K snídani bylo něco na způsob zeleninového
salátu. Záhonky má hned za barákem, totiž kostelem. Darja doufala, že takhle
nejí pořád. Brzo by tu umřela hlady. Ale jak dlouho tu chce takhle vlastně žít? Určitě minimálně
tejden, rozhodla se.
„Ehm...“ dostala ze sebe po dlouhém mlčení při
žvýkání neidentifikovatelných výhonků. „Jak se votvírá ten portál? Ráda bych se
za máti podívala.“ Zase se na mě kouknul jak na blba. „Jak se brána otvírá víš
nejlíp sama. Ale musíme počkat na večer.“ Odpověděl nevrle. Že by mu bylo taky
špatně z toho jídla? „Ty si naivka...“ zahuhlal. Nakvašeně opustila chrám.
Aëvan ji nalezl, když se schylovalo k poledni
na svém obvyklém místě. „Báječně se tu medituje.“ Seděla čelem ke slunci, jež
teď stálo vysoko na obloze. Aëvan si stoupl před ni a nedovolil tak hřejivým
pozdně letním paprskům, aby se jí prodraly na tvář. Vzhlédla, a stěží si
v obličeji udržela radostný výraz z hezkého dne. „Kde si byla? Všude
jsem tě hledal. Radši se tu moc netoulej, není tu bezpečno.“ Úsměv jí zmrzl na
rtech. „Obzvlášť po setmění tu není bezpečno, o tom už jsem byla poučena. A
nemrač se tak. Byla jsem se kouknout po okolí. Nevím proč obviňuješ mě. Vzal’s mě sem přece ty! Možná bys
měl výčitky svědomí, kdyby mě tam v tom temnym lese sežral vlk, že jo?!“
Aspoň doufám, dodala si v duchu. „Tys byla až ve středu Donarskýho lesa?“
zeptal se zničeně. „Měl sem právo se obávat.“ „Bože, ty s tim naděláš,
radši si sedni vedle mě a řekni mi, proč si sem z tý diskotéky vzal zrovna
mě. Pořád to ňák kloudně nechápu.“ Téma mu nejspíš přišlo ucházející, tak se
poslušně usadil a nasadil výraz zájmu. „No, když sem s tebou tancoval,
poznal sem tvojí dravost. Zkusil sem to. Před pegasem si neutekla, zkusil sem
to. Vzduch a výšky si milovala, zkusil sem to. A zjistil sem, že portál ani
nemrtví ti nevadí, tak sem to zkusil a ono to fungovalo. Si fajn dračice, to se
musí uznat. A navíc jsi klíčem k dlouhodobé hádance. Netušil sem, totiž
bylo tak nepravděpodobný, že bych našel matku tvé matky, totiž matku Dragon,
nebo Tebe, že tohle hledání jsem vzdal než jsem ho vůbec začal. Zatím sem
zkoušel najít způsob jak otevřít portál bez příbuzného, oprašoval jsem kameny
za různých fází měsíce, proto jsem se včera složil k tomu sloupu, když si
mi řekla, že sem hledal jen ve špatnej čas. Nic nepomáhalo. Hodně sem
zanedbával život, jako svůj život opravdovýho mága. Asi sem neměl. Ráno sem si
málem nevzpomněl na ty runy a to bych byl stejně v háji. Totiž bez tebe
bych byl v háji.“ Vážně na mě pohlédl. „Dala si mi naději.“ Zašklebila
jsem se. „Hele nemluv tak vážně, nebo se ti tu rozbrečim.“ Zauvažovala jsem.
„Takže ty chceš celej život jenom vidět draka? Nebo je v tom něco víc?“
Pousmál se. „Kdyby existovali draci mužskýho pohlaví, určitě bych jim chtěl
bejt. Tak si to představ. No ale draků je jenom pár, zato dračic je pořádně.
Nechápu proč zrovna vy... Ale to je jedno. Prostě je to muj klukovskej sen,
kterej přerost v životní cíl.“ Vypravoval nadšeně a horlivě, opravdu jako
malej kluk. Kolik mu asi je? Někdy se ho zeptám. „Počkej a to se jako drakem
můžeš jen tak stát?“ „No, některým ženám se po celý život zjevují znamení
v podobě draka. Ony jim nakonec uvěří a celým svým tělem jsou, nebo chtějí
být drakem. Jsou tak přesvědčené, že je jím nakonec prostě stanou. Pak je to
v rodu vždy z matky na dceru, až se tomu jedna vzepře a rod dračic
ukončí.“ Páni, tak to je síla. „A vážně je tvůj životní cíl jenom vidět draka?“
Mohla bych se zkusit proměnit, to by přece mělo jít, pomyslela si vzrušeně.
„Jo, jenom ho vidět.“ Jak by sis mohla myslet, že jenom to je můj životní cíl?
Za bránou sluje se ukrývá nejenom nejmocnější dračice s nejmocnějším
přesvědčením, ale i černá koule, zkoncentrovaná, zhmotněná materie temnoty,
v níž je všechna její síla, kterou nechtěla, ale nedala, protože je moc
nebezpečná, opak tolik používané bílé magie, zloba, a všechno ostatní, to
špatné, co v sobě skrývala, tolik síly a magie najednou, že až ji získám,
udělá ze mě nejmocnějšího mága na světě!!!
