To si jednou takhle z rána leze cosi nenápadného na luční travině. Je malý jako tečka na konci věty. Leze a leze a najednou zahlídne živou bytost. A hele, copak to tu máme, živé masíčko. A dokonce člověčí. No to bude bašta. Jen musím nenápadně na něj přelézt, aby si mne nevšimnul. To by byl průšvih, by mě upálil za živa a to hrozně bolí. Co je na tom, že přenáším nemoci. Tu se človíček sehne sebrat si malinkatou jahůdku. No jen se sehni, sehni. Ještě trošku, táák. Přesně tak. I když mě neslyšíš dost mi nasloucháš. Moc ti děkuji. To je vidět, že si hodnej človíček. Klíště přeleze a potuluje se po lidské, dětské kůži, tak devítiletého chlapce. To je nějaký mladý masíčko, ale hezky pružný, to se krásně zabořim. Tak ještě malou procházku a tady to vypadá moc krásně. Dáme se do toho. Klíště se zarývá do mladé kůže. Ježiš, to je dřina, ono přece nějak je tuhý. No když to furt sedí u toho počítače, tak jak to má být pružný? To za mladších časů, to bylo něco jinýho. To se tam to klíště dostalo, tak jednoduše, že ani samo si neuvědomilo, že už tam je. No nic, musím trochu zhubnout, trochu mi narost zadek z tý mouchy, ale radši nebudu mluvit, pak mi to trvá celej den. Klíště se zarývá už půl hodiny a stále to nějak nejde. Co to je za kůži? Nebo jsem opravdu tak tlustej? Asi jo, vlastně jsem před tou mouchou měl i kus krávy. Hele už jsem tady, by mě zajímalo kam se mnou jde? No nic, jdu se zakusovat. Malý chlapeček utíká po louce, až teprve na večer se vrací domů. Před dveřním světlem si všimne nějaký tečky, která se hejbala. Je beruška, maminko já mám berušku na ručičce!!! Maminka k němu přibíhá s velkou ochotou podívat se na synka, jak je šťastný z malé berušky. Ukaž pinďo, co to tam máš? Berušku maminko. Maminka se najednou na ono místo podívá velice zakřiveným obličejem. To není beruška zlatíčko, to je velice nebezpečný zjev na této planetě. A co maminko? To je klíště, velice nebezpečný tvor. Některým hodným lidem dokáže ublížit. Pojď honem, děda ti ho vyndá. Klíště se zaposlouchal do rozhovoru. Ne, já nejsem klíště, já jsem opravdu ta beruška, ještě jsem nevyrostla!! Sakra, ale jak vidím ztloustnul jsem hodně, to mě už nevytáhnete heč, heč. Mě už nevyndáte!!! Co to je?! Něco mě štípe na zadku, já za to nemůžu, že ho mám tlustej!! Já pak pojedu do lázní na odtučňovací kůru!! Slibuju!! Ach ne, oni mě točí ven. Hele nechte toho, nesnáším kolotoče, to po mě na pouti zbývaj nepříjemné věci. Už jenom kousek!! Mě se tady tak líbilo. Co jste to vylili, nějakej líh nebo co?! To smrdí, jak armáda opitejch klíšťat. Už jsem venku!!! Tady je nějak moc lidí. Co na mě koukáte?! Na klíště docela slušnej macek co?! Tak hele, dost tý srandy, pusťte mě prostě do volný přírody a už k vám nikdy nepříjdu slibuju. Víte kolik holčiček mého druhu na mě čeká??! Asi ne co? Děda se baví s maminkou, přines mi sem noviny a zapalovač. Maminka kam si odejde. Klíště se zděsí. Cože??!! Oheň??!! Noviny??!! Už to nese!!! Kamarádi pomoc!!! Utrpení nevinných klíšťat!! Už hořim, hořim!! A tak skončil příběh prej nevinného klíštěte.
