Uprostřed internetové dálnice stála postava vyhlížející jako doktor. Právě prohrabával svou lékařskou brašnu a kolem se mihotalo tisíce megapulsových dat od jednoho uzle k druhému. Konečně našel, co hledal, byla to injekce. Doktor přešel datovým posunem do centrálního uzle společnosti FFR corporation. Bílé IC, ochranný program internetových uzlů, k němu zamířil. Doktor si vpíchl injekci a jeho podoba se proměnila v podobu dalších tisíců dat, které kolem něj kroužily. IC ho neodhalilo, mohl pokračovat. Uzel se dělil na několik dalších cest. Zamířil do uzle pro datové knihovny a doufal, že tam najde to, co hledá. Další uzel byl uzamčený a brána vyžadovala přístupový kód. Doktor znovu zapátral ve své brašně a vytáhl z ní další injekci. Tu zabodl do vstupního panelu brány. „Kód přijat,“ objevilo se na neonové tabuli nad branou a brána se otevřela. Teď už kolem necestovala žádná jiná data. Vyrazil do otevřené brány a viděl další rozvětvení do pěti směrů. Každá z cest měla vlastní barvu. Červená, zelená, bílá, modrá a černá. Data, která hledal, měla být velmi dobře zajištěna a ze zkušeností v internetu věděl, že černá cesta značí nejzabezpečenější prostor. Proto ze své brašny vytáhl injekční pistoli a vydal se po černé stezce.
Stezka ho přivedla k odbočce, na které jeho diagnostický program rozpoznal past. „Ejhle,“ řekl si elektronickým hlasem. V jeho rukou se objevil lékařský detekční přístroj. Před doktorem se po chvíli rozzářila nášlapná mina. Doktor se k ní přiblížil a další injekcí, kterou do ní zapíchl, ji zneškodnil. Schoval si své náčiní do brašny a jediné, co mu zůstalo v rukou, byla zas injekční pistole. Odbočil na cestu, na které se nacházela mina a pokračoval, než došel ke skladišti dat. Obrovská knihovna skrývající milióny dat informací se rozprostírala kolem Doktora. Aktivoval vyhledávající program, ale stále zůstával na pozoru. Po několika minutách se v regálu před ním zeleně ozářil šanon dat. „Bezva,“ řekl si a přiblížil se. Stetoskopem přiloženým na šanonu přehrával data megapuls po megapulsu. Přesto byl stále opatrný, protože celá akce šla až příliš lehce.
Taky že ano. Po cestě, po které před chvíli přišel doktor, teď přicházela další postava vypadající jako pistolník z divokého západu. Cowboy se rozhlížel, viditelně měl zapnutý scanovací program. „Data stažena,“ řekl ženský elektronický hlas a pistolník se otočil na Doktora. Teď o něm věděl, musel to vědět a doktor si byl jist, že to není IC žádné barvy, ale hacker najatý korporací na ochranu dat. Pistolník vytasil své revolvery a zamířil na Doktora, ten ještě stihl zapnout odklánějící program a obě rány, které vyšly z revolveru, ztratily směr. Poté také vystřelil na pistolníka ze své injekční pistole a kupodivu zasáhl. „Zásah, jo!“ vykřikl nadšením a snažil se zahájit odhlašovací sekvenci. Cowboy chvíli stál v klidu, zřejmě něco programoval a náhle se mu v ruce objevila puška. Doktor vytřeštil oči „Tohle už neodkloním. Dělej, dělej, chci ven!“ křičel a proklínal svoji konzoli. Pistolník zamířil ve chvíli, kdy před očima Doktora vše zazrnilo a internetový svět plný blikajících světel zmizel.
Místnost byla temná. Na pohodlném křesle seděl elf se zastrčenými kabely do temena hlavy. „Mám to!“ vykřikl. „Dobře doktore,“ promluvil hlas osoby, která se až doposud skrývala v temném rohu. „Mám ty data, chránil je nějakej podnikovej hacker. Měl hafo útočných programů, naštěstí jsem se stihl odhlásit.“ „Dobře, tak to rozlušti,“ opověděl skrytý muž. Dveře temné místnosti se prudce otevřely a dovnitř vešla sotva sto padesát centimetrů vysoká postava. „Nesu pizzu!!! Jé, ahoj Doktore, tak co, máš nějaký ty data, který jsi hledal?“ Elf jen kývl a natáhl se pro pizzu. „Myslím, že už můžeme rozsvítit, tma mi nedělá dobře.“ řekl opět tajemný muž a rožnul světlo. Byl něco kolem metru vysoký, svaly měl vypracovaný a pod kůží šly vidět nějaký implantáty. „Co budeme dělat, až to Doktor rozluští?“ zeptal se trpaslík držící v ruce ještě dvě horké pizzy. „Co by, informace prodáme za slušnej balík peněz.“ „Hm“ otřel si vousy trpaslík „To bude spousta pizzy.“
Byl večer a vysoký svalnatý muž se procházel parkem. V dálce byla ve vzduchu vidět světla vznášedel. Nad městem se rozprostíral silový štít, který chránil města před nebezpečnými monstry toulajícími v přírodě. Sedl si na lavičku a zavzpomínal se na doby před válkou. Doby, kdy se dalo chodit po celé planetě a člověk se nemusel bát, že na něj zaútočí drak nebo ho sežehne fénix. Ty doby ale byly už dávno pryč. Žil v dnešní době, v době kdy svět válkou naštval matku přírodu a ona probudila magii a bájné tvory, aby ze světa vyprovodili lidi. Ti, ale jak zjistil, mají neustálou tendenci všechno přežít a udržet se při životě. Možná proto byl hrdý na to, že je člověk. „Pane Martine?“ řekl kdosi z místa, na které nesvítilo žádné ze světel. „Jste sám?“ „Ano, jsem.“ „Máte ty data?“ „Mám tady vzorek. Chci si ověřit, zda na nás nešijete boudu.“ „Aha, no dobrá tedy. Ukažte nám, co máte.“ Martin otevřel laptop a zobrazil na něm textový soubor doplněný grafy, který pak předvedl kupujícímu. „Pokud čtu dobře, tak tyhle informace mohou položit FFR corporation, což by znamenalo konec guvernéra tohoto města.“ začal povídat kupec a líbezně si prohlížel data. „Mně je to jedno, co tam je, já chci jen své peníze.“ odsekl Martin. „Dobře, vidím, že se nechcete plést do věci, do kterých nemusíte ,to je dobře. Vy chcete peníze, já chci vaše informace.“ „A máte ty peníze tady?“ „Proč se ptáte? Vy tady stejně data nemáte.“ „Mám, blafoval jsem, jsou v tom laptopu, dejte mi peníze a je váš.“ „Máte pravdu, jsou tu všechna data,“ řekl kupec se smíchem ve tváři a louskl na svého kumpána, aby mu podal kufřík. Martin si až teď všiml, že u kupce stojí ještě dva jeho bodyguardi. „Tři sta padesát tisíc jak jste si přál, pane Martine.“ Martin otevřel kufřík, aby se přesvědčil, zda jsou peníze uvnitř a pak vyrazil směrem z parku. „Sbohem,“ řekl Martin kupujícímu, když byl na dvacet metrů daleko.
Linkové vznášedlo přistávalo na zastávce, když Martin odhazoval cigaretu. Teď si všiml, že ho nějaký člověk v džínových kalhotách a bílém tričku sleduje už od parku. Klidně nasedl do vznášedla a nechal se odvézt tři stanice, kde potom vystoupil. Pokračoval do chudší části města, ale muž v džínech ho stále sledoval. Všiml si, že musí být s někým ve spojení, protože neustále něco říká. Pravděpodobně polohu. „Ty svině,“ řekl si potichu. Když zašel za roh, schoval se a počkal si na frajera v džínech. Ten vykročil sebevědomým krokem, zjištění, že svůj cíl ztratil, ho však silně znervózněl. Martin se krčil ve stínu rohu a připravil si svou pistoli. Frajer také ukázal, že má zbraň, byla však o dvě třídy lehčí než ta, kterou měl v ruce Martin. „Kde jsi ty svině?““ zařval frajer a dost sebejistě se postavil doprostřed cesty. Byl si jist, že se mu někde tady musel schovat. „Vím, že tu jsi, tak vylez, nebude tě to tak bolet!“ zaburácel znovu. „ Za tebou. Otoč se a buď klidnej.“ Frajer se otočil na patě a šel do podřepu. Zbraň se mu klepala a když uviděl kvér v Martinových rukou totálně znejistěl. „Polož to,“ řekl s absolutním klidem Martin. „Zabil jsem už tolik takových jako jsi ty, že mě to ani nevzruší. Navíc tou tvojí zbraní mi neuděláš ani modřinu.“ Frajer na chvíli znejistěl, ale pak se napnul a postavil se do odvážné pózy. „On vám možná nic neudělá pane Archere, ale jsem si jist, že já ano,“ ozvalo se hlubokým hlasem Martinovi za zády. „Tak ti přeci jen přišly posily. Parchante.“
Martin se odpružil a skočil do strany přemet. Přitom vystřelil jednu mířenou střelu přímo frajerovi do kolena. Chtěl ho nechat naživu. Začal se otáčet na nepřítele stojícího za zády, uslyšel mocné kliks, klaks. „Brokárna,“ řekl si a plnou rychlostí se odrazil na druhou stranu, kde před bojem zahlédl žebřík. Rána, která se ozvala, nezněla jako brokovnice, ale spíše jako tankové dělo. Zeď, kterou Martin ještě před chvíli stínil svým tělem, se teď rozlétla a zůstala v ní velká díra. Martin se chytil žebříku, který byl něco přes tři metry vysoko, a zahlédl svého útočníka. Trolla něco přes dva a půl metru vysokého, oblečeného v koženém kabátu a držícího zbraň vytvořenou z trubek o průměru asi osmi centimetrů. Troll znovu zamířil na Martina visícího na nouzovém žebříku a zmáčkl spoušť. Druhá rána otřásla ulicemi, ale Martin stačil skočit na protější budovu a zachytit se v okně. Slyšel, jak se hroutí kus zdi a padá ocelový žebřík. Rukou rozbil okno a vyšplhal se do něj.
V pokoji nikdo nebyl. Vytáhl mobilní telefon a vytočil první číslo, které ho napadlo. „Hej, tu som. Kdo volá?“ ozval se z telefonu trpaslíkův hlas. „Ahoj Gogo, potřebuji tě na Chaplinovo 15 v chudinské čtvrti u silového pole. Jde po mně odpornej troll s ručním dělem.“ chrlil na trpaslíka v ohromné rychlosti. „Hej, budu tam za pár minut. Zatím vydrž, mám to kousek.“ „Kousek? Kde jsi ?“ zeptal se ještě, ale už bylo zavěšeno. Telefon znovu schoval a vyběhl na hlavní chodbu. Cestou zakopl o matrace, na kterých spal feťák. „Co je tohle za slam?!“ chtěl zakřičet, ale uvědomil si, ve které je čtvrti a raději to spolknul. Běžel o další čtyři patra výše až na střechu a slyšel, jak mu z prvního patra funí na paty troll. Na střeše bylo prázdno. Jen v dálce viděl přibližovat se nějaké vznášelo. Rozeběhl se a přeskočil na druhou budovu. Bylo to deset metrů a jeho silové implantáty mu umožňovaly skočit daleko větší vzdálenosti.
Vznášedlo se pořád přibližovalo a už šlo rozpoznat i typ. Bylo to korporační vznášedlo. Po stranách jej zdobil nápis FFR Corporation. Náhle mu začal zvonit mobil. Připnul si ho za ucho tak, aby mohl mluvit a měl přitom volné ruce. „Tady Doktor, ahoj.“ „Zdravím, teď nemám náladu tvé vyprávění tvých košilatých zážitků.“ prudce ho odbil, když vytasil druhou zbraň stejného typu. „Jsem teď připojenej v internetu. Chci ti říct, že se k tobě blíží výsadkové vznášedlo FFR.“ „Aha, právě z něj lezou vojáci,“ dořekl a z každé zbraně věnoval dva výstřely dvoum korporačním žoldnéřům. Ti se okamžitě složili k zemi, protože Martinovy kulky z ochuzeného uranu pronikly i těžkým pancéřováním. Rozeběhl se k mrtvým tělům a cestou zasáhl ještě dva další žoldnéře. Vznášedlo začalo pomalu stoupat. „Martine, Gogo už je na cestě, letí k tobě na motojetu.“ „Ok, aspoň jedna dobrá zpráva,“ odpověděl a lehce se usmál. Popadl samopaly, které měly na popruhu připevněné žoldnéři a rozhlédl se po střeše. Na druhé střeše se právě objevil Troll. Martin mu věnoval malou dávku ze samopalu, ale pak rychle uskočil, protože troll znovu vystřelil. Rána urvala kus střechy, druhá rána Martina netrefila o fous. Jen tak tak stačil uhnout a svalit se na zem. Když vstával ze země, viděl, jak Troll už stojí na jeho střeše. „Tak pojď, dám ti co proto!“ zavrčel Martin a z rukou mu vyjely ocelové břity.
Gogo upaloval na své antigravitační motorce a již viděl střechu, na které se Martin postavil trollovi „Vydrž, vydrž jsem tu pro tebe!“ začal řvát, když prudce klesal. Na střechu. Motocykl s sebou ve vzduchu náhle škubl „Co to?!“ rozzuřil se Gogo a rozhlédl se, až viděl na zemi korporační žoldnéře, kteří po něm stříleli. Pustil se motocyklu a zamířil pádem přímo k nim. Dopad z výšky dvaceti metrů odpružil jak nic, natáhl kulomet ráže 7.62 a spustil palbu. Gogo měl narozdíl od Martina výbušnou munici. Stačil jeden zásah do žoldnéře a hroutil se na zem bez ruky či nohy. V několika případech to byla hlava, co chyběla nepříteli. Gogo si do štěkotu kulometu řval svým tvrdým trpasličím hlasem. „Na Goga jste krátcí.“
Martin se proti Trollovi rozeběhl. Troll byl sice pomalejší, ale jeho síla to vyrovnávala. Martin ho jednou zasáhl do kolena, ale hned byl odmrštěn přes půlku střechy. Znovu se postavil na nohy, aniž by na sobě dal znát zranění. Troll z opasku vytáhl rouru, která se jedním švihnutím proměnila v mono-bič „Sakra to nevypadá dobře,“ zaklel Martin. Mono-vlákno švihlo po Martinovi. Ten uhnul vpravo. Další rána mířila na hlavu, před tou se Martin skrčil. Třetí šla na nohy, čehož využil, odmrštil se a saltem letěl přímo proti Trollovi. Troll chytl Martina za nohy a mrštil s ním o zem. Ta rána z Martina vytloukla snad všechnu sílu. Znovu se výskokem dostal na nohy. Akorát se vyhnul dalšímu prásknutí mono-biče. Martin znovu švihl proti Trollovi svými břity a znovu zasáhl. Tentokrát do břicha. Troll se zapotácel, ale ještě stihl praštit Martina, který zase poodletěl o pár metrů z pět. Věděl, že další ránu už nepřežije. Ze všech sil se pokoušel zvednout ze země, ale jeho tělo protestovalo. Troll už byl znovu na nohou. Martin s hrůzou viděl, jak se rozmáchl svým mono-bičem a věděl, že již nemá sílu uhnout.
Korporační žoldnéři se hroutili zohavený k zemi. Gogo stále se svým kulometem tančil smrtící balet. Když věděl, že mu dochází náboje, zalezl za ocelový kontejner. „Jak to, že pořád utočí? Zabil jsem jich už nejméně třicet. Kruci!“ zaklel si, vytasil své dvě uzi a znovu vyrazil do boje. Zkosil dalších šest žoldnéřů, když si uvědomil, že ztrácí sílu a krvácí. Byl zraněn do hrudi a nevypadalo to moc dobře. Ještě jednou ranou poslal vojáka na onen svět než schytal další ránu, která ho složila k zemi. Zbraně měl daleko od dosahu ruky a viděl, jak se z bočních ulic vyrojilo dalších dvanáct žoldnéřů, kteří k němu pomalu směřovali. „Na Gogiho si nepřijdete!“ řekl nahlas poučným tónem a z hlubokých kapse svých kalhot vytáhl extra výbušnou trhavinu.
Z ulice vyšlehl plamen. Ve chvíli, kdy trollův mono-bič setnul Martinovi hlavu. Pomalým a uctivým krokem směřoval k jeho hlavě, která se dokutálela o kus dál. Byl na ní připnutý mobil. Troll vytočil číslo, které mělo heslo Doktor. „Dobrý den, pane Doktore. Vaši přátelé jsou mrtví a peníze mít také nebudete. Je to jen otázka času, kdy si najdeme i vás a chci abyste věděl, že s FFR corporation si nemáte zahrávat. My řídíme svět a nenecháme se o to připravit.“ Ještě než stačil doktor cokoliv říci, tak Troll telefon zaklapl. Vyděšený Doktor si začal balit své věci. Když měl zabaleno, na vrch si dal svou brokovnici a opustil byt. Jeho přátelé byli mrtví, všechna práce proti FFR byla ztracena. Náhle si vzpomněl, že mu zůstala kopie souboru z FFR. Kdyby našel kupce, který je ochoten informace koupit a patřičně využít, dalo by se ještě něco dělat. Koupil si nový mobil a zavolal svému kontaktu. „Zdravím Johne zkus se zeptat, jestli by někdo nekoupil informace, které by sloužily v boji proti FFR corporation. Díky Doktore.“ Nechal zprávu na věčném záznamníku a šel se usadit do kavárny. Byl velice ostražitý a nenechal nikoho bez povšimnutí. „Zatím nic.“ Kontroloval každých půl hodiny svůj mobil. Další půl hodinu však na mobilu byla zpráva „Mám kupce, sejde se s tebou dnes večer v parku. Přijď sám. Nabízí tři sta padesát tisíc. Doktor se dlouze nadechl a vyrazil směrem k parku.
