Ráno mladého elfa probudilo hlasité bušení na dveře. Chainor si nejdříve myslel, že sní nějaký hrozný sen, ale když se ozvalo zabušení znovu, začal se pomalu probouzet z dřímot. Většinou byl zvyklý vstávat brzo, ale dnes se mu vůbec nechtělo otevírat oči. Neohrabaně vstal a dopotácel se ke dveřím, otočil klíčem a otevřel. před ním stál Bragun a usmíval se od ucha k uchu. "Je čas na snídani. elfíku, tak se trochu pohni, ať na tebe nemusíme čekat." Chainor na trpaslíka rozmžourale zamrkal, ale nakonec přikývl. Přesunul se k džbánu s vodou, spěšně se umyl a vykročil dolů na snídani. Místnost byla mnohem klidnější než večer, neboť mnoho obchodníků vyjelo časně ráno a někteří jiní hosté neměli po kocovině chuť se bavit. Hostinský právě utíral pult a mladý elf si všiml, že Bragun i Rienara na něj čekají u svých talířů s jídlem. Po rudooké elfce však nebylo nikde ani památky.
Sednul si ke stolu svých společníků, ti mu pokývli na pozdrav a Rienara se ho zeptala: "Jak ses vyspal?"
Chainor chvíli přemýšlel, co jí má odpovědět, nakonec se ale rozhodl, že nic nebude tajit.
"Ani se neptej," teatrálně si povzdechl.
"Copak?" zeptala se dívka se zvědavým úsměvem.
"V noci mě navštívila ta rudooká žena."
Trpaslík se zachechtal, ale Rienara se dál vyptávala. "A? Stalo se něco romantického?"
Rychle dodala: "Promiň, že jsem tak zvědavá, samozřejmě mi do toho nic není."
Chainor se pousmál: "V pořádku, bohužel naše setkání proběhlo ve zcela jiném duchu."
Oba jeho noví přátelé zbystřili.
Mladík zatím pokračoval: "Málem mě zabila."
"Jakto?" podivil se Bragun.
"Nějak ji po včerejším večeru napadlo, že jsem nějaký zvěd, který ji má sledovat. Tak se šla přesvědčit. Nakonec však dospěla k názoru, že jsem neškodný." O výprasku, který dostal, se raději nezmínil.
"Mno," podotkl trpaslík, "já říkal, že si s ní nemáš nic začínat."
Chainor přikývl: "Je to rázná žena."
Bragun se zamračil a Chainor měl pocit, že o rusovlásce věděl ještě něco víc, když ho varoval, ale nechal to být. Všichni tři se najedli, Bragun s Rienarou šli připravit karavanu na cestu a Chainor se vydal do stájí pro svého koně. Během půl hodiny byli připraveni k odjezdu. Čtyři vozy se pomalu vydali na cestu a mladý elf se přidal k Rienaře a dalším dvoum jezdcům, aby je doprovázel. Podařilo se mu zjistit, že vozy převážejí převážně luxusní zboží a drahé látky. Jeden jezdec si Chainora pečlivě prohlížel, bylo zjevné, že mnoho elfů ve svém životě nespatřil. Chainor si musel přiznat, že i když byli elfové po Haenanech lidem výškou a váhou zřejmě nejpodobnější, svými rysy se v mnohém lišili. Základním rozlišovacím znakem byly špičaté uši bez lalůčků. Byli většinou štíhlé postavy a jejich chůze byla lehká a tichá. Elfové se řadili ke třem různým druhům. Chainor patřil vzhledem k lesním elfům. Oči, vlasy i pleť těchto tvorů zahrnovaly mnoho barev. Někteří lidé říkávali, že elfové mají tolik barev vlasů a očí, kolik je barev v lese a v přírodě. I když by tohle tvrzení bylo přehnáné, barva očí i vlasů lesních elfů se lišila. Oči mívali nejčastěji hnědé a zelené, ale také tmavě modré nebo černé. Jejich vlasy zahrnovaly všechny odstíny hnědé, rudohnědé, rusé, medové, a všelijaké jiné, ale málokdy mívali úplně černé nebo naopak plavé vlasy. Jejich kůže obsahovala škálů zbarvení od světlé, přes bronzovou, zlatavou až po tmavě hnědou, ale vždy měla nádech odstínů velice zvláštních, dalo by se říci "lesních." Jejich světlá pleť měla jiný odstín než světlá pleť lidí a stejně tak jejich tmavá či opálená kůže, i ta se lišila od kůže lidí tmavé pleti. Ženy lesních elfů byly drobné, štíhlé, ale dobře stavěné a zdravé a mnozí lidé je považovali svým způsobem za překrásné, i když byly plaché. Muži měli také štíhlé, ale nikoli slabé postavy. Vzhledem k svému vzhledu byli až překvapivě silní. Lesní elfové i elfky byli skvělými lesníky, řemeslníky a šermíři. Jejich umění ve střelbě z luku bylo pověstné. Také to byli pravděpodobně nejlepší léčitelé na světě. A společně s Haenany patřili k nejčestnějším rasám, z jejichž řad pocházelo nejméně zlých tvorů. Druhou odnoží elfů byli temní elfové. Ti byli stavbou těla a rysy tváře totožní s lesními elfy, lišili se barvou kůže, vlasů a očí. Jejich kůže byla tmavě zelená s různými odstíny, i když ne tak odlišnými. Jejich vlasy a oči měly tmavou barvu. Největší ctí pro jejich muže, ale i ženy, bylo sloužit armádě. Temní elfové patřili mezi nejlepší válečníky na světě. Lesní elfové milovali tanec v páru a většina temných elfů jej také milovala, mnohé temnoelfské ženy ještě navíc ovládaly druh tance, který lidští pozorovatelé považovali za tanec podobný tomu, kdy otrokyně, zajaté orky, skřety a výbojnými lidmi v různých válkách, tančili mužům dobývačných armád ve sporých šatech pro potěchu. Ti z lidí, kteří měli možnost vidět tanečnice temných elfů, brzy svůj mylný názor změnili. Tanec temných elfek v sobě obsahoval starodávný vzor, který utužoval tělo a podobal se prvkům některých bojových umění a temnoelfské tanečnice nejenže nebyly otrokyněmi, ale jejich umění bylo mezi jejich lidem uznávané. Navíc každá tanečnice měla vlastní pohybovou variaci. Posledním známým druhem elfů byli vznešení elfové. Muži i ženy jejich rasy byli většinou vysocí a jejich vlasy byly zlaté, plavé, či velice světle hnědé. Jejich oči byly převážně jasně modré, někdy také světle zelené či hnědé. Zatímco temní elfové byli skvělými bojovníky, lesní elfové byli znalci přírody, tak vznešení elfové byli skvělí stavitelé a nepřekonatelní mágové. V současné době žili na vzdáleném ostrově a říkalo se, že žijí v překrásných mramorových městech. Všichni chodili elegantně oblečeni a nosili se jako králové a královny. Vadou na kráse však byla jejich značná arogance a pýcha. Vztahy mezi jednotlivými druhy elfů také nebyly nijak jednoduché. Lesní a temní elfové spolu po staletí válčili. Armády temných elfů se chtěly zmocnit území lesních elfů a ti byli pomalu zatlačováni, dokud jim nepomohli lidé a trpaslíci. Posledních pár let se však situace měnila. Mohl za to svým způsobem Chainor a jeho sourozenci. Nebo spíše to, z jakého svzaku vzešli. Než se narodil jeho starší bratr, byl jeho otec temnoelfský princ. A jeho matka byla naopak princeznou lesních elfů. Při jednom tažení jeho otec Chauron zajal Elimeru. Ta pak strávila nějaký čas v temnoelfské říší jako otrokyně a shodou okolností si ji tehdejší král vybral jako služku při stolování. Při společných jídlech s rodinou si Elimery Chauron znovu všiml a byl okouzlen jejím půvabem. Společného stolování se zúčastňoval stále častěji, až se do sebe oba zamilovali. Svůj vztah tajili a Elimera mu neřekla, že je elfskou princeznou. Chainorův otec se rozhodl, že si Elimeru vezme. Král a otec Chaurona z toho nebyl nadšen, i když i on musel přiznat elfčin půvab. Nechtěl dopustit, aby se temnoelfský princ ženil s elfskou otrokyní. Jistou úlohu v tom také hrál Chainorův strýc, ale nikdy se mu nepodařilo zjistit, jakou. Poté prý záhadně zmizel. Nicméně do hry zapojila také svůj půvab králova choť, Chauronova matka, a přesvědčila krále, že by neměl bránit synovi v manželství se ženou, kterou miluje. Král povolil a tehdy Elimera prozradila, že je princeznou lesních elfů. To opět rozvířilo vody, nicméně Chauron i tak trval na sňatku, nicméně dal své milé volnost. Ta zvolila život s Chauronem a brzy se konala svatba. Přizvána byla i Elimeřina rodina a po douhé době se sešla královská rodina temých i lesních elfů u příležitosti, kdy nešlo o boj, ale o štěstí jejich dětí. V té době byla obrovská temnoelfská armáda přichystaná k úderu na elfy, ale král temných elfů naznal, že by nebylo v té chvíli příhodné zahájit útok a další válku zastavil. Vztahy mezi dvěma královstvími se začaly zlepšovat. Brzy na to temnoelfský král vládu svému synovi a v té chvíli bylo jasné, že na čas zavládne mír. Chainor se musel při té myšlence pousmát. Mnozí říkali, že jeho otce a matku svedl dohromady osud nebo bohové, aby se zabránilo dalším válkám. On si ale myslel, že to byla láska, jejíž strašlivou silou byli oba k sobě přitahováni. Jeho otec působil na okolí přísně a byl to vynikající bojovník, ale byl také milujícím manželem a příkladným otcem čtyř dětí. Nikdo nepochyboval o tom, že by svou rodinu bránil do posledního dechu. Jeho matka byla vzhledem typická lesní elfka, drobná a krásná. I v té nejvypjatější situaci byla jako klidná hladina na rozbouřženém moři. Překypovala takovou měrou lásky, že ji s radostí rozdálala všem okolo. Chainor si také vzpomněl na své sourozence. Nejstarší z nich byl Chiaron, temnoelfský bojovník, který byl velice svalnaté postavy, na elfy až netypické. Byl to velice divoký mladík a nepokrytě se bavil bojováním a nepřehlédnul žádnou ženu. Chainor jej měl velice rád, i když byli rozdílné povahy a jeho bratr si na něj vyskakoval. Dalšími jeho sourozenci byly dvě dívky, dvojčata Akiara a Mithelen. I ony měly pleť temných elfů, ale jejich oči i vlasy byly barvy zářivého tmavého stříbra. Akiara byla klidnou dívkou, která se ráda učila a byla velice moudrá. Chainor se domníval, že otec vybere jednou právě ji jako budoucí královnu temných elfů. Mithelen byla tak trochu opakem své sestry. Byla mnohem živější a divočejší, ale když se na chvíli zastavila, působila na okolí stejně jako její matka, svým pohledem dokázala uklidnit a zahřát každého. Navíc se v ní začaly rodit léčitelské schopnosti. Nejmladší z rodiny byl on, Chainor. Mladík veselé povahy a bystré mysli. Sám o sobě se domníval, že jej jeho sourozenci ve všem převyšují. Neměl ani sílu Chiarona, moudrost Akiary nebo uklidňující charisma Mithelen. Ale právě ta mu jednou se smíchem řekla, že on sám v sobě ještě neobjevil svou silnou stránku, ale že ona ji vidí. S tajemným úsměvem ale mlčela, když se jí zeptal, jaká je ta silná stránka. On sám nevěděl, kdy se to dozví.
S povzdechem opustil své myšlenky a podíval se na mladíka, který si jej prohlížel. Mírně se usmál a popojel k vozu, na kterém seděl Bragun. Ten seděl vedle kočího, a když se mladý elf objevil, ukázal daleko na jih. "Touhle cestou se dostaneme až k Dieloru."
Chainor přikývl. Chvíli oba dlouho mlčeli, až ticho prolomil Chainor. "Bragune, co všechno víš o té ženě s rudýma očima?"
Původně se na to nechtěl ptát, ale zvědavost v něm narůstala. Zavalitý trpaslík si jej chvíli prohlížel a pak se sám zeptal: "Proč to chceš vědět, Chainore?"
"Jen tak ze zvědavosti," odpověděl hbitě mladík.
On i Bragun však věděli, že za zvědavostí se skrývá hlubší zájem.
Trpaslík zatřásl hlavou a zvolal: "Ty seš nepoučitelnej. Ale dobře..." Mírně ztišil hlas. "Nic moc o ní nevím, jak sem ti řek v hostinci, ale věci, který sem ohledně tý holky slyšel, nepatřej do pohádek."
Chainor zvědavě pozvednul obočí.
"Sakra, vždyť už sme ti říkali, že má pověst nějaký vražedkyně nebo špionky, ale nikdo to neví."
Mírně se nahnul směrem k jedoucímu elfovi. "Jeden chlápek říkal, že je tak dobrá, že ji ještě nikdo nikdy nenachytal při těch jejích lumpárnách. To už je prej ticho hlučnější než ona."
Chainor si vzpomněl, jak se lehce dostala do jeho pokoje, aniž by si čehokoliv všimnul.
"A proč má rudé oči? Neviděl jsem ještě žádnou elfku, ale ani jinou ženu s takovýma očima."
Bragun jen pokrčil rameny: "Nic dobrýho v tom nebude, to mi věř, elfíku. Jak už sem řek, měl ses od ní držet dál. Můžeš bejt vděčnej osudu za to, že tu se mnou klábosíš a dejcháš."
Chainor se zamračil a už nic neříkal. Bragun změnil téma konverzace a tentokrát položil otázku on: "Co vlastně budeš dělat v tom Dieloru?"
"Mám doručit správci města vzkaz od mé matky."
Trpaslík pokýval hlavou: "Nějaký obchodní záležitosti?"
"To nevím, ten vzkaz je písemný, zapečetěný a já jsem nijak nevyzvídal. Mám jej však doručit brzy a nemám se nikde zdržovat."
Trpaslík se zeširoka usmál: "Mno, tak to s náma klidně můžeš jet, protože ani my se nechcem flákat. Čím dřív zboží doručíme, tím dřív budem mít volno."
Do večera urazila karavana poměrně slušný kus cesty. Obloha se však začala od východu zatahovat a sílící vítr hnal černé mraky stále blíže. Bragun nařídil na jedné mýtině poblíž cesty rozestavit vozy do čtverce a mezi nimi byl založen oheň a rozdělány přikrývky.
"Vypadá to na pěknou bouřku," pronesl Bragun, když se několik mužů snažilo natáhnout objemnou plachtu napříč tábořištěm a připevnit ji k dlouhým tyčím, které k tomuto účelu vozili s sebou. Plachta již byla značně zčernalá od kouře a Chainor si uměl představit život i bez ohně, ale bylo mu jasné, že dnešní noc se bude každá troška tepla navíc náramně hodit.
"Hlavně to pořádně přivažte, ať to ten větr neurve," zařval Bragun na jednoho mohutného chlapa.
K Bragunovi a Chainorovi přišel muž, kterého si předtím mladý elf příliš nevšímal, protože obchodník a majitel karavany se vozil v pátém, cestovním voze. Měl na sobě poměrně honosné šaty tmavě fialové barvy a jeho výraz vypovídal o vzrůstající nervozitě.
"Bragune," oslovil trpaslíka, "doufám, že ta bouřka nijak nepoškodí moje zboží. Osobně se o to musítě postarat."
Trpaslík se zamračil. "Bude to pěkná fujavice, ale chlapi dělaj vše proto, aby se těm vašim cetkám nic nestalo." Trošku zvýšil hlas: "A navíc mě platíte za to, abych vás chránil před banditama a skřetama a ne před lijavcem. Vod toho tu snad nejsem."
Obchodník se na trpaslíka opovržlivě podíval a poté jeho pohled sklouzl k Chainorovi.
"A kdo je tohle?" zeptal se.
Trpaslík si odkašlal a teatrálně prohlásil: "Zapomněl jsem vás představit."
Ukázal na obchodníka. "Leron Magriaq, obchodník s luxusním zbožím."
Muž lehce přikývl. Chainor už od Rienary, že tento muž je mladý, nervózní a nepříliš zkušený synek nějakého bohatého obchodníka, který se převzal část otcových kontraktů.
"A tento mladý elf," pokračoval Bragun, "je princ Chainor, syn královny Elimery a následník trůnu království elfů."
Chainor si slíbil, že si o tom s trpaslíkem popovídá, protože nechtěl, aby byl považován za nějakého elfského šlechtice. Nicméně nedal na sobě nic znát a lehkým pokývnutím hlavy opětoval pozdrav Lerona Magriaqua. Ten vytřeštil oči a rychle začal mluvit: "Neměl jsem tušení, že s mou maličkostí cestuje taková vážená osobnost. Kdybyyh to byl věděl, nabídl bych vám cestování v mém kočáře. Musím to okamžitě napravit, protože..."
Chainor jeho příval slov zastavil zvednutím ruky a s lehkým úsměvem řekl: "V pořádku, pane Magriaqu, já rád cestuji v sedle, nicméně děkuji za nabídku."
Obchodník chvatně přikývl a do očí se mu vloudil vypočítavý výraz. "Můj pane, omlouvám se za tu drzost, ale musím se zeptat," zkusil to znovu uváženými slovy Leron, "ale neměla by vaše matka, ctěná královna Elimera zájem o dodávky luxusního zboží do vašeho lesního království?"
Chainor se zasmál, ale řekl: "Zeptám se, až budu mít příležitost."
Obchodník se hluboce uklonil a s děkovnými slovy odešel. Elf se poté otočil na Braguna a trošku nazlobeně vychrlil: "Proč jsi mu říkal o mém původu, mohl jsi můj titul zamlčet."
"Jen sem chtěl, aby tomu náfukovi sklapl hřebínek, nic víc."
Chainor zakroutil hlavou: "Víš, Bragune, být princem u elfů je zřejmě odlišné od takového postu v lidských králostvích. Elfové si ctí královského rodu, ale moje matka svou funkci bere jako velkou zodpovědnost a rozhodně se k ostatním elfům nechová jako ke svým sluhům nebo poddaným. Napoak svou vládu bere jako službu svému národu a já vím, že je to těžké břemeno. Nelíbí se mi, když se chování některých jedinců mění s tím, jak zjišťují nové věci o původu druhých."
Bragun se pousmál: "Tak promiň, už tě nebudu titulovat elfským princem, ale pouze tvým jménem."
Elf přikývl. V té chvíli se k nim přihnala Rienara a oba si přeměřila. "Tábor je již hotový, ale bouřka tu bude co nevidět." Oba muži přikývli a zahleděli se na černou oblohu.
"Držte to pořádně," zaburácel do ruchu pevný hlas trpaslíka.
Dva muži zápolili s týčí, na které byla připevněna plachta. Silný vítr se do ní opíral a málem ji celou odnesl, nebýt toho, že se ji tábořící muži snažili za každou cenu zadržet. Plachta v téhle chvíli neposkytovala žádné útočiště, naopak byla spíš na obtíž, jak se ji všichni snažili udržet. Provazy deště bičovaly Chainora do tváře a ten se snaže spolu s dalším mužem zadržet další konec plachty.
"Zboží," ozval se zoufalý výkřik, "hlavně ať se nic nestane mému zboží," volal z relativního sucha kočárů Leron Margiaq.
"Je v bezpečí, ty obchodnická kryso," zařval s nezadrženým hněvem hlase Bragun. "Všechno je krytý plachtami na vozech a ty sou v pohodě!"
Leron stáhl svaly v obličeji do podivného úzkostlivého výrazu, ale byl alespoň na chvíli uklidněn a trpaslíkovy drzosti si nevšímal. Zasyčení ze středu tábora upozornilo Chainora na to, že přívaly deště uhasily poslední marně bojující plamínek. V jedné chvíli se plachta vzedmula a Chainor s druhým mužem napnuli všechny síly, aby ji udrželi. Na pomoc k nim přiskočila Rienara a navzdory štíhlé ženské postavě měla dost síly na to, aby jim pomohla.
"Kdy to skončí," povzdechla si a tmavé mokré vlasy jí lemovaly obličej.
"Musíme tu plachtu složit, jinak uletí," zařval opět Bragun.
Jeho hlas byl zřetelně slyšet i přes hlasitý zvuk hromu. Všichni muži, kromě Lerona, se dali do zápolení se živly a během chvíle se jim podařilo za vydání mnoha sil, plachtu složit. Teď je však prudký liják sužoval plnou měrou. Někteří vozkové zalezli pod kola svých vozů a jiní vyhledali skrovné přístřeší velkých stromů. Chainor si však nemyslel, že je to dobrý nápad, protože při tak prudkém větru se mohl některý ze stromů nebo jeho větev vyvrátit a někomu ublížit. Spolu s Rienarou se schoulil k jednomu kolu vozu a přikryli se svými už tak dost promoklými plášti. Největší strach měl však o koně, kteří byli sice dobře uvázání, ale při zvuku hromu a světle blesku, sebou zmítali a řehtali. Přitáhl k sobě plášť ještě těsněji a doufal, že tohle šílenství brzy přestane.
V průběhu noci se bouřka přehnala dále a změnila se na mírný deštík. A i ten po pár hodinách přestal. Nicméně k ránu byli všichni členové karavany promočeni na kost, vyjímku tvořil pouze majitel nákladu. Chainor se třásl zimou, i když to nebylo poprvé, co promoknul, tentokrát to bylo nejhorší. Jedinou jeho útěchou byl fakt, že první paprsky slunce a čistá obloha slibovaly hřejivý den. Přecházel pomalu po mýtině, aby se pohybem alespoň trošku rozehřál. Bragun řídil všechny přípravy na odjezd a jeho hlas nebylo možno přeslechnout. Rienara stála opodál u cesty a sledovala projíždějící vozy. Elf se rozhodl si s ní popovídat, tak se postavil po jejím boku.
"Těžká noc," poznamenala žena.
Chainor přikývl. "Doufám, že dnes bude teplo, jak to zatím vypadá."
Rienara se usmála a mimochodem stiskla jílec svého meče. "Vůbec bych se nedivila, kdyby na cestě nastaly nějaké problémy."
Chainor zakroutil hlavou a řekl: "Jak to myslíš?"
Tmavovláska se na něm zpříma podívala. Musel uznat, že tato žena měla pevný pohled, který však v sobě skrýval přátelství a její milý v něm jistě nalezl útěchu a pochopení.
"Po takové bouřce se často stane, že cestu přehradí vyvrácený strom. Záleží na tom, jak je velký a jak silná byla bouřka. No a včera byla dost silná, takže můžeme čekat menší zdržení."
Na chvíli se odmlčela a pak zatřásla hlavou: "Ale třeba také ne a já tady jen sýčkuji."
Široce se usmála a její výraz rozveselil i Chainora a tomu se mimoděk rty také zformovaly do lehkého úsměvu. Oba se otočili a sledovali Braguna, jak křičí rozkazy na vozky a strážce. I když se třásl zimou, musel si přiznat, že má dobrou náladu, aniž by tušil proč.
Dobrá nálada Chainorovi ovšem zůstala do chvíle, než slunce vystoupalo vysoko na oblohu. Od rána se začal ráz krajiny měnit. Kopce a pahorky se vlnily stále daleko do krajiny, ale začalo dramaticky přibývat stromů. Chainorovi jakožto lesnímu elfovi tahle změna nevadila, spíše naopak. Počasí bylo oproti předešlé noci opravdu příjemné, takže šaty se na jezdcích poměrně rychle usušily a Chainor v poledne cítil, že mu začíná být příjemné teplo. Zlom však nastal v okamžiku, kdy narazili na několik stojících vozů. Vedle nich na cestě postávalo několik mužů, zjevně obchodníků a všichni o něčem vzrušeně debatovali. Na vozech a na hřbetech koní seděli další muži, vozkové a strážci. Karavana zastavila a Rienara popohnala svého koně a zastavila se u jednoho jezdce. Když se vrátila, smutně se usmála na Chainora, který jel vedle vozu, na němž seděl Bragun.
"Co se děje?" zeptal se nervózně trpaslík.
"Jak jsem si myslela, asi míli odsud přehradil mohutný kmen cestu."
Ukázala na skupinku debatujících mužů. "Tihle se o tom dozvěděli, tak debatují, co s tím dělat."
"A co by s tím jako chtěli dělat?" uchechtl se Bragun.
"Proč ten strom ještě nikdo neodstranil?" zeptal se Chainor.
"Prý se nenašel nikdo, kdo by se do toho pustil. Ti, co jsou tomu místu blízko tam láteří a nemají žádné sekery, aby se toho zbavili."
Bragun pokýval hlavou:"Takže ta práce zase zbyde na nás."
Z cestovního kočáru se ozvalo volání Lerona Magriaqua. "Co se stalo? Proč stojíme?"
Rienara se podívala z Chainora na Braguna a řekla: "Půjdu mu osvětlit naši situaci."
Její kůň odcválal a Chainor viděl, jak zastavuje u osobního vozu obchodníka. Chvíli s ním mluvila, poté se otevřely dveře kočáru a z nich vystoupil Leron. Rychlými kroky se vydal směrem k debatujícím obchodníkům a na tváři měl zamračený výraz.
"Další do kroužku," řekl posměšně Bragun.
Rienrara se vrátila a všichni tři sledovali obchodníky, kteří se spolu zaujatě hovořili o nastalém problému. Po půl hodině se všichni rozešli a Leron se vrátil ke svým vozům. Zastavil se u Bragunava vozu a podíval se na trpaslíka.
"Cesta je zatarasená, jak jistě víte, takže zvolíme jinou trasu."
Bragun pozvedl obočí a obchodník pokračoval: "Jeden obchodník zná lesní stezku, která začíná asi tři sta kroků odsud za touhle zatáčkou." Pozvedl ruku a prstem namířil na vinoucí se stezku.
"Je dost široká na to, aby tam projely naše vozy, takže se tamtudy vydáme. Nehodlám se tu zdržovat."
"To není příliš rozumné," prohodil Chainor.
Leron na elfa zaměřil svůj pohled uctivým hlasem se zeptal: "Proč myslíte, můj pane?"
"Protože to není vůbec bezpečný," odpověděl trpaslík.
Chainor moc dobře věděl, že tato doba byla pro cestovatele velice nebezpečná. Kdysi tomu bylo možná jinak, ale vše změnila válka se Severní říší. Ta byla ovládáná mocným černokněžníkem a ten shromáždil velké armády skřetů, zlých lidí a několika menších orckých klanů, a podnikl velké tažení na jih. Jeho cílem bylo strategicky umístěné královstvíčko, které se nemohlo moci velké říše vůbec rovnat. Ale na jeho stranu se postavila královna Elimera, Chainorova matka. Vyslala své vojko na pomoc slabší straně a rozpoutal se velký boj. Později dorazily i šiky lorda z Kadlonie, aby podpořily elfská vojska a jejich malé spojence. Nicméně Severáci se přes odpor elfů a lidí stále tlačili na jih a polovinu království již vyplenili. Rozhodující bitva se odehrála v jednom údolí, kde proti sobě stanula většina armád obou znepřátelených stran. Díky velké početní převaze získaly navrch vojska Severní říše, ale výsledek zvrátil příchod trpasličích vojsk, která dorazila díky Linsale, hrdince, která prošla mnoha nebezpečími, aby trpaslíky přivedla. Po této poslední bitvě se otočila celá válka a Severáci byli zatlačování zpět. Nicméně elfové, Kadlonie i napadené královstvíčko byli bojem značně vyčerpaní a ani mnohé jiné oblasti se nevyhnuli bojům a plenění. A právě po této válce došlo k rozkvětu Dieloru, městského státu, který ležel dostatečně na jihu, aby se mu boje velkým obloukem vyhnuly. Stal se prosperujícím obchodním střediskem a rozkvétajícím městem. Začalo sem i odsud proudit velké množství zboží a nebylo divu, že se vytvořilo několik obchodnických cest, které sem vedly. Od války uplynulo již mnoho let, ale právě po jejím skončení se okolo všech možných cest rozšířily loupeživé bandy, skřeti začali stavět ve všech neobydlených nová sídliště a i klany orků byly stále odvážnější ve svých nájezdech. Ani hlavní stezky nebyly zcela bez nebezpečí, natož lesní cesty takového typu, jakou se rozhodl jet Leron Magriaq.
"Jak to myslíš, Bragune? Neříkal jsi snad včera sám, že tě platím za ochranu mého nákladu před bandity a ne před deštěm?" zeptal se jízlivě.
Trpaslík zavrčel: "Já jenom nechápu, proč zbytečně nastavovat svý krky, připadá mi to jako hovadina." Mladý obchodník se zamračil. "Nehodlám se tady zdržovat, Bragune." Ukázal na vozy před nimi: "Navíc tihle jedou také, takže s námi pojede několik dalších strážců a to už by mělo odratit nějakou tu bandu lapků. Navíc už jsem rozhodl."
Bez jakéhokoliv dalšího slova se otočil a odešel ke svému kočáru.
"Blbec," zaklel Bragun potichu.
Chainor se díval za odcházejím Leronem a poznamenal: "Nemám z toho dobrý pocit, matka mě varovala před nebezpečímí na cestách a ta nikdy nepřehání."
"Musíme tam však jet, nemůžeme z toho couvnout, když jsme udělali dohodu, ale ty můžeš počkat a jet s někým jiným do Dieloru, až se ta cesta uvolní," řekla Rienara mladému elfovi.
Chainor zakroutil hlavou a po chvíli řekl. "Pojedu s vámi."
