Ztracený přítel

Tvrdou kůrou obrůstal jsi,
větve s trny škrabaly
plody trpce chutnaly
ale my jsme byli jak bratři.

A skrze kvítek mé sny pluli…
Po moři či oceánu?
Pevnou vírou jsem ukotvil vůli
a snesl s klidem každou ránu.

Ale pak…
Ach…
odmrštils mě jak prak…
Ztratil ses mi.
Zradil ses.

Proč jsi mě tehdy neuposlech´?
Boje, se sebou, jsi vybral raději,
a když jsi v bojišti uleh´,
smrtí jsi ztratil i poslední naději.

Nosím Tvůj obraz v srdci…

Hodnocení:
3.8 (6 hlasů)