Všichni chvíli mlčeli, až se temné elfce zdálo, že zamrzl čas. Mierhal a její noví přátelé se skoro s hrůzou dívali na trojici bývalých přátel. Ti naoplátku sledovali je, zjevně neméně překvapeni tímto neočekávaným shledáním. Vzpomněla si, že ještě tento den se Mierhal zmiňoval, že se část jeho družiny odtrhla. Této informaci věnovala jen malou pozornost a rozhodně ji nenapdlo, že bude svědkem takové situace. Pohled jí padnul na obra, který udělal jeden velký krok a ocitnul se u Jergunila. Napřáhl svou mohutnou ruku a plácl barbarského válečníka přes záda. Mohutný muž poskočil a vypustil vzduch z plic. Ash'raen'shinu zamrazilo, když si uvědomila, jak musí být velký kolohnát nepředstavitelně silný. Poté se obr otočil k Durganovi a nebohého trpaslíka vyzvedl se smíchem do výšky. Tento přátelský akt odstartoval vlnu pozdravů a poplácávání se po ramenou. Členové družiny se dali do hovoru se svými bývalými spolubojovníky, mluvili jeden přes druhého a temná elfka se cítila jaksi nemístně. Měla pocit, jako by do téhle scenérie nepatřila. Není to jenom pocit, uvědomila si, já sem opravdu nepatřím. Její zrak zalétl k tajemnému muži v kápi, který stále seděl u stolu a odchodu tří mužů si nevšímal. Ash'raen'shině se zdálo, že se snad vůbec nepohnul. Intuitivně z něj měla špatný pocit, ale na druhou stranu také cítila jistou spřízněnost. Ten muž(nebo žena), byl stejně jako ona v jistém smyslu osamocen. Temná elfka zatřásla hlavou a zaplašila chmurné myšlenky. "Nečekal jsem, že vás ještě někdy uvidím a už vůbec ne tak brzy," slyšela říkat půlelfa. "Jak jsem řekl, osud asi chce, aby jsme byli zase pohromadě. Alespoň na čas."
Tento hlas patřil muži v namodralé zbroji. Ten se odvrátil od Kirinela a přistoupil k Ash'raen'shině.
Mírně kývnul hlavou a řekl: "Rád bych se představil, slečno. Jmenuji se Hirn Ganiad. A vaše ctěné jméno je...Ašrena, jestli si to správně pamatuji z úst mého přítele?"
Tmavovláska přikývla: "Jmenuji si Ash'raen'shina, ale vaši přátelé mi říkají Ašrena, aby si nezlámali jazyk."
"Ash'raen'shina zní lépe, je to pěkné jméno," usmál se Hirn, "i když, stejně jako všechna temnoelfská jména, trošku zvláštní. Ash'raen'shina."
Tmavovláska musela uznat, že muž její jméno řekl s víceménně správnou výslovností, a mírně ji to potěšilo. Vždy jí zalichotilo, když ji někdo oslovil jejím celým jménem.
"Pojďte, půjdeme se posadit, máme si toho tolik co povědět," zjevil se vedle Hirna Mierhal.
Muž v namodralé zbroji přikývl a ukázal k jednomu neobsazenému rozlehlému stolu. "Tam si sedneme, objednáme dobré pití a ty mi, příteli, povíš, co tu, u Vahrota, pohledáváš."
Poté se usmál na Ash'raen'shinu, kývnul na ni, aby šla s nimi a celá skupina se odebrala ke stolu. Jakmile se posadili, hned k nim přišla hostinská. Na tváři měla opět ten příjemný úsměv, kterého si u ní temná elfka hned všimla.
"Co vám mohu nabídnout?" zeptala se. Oči jí zazářily a žena odhalila bílé zuby, její úsměv byl ještě vřelejší.
"Pití pro mé přátele, každý podlé své chuti," zvolal Hirn.
"Jistě," kývla hostinská a poslechla si od každého jeho přání. Poté se opět usmála, otočila se a šla k pultu.
"To je ženská," řekl Jergunil. "Nevím proč, ale nějak se mi líbí."
"To ten její úsměv," zasmál se Hirn, "ten ti zmátl hlavu. Takový se jen tak nevidí..."
Zatímco se staří přátele vesele bavili, Ash'raen'shina pootočila hlavu a podívala se po muži v tmavém plášti. Stále seděl na stejném místě jako prve, ruce měl zkřížené na prsou a jen hruď se mu mírně zdvihala, jak dýchal. Teprve teď si všimla, že mu u pasu visí meč. Jeho tvar a výroba byly docela zvláštní, přesto jí připadal jaksi povědomý...
"Odkud vlastně pocházíte, Ash'raen'shino, smím-li se zeptat? Je vaším domovem království Morear?" Ash'raen'shina se otočila ke stolu a podívala se do očí Hirnovi.
"Ano, pocházím odtamtud," zalhala.
Předtím, než vypukla válka proti orkům a než byla zajata, žila v morearském království, ale nepocházela odtud. Nicméně nechtěla nic z toho svým novým přátelům říkat. Nikdo se neměl dozvědět, kdo je. Většina temných elfů pocházela z Morearu a nikomu nebude připadat nic divného na tom, že se jedna temná elfka vrací domů.
"Proč ji s sebou taháte, Mierhale," zeptal se zlatovlasý elf.
"A proč by ne?" ohradil se muž.
"Temným elfům se nedá věřit, to přece ví i malé dítě," odsekl ten druhý.
Ash'raen'shinu zamrazilo. Mág Sirgis se na ni dlouze zadíval. Věděla, že on ví. Jednoho večera se spolu bavili o tom, jak jí mnohde kvůli jejímu původu nenáviděli a tady měl důkaz. Viděla muži na jeho jinak chladných očích pochopení a zároveň lítost, že tímto škaredým důkazem byl muž z jeho bývalé družiny.
"Já povídačkám nevěřím a nevidím jediný důvod k tomu, abych ji podezříval," řekl Mierhal pomalu. " Nevěřil jsem snad tobě, když jsem tě poprvé potkal?"
"Ale já nejsem nebezpečný, Mierhale. Nejsem agresivní, barbarské zvíře, které se neumí ovládat."
"To by stačilo, Giliviane," řekl potichu Hirn.
"Tu ženu byste měli přivázat za krk řetězy a prodat na trhu, pak by možná..."
Ash'raen'shině se stahovalo hrdlo bolestí a pomalu přestávala vidět, protože jí slzy zaplavily oči. Rychle zamrkala a pokusila se zaplašit tu bolest. Nechtěla znovu slyšet to, co slyšela již mnohokrát. Ten arogantní vznešený elf se hádal s ostatními a ona tam zatím seděla a nic neřekla. Věděla, že vznešení elfové nikdy neměli temné a lesní elfy rádi, ale přesto ji to ranilo. Poslední, co slyšela, byl elfův hlas, když říkal: "Její zelené tělo se hodí akorát k tomu, aby si s ní užili ork..."
Probudila se s bolením hlavy. Zamrkala a prudce se posadila. Okamžitě si nadávala, protože věděla, že takový prudký pohyb jí ještě přihorší. Nicméně se žádná bolest navíc nedostavila. Třeba hlava už víc bolet nemůže. Rozhlédla se po místnosti a zjistila, že se nachází v útulné světničce. Její stěny byly z bílého kamene, vevnitř byla jen postel, stolička a dřevěný špalek místo stolku. Dovnitř vnikalo velkým oknem se závěsy jasné světlo a jak si temná elfka všimla, slunce bylo dost vysoko, z čehož usoudila, že bude asi poledne. Vedle postele stály její boty a na špalku ležela miska s vodou, čehož tmavovláska okamžitě využila. Nabrala do dlaní čirou tekutinu a opláchla si obličej, zvláště si chladila čelo, aby zmírnila bolest hlavy. Poté misku odložila a podívala se z okna. Pod sebou uviděla ulici, po které přijížděli, z čehož usoudila, že je v jednom z pokojů v hostinci. Bohužel si však nepamatovala, jak se sem dostala, ani kdy. Matně si vzpomínala, že se s družinou setkali se třemi muži. Byl mezi nimi člověk Hirn, vznešený elf a obr. A ještě jeden, který byl dost tajemný. Poté si šli sednout ke stolu, ale pak... Zatřásla hlavou, ale nemohla si rozpomenout, co se stalo. Shodila nohy z postele na zem a dívala se na stěnu. Napadlo ji, že by měla vstát a podívat se po ostatních. Už se chtěla natáhnout po svých botách, ale zarazila se. Uvědomila si, že tu nikde nevidí své zbraně. Mírně se zamračila a v té chvíli se ozvalo lehké zaťukání na dveře. Už chtěla odpovědět, ale dovnitř vstoupil muž. Byl to Hirn.
"Dobré ráno, Ash'raen'shino." Usmál se a dodal: "Nebo spíše, dobré poledne."
"Co se stalo?" zeptala se temná elfka. "Nic si nepamatuji.
Hirnův úsměv se ještě více rozšířil: "Je možná lepší, že si to nepamatuješ."
Tmavovláska si jej chvilku prohlížela a nevěděla, co má říci. Bála se toho, co jí řekne, ale chtěla to vědět.
"Řekně te mi to," poprosila mírným hlasem. "Co se stalo?"
Muž udělal dva kroky, zvedl misku a sednul si na špalek naproti temné elfce. Pořád se tajemně usmíval.
"Mierhal odešel něco zařizovat do vesnice, takže jsem tu na hlídání já."
Ash'raen'shina nechápala, o čem to mluví. "Na hlídání?" zeptala se s nedůvěřivě přivřenýma očima. "Co se stalo?"
Hirn se jí chvíli díval do očí a pak vybuchnul smíchy. To temnou elfku ještě více rozdrářdilo a její výraz byl již neskrývaně naštvaný. Nevěděla, co je tak k smíchu.
"Kdybyste se viděla, Ash'raen'shino," řekl srdečně Hirn. "Jste jako bouřkové mraky. Ale teď vážně."
Jeho tvář byla stále veselá, ale už ne tolik.
"Včera jste pěkně řádila, víte to?"
Tmavovlásce zahořely tváře. Co jsem proboha udělala? Zakroutila hlavou, ale chvíli nic neříkala a dívala se Hirnovi do očí. Nakonec se přeci jen zeptala. "Co jsem provedla?"
"Málem jste zabila Gilivana, toho vznešeného elfa."
"Zabila?" Teď už opravdu nic nechápala. Nevěděla, jestli si z ní ten muž utahuje nebo mluví pravdu.
"Vy si nic z toho nepamatujete?" zeptal se opatrně Hirn.
Ash'raen'shina zakroutila hlavou.
"Tak dobrá," povzdechl si válečník. "Včera, krátce poté, co jsme se potkali, jsme společně sedli k jednomu ze stolů. Gilivan se zmínil o tom, že se mu nelíbí vaše účast v Mierhalově družině. Ten se ohradil a já jsem se pokoušel to utnout. Nicméně Gilivan si stál za svým a dál se hádal. Všiml jsem si, že jste byla celé přepadlá a do očí vám vhrkly slzy, ale to, co jste udělala pak..." Odmlčel se a usmál se na ni.
"No, pokračujte," pobídla jej nervózně Ash'raen'shina.
"Gilivan své snažení ukončil jednou hodně netaktní, vlastně dost hnusnou poznámkou, čímž dost naštval i mě, ale vy jste se najednou proměnila. Místo krčící se, ubrečené holky se na vašem místě objevila pravá temná elfka, o kterých jsem už hodně slýchával. Stala jste se šelmou, hotová vlčice z vás byla. Odsunula jste židli, plavným pohybem jste skočila na stůl a v rukách se vám objevily ty vaše dvě zářivé čepele."
Ash'raen'shina zalapala po dechu: "Já jsem ho probodla?"
"Naštěstí ne," řekl Hirn. "Gilivan je dost zkušený a normálně by jste ho nepřekvapila, ale tohle nečekal ani on. Zkoušel jsem vás na tom stole chytit, ale proklouzla jste mi mezi rukama jako vítr. Skočila jste po Gilivanovi, stehny jste mu sevřela krk a povalila jej na zem, přitom jste mu seděla na hrudi. Ostří jste mu namířila na tvář a něco jste na něj vykřikla. To už se ale všichni vzpamatovali a zasáhli. Chtěli jsme vás z něj oddělat, Jergunil a Mierhal vám chytili ruce a já s Durganem jsme se vás pokoušeli zvednout. Vy jste ale stisk kolem Gilivanova krku zesílila. Musím uznat, že máte pěkně silné nohy, nebyli jsme stavu vás odtrhnout, mezitím se náš přítel dusil. Nakonec zakročil Orgun, ten obr. Vzal vaše nožky a pro něj už nebyl problém uvolnit sevření. Gilivan byl ale pěkně přidušený a navíc má bolavý krk. Nikdy bych nevěřil, jakou práci dá udržet naštvanou ženu."
Temná elfka hleděla před sebe a nebyla schopna věřit tomu, co jí teď Hirn říkal. Nepamatovala si, že by se někdy takhle divoce zachovala. Byla naopak podle temnoelfských měřítek velice klidná a až příliš ustrašená. Jistě, hodně toho prožila, ale věděla o sobě, že se nejvíc bojí smrti. V každém boji se musela dlouze přemáhat, aby nepropadla panickému strachu. V každé nebezpečné situaci prosila osud, ať ji nechá žít. A styděla se za to. A také nebyla nijak prudká nebo útočná. Nechápala své chování, jestli se to tak skutečně stalo.
"Ale to nejhorší přišlo potom," řekl Hirn.
Ash'raen'shina měla co dělat, aby se nerozplakala. Co udělala ještě horšího, než že málem zabila toho vznešeného elfa?
Hirn si toho všiml a smutně se usmál. "Nebojte, nic jste už neprovedla. Naopak, něco zlého se stalo s vámi."
Podíval se z okna a pokračoval: "Když jsme vás odtrhli, byla jste zuřivá, ale bylo to zvláštní. Začala jste vykřikovat divné věci, něco nesrozumitelného, občas v obecné řeči, občas temnoelfštinou. Ale jasně jsem slyšel dvě jména. To první bylo asi Valdrus a to druhé bylo Razrash. Nakonec jste se schoulila v rohu a plakala. Něvěděli jsme, co si s vámi počít, ale hostinská byla natolik duchapřítomná, že zavolala ranhojiče. Ten řekl, že jste v nějakém šoku a dal vám výpít nějaké uspávadlo. Samozřejmě, že jsme vám museli otevřít pusu a to nebylo vůbec snadné. Ale nakonec se to povedlo. Ranhojič také říkal, že až se probudíte, bude vás bolet hlava."
Temná elfka souhlasně přikývla a poté se dívala do ztracena. Na několik minut zavládlo mlčení. Ash'raen'shina přemítala o celé situaci. Nic si nepamatovala, ale bylo jí to trapné. Jestliže na sebe nechtěla upoutávat pozornost, tak si to celé pokazila.
"Já nechápu..." vzlykla nakonec a rozpkala se.
Po chvíli ucítila na rameni Hirnovu ruku a druhá ji chytla pod bradou. Mužův palec jí setřel slzy z očí a za chvíli již opět viděla nezamlženě. Před sebou měla Hirnovu starostlivou tvář.
"Ash'raen'shino," oslovil ji potichu, "podle toho, co jsem viděl tam dole v hostinci, to, jak jste křičela, třásla se a brečela, je mi jasné, že se vám přihodilo něco hrozného. Navíc mi Sirgis prozradil, že prý jste ve svém životě zažila peklo kvůli tomu, že jste temná elfka."
Na chvíli se odmlčel, ale když viděl, že tmavovláska nic neříká, tak pokračoval.
"Jestli vás něco moc tíží na srdci, umím si představit, že máte asi mysl plnou hrůz a zlých představ. V takových podmínkách je lehké ztratit hlavu a nechat se vyprovokovat. Zvláště, když někdo řekně něco takového jako Gilivan. Být na vašem místě, také bych mu vrazil."
Hirn se na ni příjemně usmál. "Jestli chcete, měla byste svému srdci ulevit a říct, co vás tíží, když ne mě, tak někomu jinému, komu věříte."
Ash'raen'shina nebyla schopna přemýšlet. Myšlenky se jí v hlavě rojily jako hejno komárů a ať se snažila sebevíc, nebyla schopna je utřídit a zastavit. Skoro ani nevěděla, že to řekla nebo proč to řekla, ale řekla to.
"Víte...můj muž, on..."
"Copak?" zeptal se jemně Hirn.
"On..."
Do očí se jí vedraly slzy. Nechápala, proč o tom mluvila s mužem, kterého neznala snad ani den, ale měl pravdu, musela si ulevit a navíc byl sympatický a vypadal důvěryhodně.
"On...umřel," řekla nakonec a rozpakala se znovu.
"Ach, ty chudinko," řekl Hirn, "to je strašné. Musí být hrozné, když ztratíš někoho blízkého."
Pevně ji obejmul a držel ji, dokud se nevyplakala. A trvalo to dlouho. Nakonec Ash'raen'shině došly slzy a ona si uvědomila, že se cítí lépe. Neřekla Hirnovi sice všechno, co ji tížilo, bylo toho daleko víc. Ale snad ta největší bolístka byla vyřčena a jí se skutečně trošku ulevilo. Navíc oceňovala, že od ní už muž nechtěl vědět více. Proč a jak Valdrus zemřel, o tom neměla sílu hovořit. Teď byla její mysl o něco lehčí a silnější, ale přece ne dost. To už asi nikdy ani nebude, pomyslela si.
"Já, nechtěla jsem to udělat. Nikomu jsem nechtěla ublížit."
"Jistě, že jsi nechtěla, jen jsi neovládla svoji zmučenou mysl. Doufám, že už ti je lépe. Ulevilo se ti?"
"Trošku," přiznala a sklopila zrak.
Hirn se usmál: "Tak vidíš. Já ti slíbím, že se o tom nebudu nikomu zmiňovat, platí?"
Tmavovláska přikývla.
"Gilivan je ochoten se ti omluvit, měl jsem s ním dost dlouhý rozhovor. Ale ty by ses mu asi také měla omluvit, i když chápu, že jsi to nechtěla udělat a on si zasloužil dostat výprask."
"Omluvím se mu," přitakala Ash'raen'shina, teď již plně konrolující své pocity a myšlenky.
Také si uvědomila, že jí Hirn tyká, ale nijak jí to nevadilo, stejně si na lidské formality a zvyky nepotrpěla. Podívala se mu do tváře a viděla, že sleduje její nohy. Zvykla si jako tanečnice nosit lehké oblečení a věděla, že má krásné nohy. Měla na sobě dlouhou koženou sukni, která byla však byla na stranách od stehen dolů otevřená a lehce tak odhalovala její nohy. Pokud neměla boty, vynikly ještě více.
Když si Hirn všiml, že se mu Ash'raen'shina dívá do očí, uhnul pohledem.
"Co vlastně děláš, když zrovna necestuješ s Mierhalem?" zeptal se.
"Jsem tanečnice," odvětila tmavovláska s tajemným výrazem ve tváři.
Hirn se jí odvážil podívat do očí. "Někdy bych tě chtěl vidět tančit."
Temná elfka se lehce usmála, což byla po dlouhém pláči i pro ni příjemná změna.
"Kde můžu najít Gilivana, ráda bych se omluvila co nejdříve," řekla po chvíli.
"Měl by být na cvičišti místních stráží, v tuto dobu vždy trénuje," odpověděl Hirn. "Bohužel tě nemůžu doprovodit, protože musím něco zařídit. Už tak mám zpoždění. Musíš se poptat někoho ve vesnici nebo možná někdo z našich přátel tě tam dovede."
Ash'raen'shina kývla a vstala současně s válečníkem. Ten přešel ke dveřím a galantně jí je otevřel. Děkovně se na něj usmála, ale v dveřích se zarazila.
"Ještě jedna věc, kde jsou mé zbraně?" zeptala se.
"Vidíš, málem jsem zapomněl. Vzali jsme ti je, abys sis neublížila, nevěděli jsme, co se s tebou děje. Pojď se mnou, vrátím ti je."
Poté oba šli směrem ke schodišti do hostince. Hirn se zastavil ve svém pokoji a vrátil temné elfce její dvě čepele. Ta si je vzala, kývla na pozdrav a odcházela. Zhluboka dýchala a snažila se co nejvíc uklidnit. To co udělala, bylo šílené, ale rozhovor s Hirnem byl přínosný a uklidňující. Podle jejího názoru to byl dobrý muž. Uvědomila si, že si nevzala boty. No a co, vždyť většinu života jsem stejně chodila bosá .
Hirn se díval, jak Ash'raen'shina odchází. Jako většina mužů si nemohl nevšimnout jejích půvabných křivek a ladných pohybů. Pohybů tanečnice. Kochal se tím pohledem, dokud nezmizela na schodech dolů do hostince, chvíli počkal a poté šel také ven. Povinnosti volaly.
Na zalesněném návrší poblíž vesnice stál muž. Na sobě měl dlouhý černý plášť a u pasu mu visel meč. Slunce, které putovalo vysoko nad jeho hlavou, vrhalo mezi koruny stromů sloupce světla. On však stál ve stínu jednoho kmenu a jemně se dotýkal jílce své zbraně. Od vesnice se k němu blížil druhý muž, na první pohled to byl válečník. První muž na něj zamával a druhý se vydal přímo jeho směrem.
"Jdeš pozdě," řekl kápijník, když byl válečník u něj.
"Já vím, musel jsem si ještě s někým promluvit. Proč ses chtěl setkat tady a ne ve vesnici?"
"Jsem opatrný muž, můj příteli, poučil jsem se, že i zdi mají často uši."
Válečník si odfrkl: "Čeho se bojíš? Stráží? To snad ne." Nedostalo se mu však žádné odpovědi.
"Kdo je ta temná elfka?" zeptal se muž v plášti místo toho.
"Je to jenom křehká holka."
"Je divoká."
"Ano, to je."
"Ostatní znám, říkal jsi mi o nich. Ale ji ne."
"Co tě trápí?"
Kápijník chvíli mlčel. "Nevím, jestli byl dobrý nápad je do toho zatahovat."
"Teď už nemáme jinou možnost."
"Vždycky je jiná možnost."
"Ne v této chvíli."
Nastala chvíli dalšího mlčení.
"To děvče mi nepřipadalo až tak křehké. Vznešeného elfa odstranila lehce."
"Nebyl připraven."
"Být připraven je součást kvality válečníky. On nebyl, ale ona ano."
"Je to jen obyčejná holka, už jsem ti to řekl. Jen tanečnice."
"Nelíbí se mi to. Měl by ses jí zbavit."
Válečník se na druhého muže ostře podíval. "Věř mi. Všechno je pod kontrolou."
"Mám špatné tušení."
"Proč?" "Dobrodruhové můžou vše prokouknout. A ta temná elfka..."
"Proč o ní pořád mluvíš? Nic neznamená!" vykřikl válečník.
"Je to jen instinkt. Podle mě je víc než na co vypadá."
"To teda není, spíš poté, co napadla Galivana, vypadá na víc, než je."
"Jestli se pleteš, bude tě to stát život."
"Postarám se o ni. Pokud to nevyjde, tak ji zabiju pak."
Kápijník se zahleděl směrem k vesnici. "Řekni mi, příteli, proč ji nechceš zabít rovnou?"
Válečník se mu podíval přímo do očí. Oba muži tak stáli několik dlouhých vteřin. Poté se válečník otočil a sestupoval zpět k vesnici.
Muž v plášti stisknul jílec meče pevněji a díval se za ním. "Myslel jsem si to," řekl potichu.
