„ Lodě, pane, lodě jsou tu!“ křičel hlídkující elf vyhlížející z kamenné věže na špici útesu.
„ Dali si na čas.“ přitakal kapitán koukajíc na třpytící se ranní moře. V Elfském městě Útes bylo nádherné ráno které už tu dlouho neviděly, krásná bezmračná obloha nad ním, modrá stejně jako moře. Hladinu moře čeřilo okolo patnácti lodí.
Dole na molu už čekali zástupy elfů. Přijela konvoj lodí s ušlechtilými elfi. Největší učenci a hrdinové které kdysi před mnoha lety bydleli v Útesu přišli aby tu pobyly jako dřív. Připlula první loď, bylo na ní notně lidí, mávali opření o lodní brlení. Dav udělal širokou cestičku až ke schodům. Chodily a chodily a dav jásal, házel květiny pod nohy. Starosta Alrús potřásal rukou všem hrdinům co prošli. Všech patnáct lodí bylo ukotveno v přístavu a okolo pětačtyřiceti hrdinů se ubytovalo či zabydlelo. Měli tu strávit půl roku, pak se každý vydá kam bude chtít. Rozejdou se po Thalii.
Byl krásný hvězdný večer ve vesnici na farmě už uklízeli kravky dovnitř. Děti co se koupali potají ve Wilkensově rybníce už byli vyhnáni z něj. Sám starý Wilkens na ně běžel z holí mávajíc nad hlavou a jako každý jiný den v létě křičel na ně:
„ Vy levobočkové malí nemáte co na práci, že mi tady každý den zasviníte ten rybník, já vám dám uličníci.“ Měl ještě starý slovník okoukaný od hobitů. Sice rybník byl tak čistý, že bylo vidět až na dno, ale Wilkens byl tak starý že asi na dno měl problém dohlédnout.
Jen co se po městě donesla správa, která se šířila hodně rychle, že Grom bude vyprávět příběh; a ne jen tak obyčejný vymyšlený příběh, který slýchávali děti skoro každý den od té doby co přijel. Ale příběh, který se elfovi Gromovi stal. Prožil ho tak že se na něj nedá zapomenout. A tak všechny děti, ale i dospělí lidé rychle běželi aby si u ohně sedli co nejblíže druida, jelikož pro spousty nedočkavých elfů bylo špatně slyšet. Dobře by slyšeli jen ti sedící ve předu hned před vypravěčem. Proto byl lidmi obklopen i ze zadu; utvořily kruh. Nemyslete si že to je kuňka vůbec nepovídá nějak potichu. Jelikož sedících nedočkavých dětí či dospělých tu bylo okolo čtyřiceti. Posedali v jeho domě. Tyto elfové uslyší kousek z Gromova života. Druid jim vyprávěl příběhy samé vymyšlené nebo okoukané od jiných hrdinů a už dlouho jim sliboval že jim tento příběh poví. Sice to bude na víc dní, ale komu by to vadilo, jeho vypravěčské znalosti nemají mezí. Děti fascinovalo jaké krásné, ale také zabijácké kouzla umí.
Grom do Útesu přijel na návštěvu z Ilúrských ostrovů. Nepřeberně mnoho zasloužilých znalců a hrdinů kteří tu stráví půl roku přijeli s ním a po svém pobytu v rodném městě, zkrátka Útesu se vracejí do zemí věčného života.
Jednou asi před dvěma měsíci, když do města vrazil prapor skřetů. Prapor znamená okolo pět seti členů, kteří se chtěli trochu pobavit a okrádat zabíjet nevinné lidi. Skřeti neměli ponětí o tom že tady ve městě může být takový zkušený muž, který prolezl hodně bitev a válek bojoval z různými odpornými bestiemi. Ale co jeden? Alespoň padesát hrdinů stejně nebo méně zkušených. Myslely si že těch pár vojáků co tady je zvládnou v klidu. Ale oni tu byly, Grom a dalších padesát statných mužů. Bojovali za své město co mohli a možná jich pobyli tři čtvrtě jich pobyli. Zbytek samozřejmě vojáci. To byla čára přes rozpočet. A to nebyli jen skřeti koho pak odklízeli z vesnice pryč mrtvé. Ale teď už toho bylo dost. A nemyslete si že by nezvládl obyčejnou bandu hloupých a špinavých skřetů sám. Pro nesmrtelného elfa je 1233 let života jako pro smrtelného člověka či hobita dětství a dalo by se mluvit i o středním věku.
Tento příběh se stal přesně před 1168 lety. Všichni se zaposlouchaly, ale také i jeho věrný vlčí přítel Ados sedící na čestném místě a to jest vedle Gromova křesla, hrajíc si z kostí.
