"Strýci Baline, kam zmizeli ti Turgani?" ptal se zmatený Sámon.
"Jsou pryč. Ten bílý jas tě zachránil. Ale neboj se, ráno ti všechno povím, teď musíš nabrat hodně sil, budeš jich zítra dost potřebovat. Budu tu celou noc nad tebou bdít, aby se náhodou Ďábelští kelníci nevrátili. Můžeš v klidu spát."
Sámon se cítil opravdu unavený, oči se mu přivíraly, hlava klimbala. Lehnul si do postele a za pár okamžiků usnul.
"Heleníno...Atcelno...běžte už spát, já tu s ním zůstanu" šeptal Balin. Helenína i Atcelna poslechli a pomalým krokem z místnosti odešli. Balin seděl na posteli a díval se na spícího Sámona. Celou noc přemýšlel o tom, co vlastně dneska viděl a když už začalo svítat, tichým krokem odcházel z místnosti a šeptem pronesl:
"Jsem na tebe hrdý, Sámone. Lepšího synovce jsem opravdu nemohl mít". Za Balinem lehce klaply dveře a jeho kroky vedly do své lože.
Ptáci svým hlasitým zpěvem již ohlašovali nový den, zalitý sluncem a cikády cvrlikali jako o život. Bylo poznat, že dlouhé, mokré a chladné deštivé období je už zcela na ústupu a jeho vládu převezme Slunosvit-období mezi obdobím dešťů a sucha. Trvá většinou jen pár týdnů, protože hned po něm nastupuje krutá vláda spalujícího slunce, období sucha. Nicméně, obyvatelé Tazaru mají dost času se na tuto každoroční hrůzu připravit. Právě dnešní, štědré, sluneční paprsky pohladily po tváři spícího Sámona. Sámon otevřel oči. Viděl, že je nový den. Zívnul a protáhnul své utahané tělo. Rozpomněl se na včerejší události a začal o nich usilovně přemýšlet. Co ho jako první napadlo, bylo proč se včera opět oba dva Turgani vrátili a navíc jeden z nich se s ním už střetl? Tu si vzpomněl i na to jasné až přímo nebeské světlo...co to bylo? Nějaké kouzlo? Každopádně je jisté, že mu to minimálně zachránilo kůži. Vždyť bez toho by se do dnešního dne již neprobudil!
Vstal z postele a šel se podívat do společenské místnosti...dnes mu má Balin říct, co se to včera vlastně dělo. Balin, jako většinou, seděl u krbu, občas přiložil ještě včera nasekané dříví a koukal se na tančící plameny ohně. Kupodivu, Helenína i Atcelna ještě spali.
"Zdravím Baline" řekl Sámon.
"I já tebe zdravím, Sámone" odpověděl poněkud hrdě Balin a pokračoval:
"Krásný den, že? Už mi ten déšť kazil náladu. No, já ale vím, že jsi se nepřišel bavit o počasí. Ty by si chtěl vědět, co byla ta jasná záře, nemám pravdu?"
"Poslouchám..." řekl Sámon napjatě.
"Kdybych věděl, co to je, určitě bych ti to řekl už včera. Je to pro mne stejně záhadné jako pro tebe, tudíž určitě dnes nezanedbáš návštěvu u Ardola."
"Co se stalo s Ďábelskými kelníky, kam zmizeli?"
"Hmm..." zamyslel se Balin "bylo vidět, že o sobě vůbec nevíš. Pokud vážně chceš, můžu ti pár otázek ujasnit."
Sámon samozřejmě souhlasil a Balin začal vyprávět.
"Jak sis Sámone asi včera všiml, neměl jsem zrovna nejlepší náladu-celý den mi ten Turgan dělal starosti, protože vím, že jsi ještě hodně zranitelný. Bál jsem se, že si pro tebe Ďábelský kelník znovu přijde nebo i něco jiného...horšího.
Večer, když jsem šli všichni spát, jsem ještě prošel celý dům i okolí, avšak ničeho podezřelého jsem si nevšiml. Nemohl jsem pak vůbec usnout, měl jsem o tebe opravdový strach. Jak jsem tak přemýšlel, náhle jsem zaslechl dupot-ne moc silný, ale bylo mi to hodně divný. Poslouchal jsem dále....nic dalšího jsem však nezaslechl. Říkal jsem si, že se mi asi něco zdálo a radši jsem zamhouřil oči. A najednou se hodně nahlas ozvalo zoufalé:"Ó bože Wanne, slituj se nade mnou, sešli mi nějakou pomoc! Stačil by i malý zázrak. PROSÍM!" Poznal jsem tvůj hlas. Probudila se i Helenína a Atcelna.
"Co se děje, Baline?" ptala se vystrašená Helenína. Odpověděl jsem ji, že nemám tušení a že se půjdu podívat do tvé místnosti. Když jsem tam přišel, jeden z Turganů už na tebe skákal. S otevřenou pusou jsem tu bestii pozoroval, jak se jedním ze svých klů blíží k tvému hrudníku. V duchu jsem tě už viděl, jak padáš mrtev k zemi a že si tohle nikdy neodpustím. Seběhlo se to všechno tak rychle, že jsem ani nestačil udělat krok, abych ti pomohl. Z tvé hrudi totiž nevystříkla krev, ale oslnivá záře tak jasná...nedá se to ani popsat. V momentě, kdy se tě Ďábelský kelník už téměř dotýkal, se bestie vypařila-zmizela! To světlo ji rozložilo na částice menší než zrnka prachu-a i ta se vypařila. Všichni jsme na to koukali s úžasem . Dívali jsme se jeden na druhého, nikdo nechápajíce tento nevysvětlitelný jev. I druhý Turgan se na to díval poněkud překvapeně. Ten tvůj řev ho natolik vylekal, že si svůj určitě plánovaný útok rozmyslel a se svěšeným ocasem proskočil oknem a zmizel (už zase) ve tmě. Docela mě to naštvalo, poněvadž té bestii se podařilo uniknout znovu, ale jestli ještě někdy přijde... zardousím to proklaté zvíře než stačí otevřít tu páchnoucí tlamu!"
Sámon se začal potichu smát, od strýce to vždycky zní tak humorně, že i mrtvému musí cukat koutky. Jenže Balin to myslel vážně.
"Víš Sámone, kdysi, když jsem byl ještě bojovníkem a bránil naši vesnici, viděl jsem i mnohem horší stvoření, horší než si tvá mysl dokáže představit. Tam venku, v té hluboké divočině je tolik strašlivých a nebezpečných nestvůr a to nemluvím o bytostech stvořených z Pekla. Nějaký Ďábelský kelník se s nimi nemůže rovnat. I přesto nezapomínej, že i on má s Peklem v nynější době pevné svazky a není radno si s ním zahrávat. O to víc mě proto udivuje, že jsi už podruhé vyvázl z tohoto střetnutí bez zranění. Je vidět, že Peklo nemá nad tebou žádnou moc, ale chce ho mít. Jsem na tebe velmi hrdý, čelil jsi proti Zlu s takovou odvahou, kterou nemají ani mnozí bojovníci. Možná ty to tak nevidíš, ale vem v úvahu: Kolik lidí by na tvém místě zachovalo chladnou hlavu? Moc by jich nebylo, viď? A kolik lidí by se proti Zlu postavilo? Říkám ti....JSI VYJÍMEČNÝ JAKO TVŮJ OTEC."
Sámon byl opravdu dojat....ještě mu nikdo nikdy neřekl něco tak krásného jako Balin.