor na Severu, kam jsme je umístili před mnoha tisíci lety až k Jižnímu mostu.“
„Jižní most?! To je hranice Gaherie a Středu! Jdou sem?“ zeptal se Ian.
„Ano, jdou. Chtějí dobýt Střed. A víte co se stane, pokud pevnost padne… Tak jako my jsme jim před deseti tisíci lety upřeli právo na život za jejich brutalitu a touhu ničit všechno živé, rozhodli se teď oni zničit nás.“ Vysvětlil Ancorion.
Ianovi se v hlavě hned začaly honit představy o konci Ancorionu a o pádu Středu. Znal Škůdce velmi dobře. Věděl, že jsou to silní válečníci, kteří nemají jiný cíl, než likvidovat. Nejdou po kořisti ani po moci. Chtějí jen ničit. Proč jim jenom jako vězení sloužila Gaherie, která dnes jako jediný svět má pevné spojení se Středem? Se všemi ostatními světy je Střed spojen jenom bránami. Bránou se nelze dostat z daného světa do Středu, pokud nemáte prostorový klíč. Avšak byl tady ten proklatý Jižní most, který spojoval Střed a Gaherii. A po něm se Škůdci mohli dostat k pevnosti. Co jen budou dělat?
To Frenan nebyl takový panikář jako Ian a ihned chtěl od Ancorionu pokyny. Musí přece učinit patřičná protiopatření. V ostatních světech je jistě dost lidí na obranu.
„Co budeme dělat?“ zeptal se Frenan.
„Mám plán!“ řekl Ancorion.
Tato informace ihned vytrhla Iana ze všech úvah a přiměla ho uklidnit se a poslouchat.
„Ve všech světech jsou hrdinové. Lidé, kteří jsou v boji a válečném umění lepší než jiní. Znám všechny a některé již delší dobu sleduji. Vezmeme deset nejlepších. Z každého světa alespoň jednoho a řekneme jim o tom, co se děje.“
„Deset hrdinů?“ řekl s neveselým úsměvem Ian, „co asi zmůže deset válečníků, byť nejlepších v Ancorionu, proti armádě Škůdců?“
„Deset nic,“ odvětil Ancorion, „ale dáme jim úkoly. Na Zemi mají palné zbraně. O těch nemají škůdci ani ponětí. Na Titanu ve Falcenlandu žije spousta lidí. Když je někdo vycvičí, budou z nich dobří vojáci. V galaxii Scarb mají Energii, která dává nadpřirozené schopnosti. Když tohle všechno skloubíme. Můžeme vytvořit armádu schopnou čelit síle Škůdců.“
