Viděl jsem davy.
Davy, tlačící se kupředu.
Každý v tom davu táhl a strkal svůj vozíček nacpaný k prasknutí.
Z plných sil, až z nich pot tekl proudem.
"Honem honem a držte ty golfové hole."
"A pozor na mojí televizi..."
Hlasitě sípali a sotva popadali dech.
Ale stejně stále vpřed, jen VPŘED!
Drát se dopředu, až do strhání svých vypasených těl.
"Já tam budu první. Já! JÁ!!!"
Jako karikatura na běžeckou trať...
Hlemýždím tempem řítíce se kupředu.
Vstříc svobodě? Vstříc ideálu?
NE! Vstříc dalšímu korytu!
Dalšímu korytu, které je třeba vyžrat až do dna.
A zpřevracet!
A roztřískat!
Aby ani drobeček nezůstal.
"Já tam budu první! JEN JÁ!"
"Abych se z koryta nažral nejvíc."
"Nic jim nenechám!"
"I kdybych měl prasknout!"
"Jsem tu první, všechno je to moje!"
"A pak se vrhnout dál."
"Honem!"
"Co kdyby mě někdo předběhl?"
Támhle sypou selátkům.
Tak honem, prasata a svině, toť náš další cíl!
Vždyť Zem je jedno velké koryto,
z kterého musíme žrát, dokuď je co,
abychom co nejvíc napásli své pupky.
A pak?
Pak vstříc dalšímu korytu!
Ježíš prý nebyl syn Boží,
byl to jen hodný člověk...
Tak ho umučili k smrti...
Milován buď, spravedlivý bez trnové koruny
Milován buď, čestný, jež neumíráš
Milován buď, kdož se usadíš
Všechno má svůj čas...
