Byli skoro na konci cesty, když Sámon všechno Ardolovi dopověděl. Řekl mu každičký detail, od podivných zvuků, přes průběh boje až po vzezření toho zvířete. Ardolus poslouchal velice pozorně, v hlavě si srovnával všechny informace, co mu Sámon sdělil a zároveň přemýšlel. Pak promluvil:
"Víš Sámone, je to velmi divné, že se to zvíře dostalo až sem. Zajímavé především je, proč hledal tebe? Myslím, že tě nechtěl zabít, pouze tě chtěl najít. Hmm, tvého ztraceného bratra Midana také ta bestie hledala..."
"Mého ZTRACENÉHO bratra?" ptal se Sámon užasle.
Na Ardolově tváři bylo vidět mírné zděšení, ale zachoval chladnou hlavu a klidně odpověděl:
"Je to už ale dávno. Velice dávno. Na nic jiného už si nevzpomínám." Proč tomu Sámon nemohl nějak věřit? Viděl, že se o tom Ardolovi nechce mluvit, vykrucuje se z toho.
"Už jsme skoro na místě, měl bych ti říct něco bližšího o nestvůře se kterou jsi bojoval. Možná, že dnes budeš ještě hodně překvapen. Je čas ti poodhalit tajemství."
Už byli na tom už tak známém místě. Přešli bojovou arénu i magickou arénu a dostali se do učebny. Sámon byl velmi zvědav, co mu Ardolus dneska řekne.
"Tvora, kterého jsi mi popsal, nepochází z tohoto kraje ani z tohoto světa. Odkud, jak a proč se sem dostal mi není známo. Důležité je ale to, že tě hledal a to za neznámým účelem. Ten tvor ti zároveň utekl, takže je velmi pravděpodobné, že tě můžou začít hledat netvoři daleko hroznější a nebezpečnější. Náš výcvik bude muset urychlit, avšak nesmíme jej zanedbat."
Sámon Ardolovi naslouchal a v duchu si oddechl, ale Ardolus pokračoval:
"A nyní tě seznámím s tvorem, kterého jsi určitě chtěl blíže poznat. To zvíře se jmenuje Ďábelský kelník, v našem starém jazyce mu říkáme Turgan, někdy se mu říká Ďáblův posel nebo Červenooký posel smrti, můžeš mu říkat, jak chceš. Ale to není důležité, podstatné jsou jeho atributy, vlastnosti a odolnosti..."
"Vlastnosti a odolnosti?" ptal se zaraženě Sámon.
"No, atributy už znáš, vlastnosti, to je jak se dotyčná bytost chová, co je na ní zajímavého a podobně. Odbornosti, s tím už je to trochu složitější. Jsou to různé speciální útoky a speciální vlastnosti, které ovládá jenom bytost svého druhu.
Tak například Ďábelský kelník není dobře viditelný, protože jeho špinavé zabarvení kůže ho dokonale v přírodě maskuje. Vidí i za té nejčernější noci, proto se pohybuje v blízkosti stínů a temnot. Jeho rudé oči slouží k zastrašování protivníka, může jimi i protivníka zparalyzovat, pokud nemá dostatečně silnou vůli. Jejich historie je nejasná. Prý pochází z menší oblasti zvané "Močál stínů". Odtud mají svoji špinavě zelenou barvu. Jednoho dne se slunce nad touto oblastí doslova pomátlo a jejich domovinu úplně vysušilo, stala se z ní poušť. Mnoho Turganů zahynulo. Poslední z jejich druhu utekli do nedalekého lesa, Smrkový háj. Tam se museli naučit skrývat před ostatními obludami. Pokud pár Turganů padne do zloduchovy náruče, můžou se stát smrtelnou hrozbou. Umí se mistrovsky skrývat. Jakmile ho jednou ve tmě ztratíš, jsi ve velkém maléru- zaútočí, jak se k němu otočíš zády."
"To je velmi zajímavé. Ještě něco bych se chtěl o něm dozvědět."
"Jsem rád, že se tolik zajímáš. Jsi chytrý, bystrý a zvídavý učedník. Ukážu ti něco, co by tě mohlo vskutku zajímat."
Bylo vidět, jak je Ardolus potěšen nad Sámonovou zvídavostí.
Šel ke skříni, kterou Sámon už znal, stejně tak z ní vytáhl svitek, který Sámonovi zkazil zbytek včerejšího dne. Zajímalo jej, co s tím chce Ardolus dělat nyní. Ten přikráčel k velké knihovně, odkud si vzal nějakou černou tlustou knihu. Otevřel ji, položil ji na stolek a ni položil onen svitek. Sámon ještě stačil zahlédnout, že Ardolus tu knihu otevřel zrovna na stránce, kde byl vyobrazen Ďábelský kelník. Chvíli se Ardolus soustředil a zavřel oči. Ze svitku se začala uvolňovat záře tak jasná, že Sámon musel přivírat oči. Svitek stále více rudnul- byl už červený jako tmavá krev. Pak záře ustala. Ardolus svitek otočil- bylo na něm něco napsané. Letmo si svitek prohlédl a podal jej Sámonovi.
"Tento Turgan s tebou včera bojoval. Všimni si jeho atribut..."
SP.VLASTNOSTI:
Zvýšená schopnost hledání
Mistrovské maskování
Velmi hbitý
Schopnost vidění ve tmě
SP.ÚTOKY:
Nabodávání
Zákeřné útoky zezadu
Paralyzující pohled
"...Jeho síla je možná menší než tvoje, nedosahuje ani tvého charizma, je ale obratnější než ty, což může v takovém boji hrát klíčovou roli. Je jasné, že tento Turgan je ještě nezkušené mládě, dospělý by tě za pár vteřin zabil. Avšak nelze si nevšimnout, že jsi z tohoto boje vyvázl jenom s natrhlou košilí. Kdyby jsi byl už trochu trénovaný, ničemu bych se nedivil, já tě ale zatím necvičil. Uvědom si Sámone, že i tento zdánlivě slabý Turgan tě mohl vážně poranit, ba dokonce zabít! Je v tobě něco víc než se zdá. S obyčejnou větví se ubránit Ďábelskému je opravdu pozoruhodné..."
V tu chvíli zaburácel hrom. Venku ještě více zesílil déšť. V Ardolově učebně však bylo bezpečno, nemuseli se ničeho bát. Ardolus si zpátky vzal svitek s namalovaným Turganem. Jednou rukou přejel po svitku a Turgan i se všemi jeho popisky byli pryč. Pak ještě uklidil tlustou černou knihu.
"Sámone, můžeš odejít. Zítra začneme s výcvikem, dnes už není moc času. Ještě než ale půjdeš, dám ti Wannovo požehnání- kdyby se ta bestie vrátila, aby nad tebou bůh Wann držel ochrannou ruku. A pamatuj, co jsem ti říkal. Jsi něčím zcela výjimečný, dokážeš něco, co ani nevíš, máš schopnosti, o kterých ani netušíš. Možná nám jednoho dne dokážeš pomoci s tím, co se tady děje. Ve všem dobru ti však radím, aby jsi se zatím na takové věci neptal, neporozumíš jim..."
Sámon držel svoji zvídavost na uzdě, ale sám ve vnitřku cítil, že má-li se dozvědět něco nového, něco důležitého, není na takovou informaci ještě připraven.
Poté Ardolus vložil ruce na Sámonovu hlavu. Tichým hlasem pronášel nějaká slova v cizím jazyce. Sámon jim nerozuměl, nicméně poslední slova stačil zachytit:
"...Es dére kin, Wimme an noke nim..."
Čekal při těch slovech opět palčivou bolest v hlavě, jako když mu tenkrát chtěl Ardolus zjistit atributy. Žádná bolest ho však v těchto chvílích netrýznila. Ardolus již dokončil Wannovo požehnání.
"A nyní, kdyby se Ďábelský kelník nebo cokoliv jiného vrátilo a chtělo tě zabít, bůh Wann tě ochrání a dotyčná nestvůra ti neublíží. Má to však nevýhodu, že Wannovo požehnání může být udělováno jenom jednou za období. Tak si toho važ. Ať tě bůh Wann ochrání v dobrém i zlém. Nashle, Sámone!"
V Ardolově tváři byla vidět hluboká ustaranost. Sámon se rozloučil a odešel domů. Po cestě se mu hlavou proháněly nejrůznější otázky, odpovědi na ně však nenacházel.
