Ten den bylo počasí velice vydařené. Kopcovitou krajinu prohřívalo teplo slunce, ale pro dobrodruhy byl pochod snesitelný díky ochlazujícímu vánku a občasnému putování lesem. Mierhal, který šel jako první, nasadil velmi svižné tempo a bylo vidět, že ostatním to nijak nevadí. Dokonce i malá Zistela stíhala bez problémů. Netrvalo dlouho a Ash'raen'shina začínala mít pocit, že má ze všech největší potíže a novým přátelům stačí jen sotva. Rozhodně nezáviděla pozici Kirinelovi, který se pohyboval daleko před družinou a hledal stopy a případné pasti. Když bylo podle slunce něco po poledni, Mierhal dal na jednom z kopců pokyn k odpočinku. Temná elfka se ohlédla a podle vzdálenosti městečka musela uznat, že urazili slušnou vzdálenost.
"Krásný výhled, nemám pravdu?" ozvalo se vedle ní.
Ash'raen'shina se ohlédla a uviděla Hirna.
"Ach, to skutečně ano," odtušila s úsměvem.
Zlé tušení, které měla předtím, než vyšli, značně zesláblo. Pořád v hloubi duše cítila jakési varování, ale tmavovláska tomu nepřikládala žádný velký význam. Myslela, že nejde o nic jiného, než napětí a strach před možným nebezpečím, které tato mise skrývala.
"Ušli jsme velký kus cesty," řekla po chvíli.
"Ano, máš pravdu, Ash'raen'shino," usmál se muž v namodralé zbroji. "Jsme zvyklí cestovat rychle, a to i pěšky. Doufám, že ti to nedělá problémy, jinak řeknu Mierhalovi, aby zvolnil."
"Na mě se neohlížej, Hirne. Jsem jen jednotlivec a stejně jsem tu tak trochu navíc."
"Navíc?" Válečníkovy oči se zúžily. "To už neříkej, není to pravda."
Mírně se usmál, a i když se tomu snažila Ash'raen'shina zabránit, úsměv mu opětovala. Hirnovy oči se rozzářily a ten se otočil a odešel za Mierhalem. Tohle už nikdy nedělej! vyčítala sama sobě.
"Proč jsme zastavovali zrovna tady," zahřměl trpasík. "Každej nás tu uvidí, měli jsme se držet někde v zákrytu."
"Jen ať nás vidí," ozval se Jergunil. "Já nemám strach jako ty."
"Já taky nemám strach, ale ti hoši, po kterejch jdeme, ho můžou mít a zdrhnout."
"Musíme se rozhlédnout a zorientovat, Durgane," podpořil barbara Gilivan. "Navíc se někde musíme setkat s Kirinelem a v nějakém temném háji nás bude hledat hůře."
Trpaslík jen cosi zavrčel a poté už mlčel.
Ash'raen'shina si sedla na oblý vyhřátý kámen a rozhlížela se po okolí. Po chvíli začal Mierhal rozdávat svým přátelům jídlo ze zásob, aby se nasytili. Hirn s kusem chleba a sýra si přisedl k temné elfce, ale nic neříkal.
"Pravdou je, že ani nevíme, jestli je směr našeho putování ten pravý," prohlásil, když dojedl.
Ash'raen'shina se na muže podívala a její oči naznačovaly otázku.
"Mierhal mi prozradil, že podle starosty ani strážní, kteří přežili ten neúspěšný lov, nebyli prý schopni jistě určit, kde se s těmi lapky střetli."
Temná elfka zamyšleně přikývla. No, to je skvělé. Možná se tu budeme honit v rozsáhlém okolí vesnice mnoho dní, než něco zjistíme. Jestli něco nesnáším víc než boj samotný, tak je to napětí a nejistota ohledně toho. Na druhou stranu se dnes na boj necítím...
"Pokud o nás ti zbojníci vědí a nestačí na nás, možná sami odtáhnou a celé se to obejde bez vraždění," usmál se strnule Hirn.
"Ale sám tomu nevěříš," poznamenala temná elfka.
"Máš pravdu, nevěřím. Pokud si dovolili na deset chlapů, tak na nás také, neznají naše možnosti. Ale spíš o nás nemají tušení. Na druhou stranu by nebylo na škodu, kdyby odtáhli."
Ash'raen'shina vstala. "Nic by to neřešilo, Hirne, pak by šli dělat škodu jinam a o to nám přeci nejde, ne?"
Temná elfka odkráčela kousek dál a znovu se dívala do dálky.
"Kdyby nic jinýho," zabručel trpaslík, který seděl nedaleko oblého kamenu a který slyšel celý rozhovor, "tak ta holka má ryzí charakter."
"To má, Durgane," povzdechnul si Hirn. "Akorát nemůžu přijít na kloub těm jejím měnícím se náladám."
Když se všichni z družiny posilnili, vydali se znovu na cestu. Sestoupili z návrší, kde odpočívali a ocitli se v lese, který, čím putovali hlouběji, houstnul. Ash'raen'shina vnímala jeho starobylost a neporušenou atmosféru. Stromy zde byly především listnaté a povětšinou vysoké se silnými kmeny. Jejich stín značně tlumil teplo slunce, které ještě před chvíli hřálo všechny členy skupiny. Temné elfce se ta atmosféra zamlouvala a ona ve svých botách s měkkou podrážkou lehce našlapovala na lesní půdu a mech. Trpaslík Durgan a zvláště obr Orgun vypadali docela nervózně.
"Nemám rád lesy," prohlásil hromotluk do ticha, které panovalo od té doby, kdy družina vstoupila do lesa.
Ozval se Sirgis. "Ano, je to zvláštní les. A tajemný. Myslím, že je hodně starý, ale nejsem si jistý. Koneckonců jsem mág, ne druid."
"Až se vrátí Kirinel, zeptáme se ho. V jeho žilách koluje krev lesních elfů. Třeba nám poví víc," řekl Mierhal.
"Proč se nezeptáš tady naší skvělé společnice," pronesl ironicky Gilivan. "Je to přeci temná elfka, a ti se od lesních elfů liší jenom zelenou kůží a tím, že jsou ještě divočejší, jinak je to ta samá..."
"Gilivane!"
Ash'raen'shina pohlédla na mračícího se Hirna a ten pokračoval. "Už dost! Neslíbil jsi mi náhodou něco?"
Vysoký muž hodil zlým pohledem po tmavovlasé ženě a řekl: "Jistě, příteli, už mlčím."
"Sice jsem vyrůstala v lesích," odtušila Ash'raen'shina, "stejně jako lesní elfové, ale rozhodně nic necítím."
Gilivanovy poznámky si záměrně nevšímala. Podruhé se od tebe už nenechám vyprovokovat, to přísahám. "Nevadí," podotkl Mierhal, "snad se brzy objeví..." Zarazil se a díval se jedním směrem. "Ale, my o vlku..."
Celá družina zastavila a tmavovláska se podívala směrem, kam hleděl Mierhal. Mezi stromy běžel lehkým poklusem stopař Kirinel a opatrně se ohlížel.
"Tak vidíš," zabručel trpaslík směrem ke Gilivanovi, "nakonec nás přece jen našel v temném háji."
Vznešený elf na to nic neříkal.
Muž s lukem přehozeným přes rameno se zastavil až před Mierhalem a ten řekl: "Byl jsi dlouho pryč, příteli, začal jsem mít obavy."
Půlelf přikývl: "Jenom jsem se zdržel. Mierhale, tento les je velice starobylý. Dlouho jsem nic podobného necítil."
"Jak to myslíš?"
Stopař se rozhlédnul a ještě ztišil hlas, přesto jej Ash'raen'shina zřetelně slyšela. "Myslím, že je toto místo protkáno tajuplnou mocí."
"Jenom elfský povídačky," zavrčel Durgan. "To, že ti v žilách koluje krev těch lesních žínek a dryád, ještě neznamená, že nás tady musíš oblbovat takovejma kecama."
"Že to říkáš zrovna ty," zahihňala se Zistela. "Pokaždé, když jsme putovali skrz nějaký hory, tak jsi nám vykládal, jak jsou úžasný a starobylý. U každého kopce vytahuješ z rukávu nějaké legendární historky."
Trpaslík znovu zavrčel a mlčel. Temná elfka si všimla, že tohle dělá pokaždé, když neměl co říci.
"Myslíš, Kirineli, že je to tu nebezpečné?" zeptal se Hirn.
Druhý muž zakroutil hlavou. "Musíme mít před tímto lesem respekt, v tom případě nám nic nehrozí."
Jeho oči se zúžily. "Ale přicházím s naléhavější zprávou. Našel jsem stopy."
Devět párů očí se na něj soustředěně upřelo.
Kirinel se pootočil a ukázal jedním směrem. "Přibližně dvě stě sáhů tímto směrem jsem zachytil mužskou stopu."
"Takže jdeme přeci jen správným směrem," řekl spíš sám k sobě Hirn, stojící poblíž Ash'raen'shiny. Na čele se mu objevily vrásky, jak muž zjevně horlivě přemýšlel. Jeho výraz byl zachmuřený, ale jakmile si všimnul, že na něj temná elfka hledí, napětí z jeho tváře se ztratilo a on se pousmál. Co tě tak rozrušilo, Hirne? Snad nemáš strach, od toho jsem tu já. Navíc se mi to k tobě vůbec nehodí, tak co se děje?
"Dobře, vydáme se tam," prohlásil Mierhal.
"Já bych moc nejásal," ozval se Gilivan. "Ty stopy nemusí nutně patřit těm zbojníkům."
Kirinel zakroutil hlavou. "Podle stop bych si myslel, že boty, které je zanechaly, jsou takové, jaké nosívají válečníci..."
"A tím pádem i žoldnéři," dokončil větu Mierhal.
Zálesák přikývl a dodal: "Navíc, pravděpodobnost toho, že se jedná o někoho zcela neznámého, je velmi malá."
"Jak jsou ty stopy staré," zeptala se tmavovlasá tanečnice, překvapená, že se ještě nikdo tu otázku nevyslovil.
"Myslím, že nejvýše tak den, spíš méně."
Na chvíli zavládlo mlčení, nakonec Mierhal pokynul Hirnovi a ten k němu přišel. Chvíli se spolu radili, nicméně Ash'raen'shina neposlouchala a rozhlížela se kolem. Začínalo jí docházet, že už se nenachází v bezpečných končinách. Jestli se ti žoldnéři pohybovali dvě stě kroků odsud, mohou být nedaleko. A já doufala, že ke střetu dnes nedojde. Snad ne, ale...co když?
Zakroutila hlavou, aby takové myšlenky zaplašila. Nakonec, co na tom záleží, jestli na ty lapky narazíme dnes, zítra nebo za několik dní. Jinak než obnaženým ostřím se situace stejně nevyřeší.
Strach však zůstával.
"Jdeme tedy," prohlásil Mierhal, "veď nás, Kirineli."
Půlelf odběhl kousek dopředu, ale už se zdržoval na dohled svým devíti přátelům. Jak si temná elfka všimla, skupina nyní postupovala značně pomaleji a obezřetněji. Ash'raen'shina měla pocit, že pokud by v okolí někdo byl, musí je zákonitě spatřit. Zvláště obr Orgun se tyčil nad hlavami ostatních do značné výšky. Podle tmavovlásky nebylo možné si tohoto muže nevšimnout. V jedné chvíli Kirinel zastavil a pokynul ostatním, aby k němu přišli. Stál v místě, které vypadalo jako přírodní cesta vyšlapaná lesními zvířaty. Ta se táhla od zálesáka dál na sever a mizela v hustém porostu. Celá skupina obestoupila Kirinela, který potichu ukazoval na jedno místo. Temná elfka na cestičce skutečně poznávala stopy zvířat, které tudy chodily, ale v místě, kam mířil stopařův prst, byla vidět zřetelná šlápota od boty.
"Ten muž mířil na sever," podotkl tiše Kirinel.
"Vypadá to, že ti žoldáci využívají tuhle stezku k přesunům skrze les," řekl Sirgis.
"Ani ne," zakroutil hlavou půlelf. "Kdyby tu cestu využívali často, bylo by tu více lidských stop a méně zvířecích. Na tu stopu jsem však narazil náhodou, vypadá to, že tudy prošel pouze jeden muž."
"Jak to můžeš vědět?" zeptal se Gilivan. "Pokud jsou trošku zkušení, tak budou chodit ve stopách toho prvního."
"To si nemyslím. Půda je tu dost měkká. Kdyby tu prošlo více mužů, ta stopa by byla nejspíš hlubší, ale můžu se mýlit."
"Jen doufám, že to sou fakt ti lapkové," zabručel Durgan.
Jergunil se zazubil. "Jo, bylo by docela blbý honit se za nějakým zbloudilým poutníkem."
"To by bylo," přitakal trpaslík. "Nerad dělám něco úplně zbytečně. To pak bývám dost nepříčetnej." Doufám, že to nemyslíš vážně, Durgane. Já už viděla rozzuřené trpaslíky a vždy to bylo životu nebezpečné.
"Vydáme se po té stopě?" zeptal se Sirgis.
Mierhal se podíval na Hirna a poté přikývl. "Musíme být ale opatrní a zametat po sobě všechny stopy, nerad bych se prozradil."
Kirinel opět postupoval jako první a za ním Mierhal. Jako poslední šel Jergunil, který se snažil zahladit všechny stopy svých přátel i sebe. Postup byl opět poměrně pomalý a Kirinel vždy, když zaslechl něco podezřelého zvednul ruku a všichni se zastavili a přikrčili, připraveni zareagovat. Nikdo nepromluvil. Ash'raen'shina musela uznat, že tahle skupina je opravdu výborně sehraná. Během pomalého putování lesem si temná elfka občas skrze koruny stromů všimla, že slunce klesá neodvratně níže a níže. V jedné takové chvíli, když obrátila hlavu směrem ke kousku nebe, který byl mezi listím vidět, narazila do Sirgise, který putoval před ní a náhle zastavil.
Ten se prudce otočil, a když si všiml ženina překvapeného výrazu, sykl: "Kirinel dal znamení, abychom zůstali na místě."
Temná elfka se podívala dopředu a viděla, že půlelf si prohlíží zem kolem sebe a chodí z místa na místo. Tmavovláska měla dojem, že to dělal snad věčnost, až se nakonec obrátil a došel ke skupině.
"Ztratil jsem stopu," oznámil klidně.
Nastala chvíle mlčení. Na Mierhalovi bylo vidět, že usilovně přemýšlí a ostatní čekali.
"Měli bychom své pátrání pro dnešek skončit a najít místo k táboření," ozval se Hirn. "Stejně si potřebujeme trošku odpočinout. Zítra snad něco objevíme."
Mierhal znovu přemýšlel, nakonec řekl: "Dobrá, to je rozumné, najdeme vhodné tábořiště."
"Počkejte tady chvíli, porozhlédnu se kolem," řekl Kirinel a odběhl do lesa.
Ash'raen'shina se rozhlížela po lese a znovu cítila tu zvláštní atmosféru. Měla přátele mezi lesními elfy a věděla, že by se jim tohle místo moc líbilo. Během kratičké doby se stopař vrátil a ukázal jedním směrem. Družina se vydala za ním. Ušli asi sto kroků a zem se začala mírně zvedat. Za dalších padesát kroků tmavovláska uviděla mezi stromy kameny, které se s každým krokem zvětšovaly, až bylo jasné, že jsou jakousi "předsunutou výspou" skály, tyčící se za nimi. Kamenná masa vystupovala do výšky a v jejím středu se nacházela rozsedlina, akorát tak široká, aby jí prošel člověk. Kirinel k ní zamířil a poté v ní zmizel. Ostatní jej následovali. Škvíra byla dlouhá asi dvacet sáhů a s jejím koncem se začala zem naopak prudce svažovat k mělké říčce. Mezi tekoucí vodou a svahem byl volný prostor dostatečný k tomu, aby se na něj vešlo tábořiště pro patnáct lidí. Tato plocha byla navíc ze stran krytá velkými oblými kameny.
Všichni si místo pečlivě prohlíželi a Hirn se nahlas zasmál: "Kirineli, příteli, tvůj nos na místa k táboření bych chtěl mít. Jak to děláš?"
Půlelf pokrčil rameny. "Říkej tomu intuice. A taky je v tom trošku štěstí."
"Jojo, někdo má štěstí na hledání tábořišť, někdo na dobrý hostince, jinej zas na hledání pokladů, jenom já mám štěstí na tupý kámoše," řekl trpaslík a očima těkal po Jergunilovi a Orgunovi.
Obr jeho poznámku nepochopil, ale barbarský válečník se zašklebil. "Hlavně, že se za mnou táhneš jak veš. Fakt nevím, jak se tě mám zbavit..."
Temná elfka si přestala všímat toho přátelského dorypování a podívala se na Mierhala a Hirna, kteří spolu něco probírali. Gilivan, Zistela a Orgun se mezitím pustili do budování tábořiště a šlo jim to docela rychle.
Po chvíli se Mierhal s Hirnem otočili k ostatním a dobrodruh v namodralé zbroji zvolal: "Poslouchejte chvíli."
Hádající se Durgan a Jergunil se ztišili, ostatní se ohlédli a Mierhal promluvil: "Několik z nás by se mělo porozhlédnout po blízkém okolí, jestli náhodou nenarazí na něco důležitého."
"A po čem se bude pátrat?" chtěl vědět Sirgis.
Dobrodruh pokrčil rameny: "Po jakýchkoliv známkách po těch zbojnících. Mohli by být někde v okolí další stopy nebo něco takového. Také chci mít jistotu, že náhodou nesídlí v nejbližším okolí našeho tábora, bylo by lepší to vědět. Ale předpokládám, že někde poblíž nás asi nejsou, ale co kdyby."
"A co budou dělat ti, kteří se nepůjdou...porozhlédnout?" ozval se Durgan.
Mierhal se usmál. "Dodělají tábořiště a nachystají večeři."
"Hele, tak já půjdu na ten průzkum," řekl Jergunil.
"Já taky," prohlásil trpaslík.
Zistela zamávala a postavila se před Mierhala. Ten se zeptal: "Ještě někdo chce?"
"Já půjdu," prohlásila Ash'raen'shina.
"Dobrá tedy, Jergunil a Durgan se vydají směrem, odkud jsme přišli a Ašrena se Zistelou půjdou přes řeku. Nechoďte nikam daleko, jen se koukněte po okolí. Hlavně ať nezabloudíte."
Trpaslík s barbarem se vydali do kopce ke skále. Mierhal a ostatní se začali věnovat svým věcem a slibovanému jídlu. Zistela se na temnou elfku zeširoka usmála a s cákáním přeběhla přes řeku. Ash'raen'shina se pousmála nad dívčiným prostým veselím a došla na břeh řeky. Sundala si plášť a vyzula si boty. Když chtěla vykročit, někdo ji jemně chytnul za paži. Tmavovláska se ohlédla a její oči se setkaly s očima Hirna Ganiada.
"Buďte opatrné, Ash'raen'shino," řekl tiše.
"Jistě," přikývla temná elfka. "Víš sám, že ti žoldáci jsou nejspíš až někde dál. Nejsem nesoběstačná, Hirne, nebo myslíš, že jsem přítěží? Dnes jsi mi říkal, že nejsem, mám pravdu?" Koutky jejích úst se mírně zavlnily v lehkém úsměvu.
"To nejsi, jenom...mám obavy, to je vše."
Ash'raen'shina přikývla a válečník v namodralé zbroji se vzdálil, nicméně stále tmavovlásku sledoval. Proč máš takový strach? Vždyť to opravdu není nebezpečná záležitost. Pořád mám pocit, že za tím je něco víc, ale co?
Ještě jednou se po Hirnovi ohlédla a kývla. Poté trošku zvedla svou dlouhou sukni a přebrodila říčku. Studená voda jí po dlouhém pochodu jakoby vlila novou sílu do noh a ona se cítila svěžejší. Na druhém břehu už čekala Zistela a netrpělivě přešlapovala.
"Pojď už, Ašreno. Já strašně nerada někde stojím na jednom místě, ty ano? Taky ne, viď? Vždyť jsi tanečnice, miluješ pohyb, že?"
"Máš pravdu, Zistelo, mám ráda pohyb."
"Já vím, tak pojď," zasmála se půlorčice. "Půjdeme tudy."
Obě ženy se vydaly od řeky na druhou stranu, než se nacházel tábor. Ash'raen'shina šla volným krokem a pozorně se rozhlížela kolem. Malá zlodějka běhala okolo ní a pořád něco zkoumala. Temné elfce přišlo obdivuhodné, kolik má energie, kterou potřebovala vybouřit.
Pak se najednou zastavila a řekla: "Musíme propátrat co největší oblast, víš, a proto..."
"Ale Mierhal říkal..." začala větu tmavovláska.
"...a proto se rozdělíme, Ašreno. Já půjdu tam..."
"Zistelo, nemyslím, že..."
"...a ty tam."
Ash'raen'shina otevřela pusu, aby něco řekla, ale Zistela už mizela mezi stromy. Tanečnice si jen povzdechla a vydala se směrem, kterým ukázala její neposedná společnice. Věděla, že pokoušet se ji dohnat by nemělo smysl, proto to ani nezkoušela. Ještě více zvolnila tempo a teď se jen pomalu procházela lesem a nikam nespěchala. Příchod tmy byl ještě daleko a ona věděla, že se stihne vrátit, než bude čas jídla. Když s družinou Mierhala cestovala do vesnice, přesvědčila se o kuchařských kvalitách některých jejích členů a docela se těšila. V tu chvíli však neměla hlad, a proto se oddávala chvilkové svobodě. Během několika dní si na většinu z devíti nových přátel zvykla a měla je docela ráda. Výjimkou byl vznešený elf Gilivan, který ji však nesnášel jako první. Každopádně byla ráda za chvilky, kdy byla sama. Jednak se bála, že by její chmurné nálady mohly někoho popudit, ale byl tu především jiný problém. Všimla si, že Hirn se po ní často kouká a ten pohled znala. Ještě víc se ale bála sama sebe. V jeho přítomnosti jakoby z ní spadly zábrany a ona mu byla ochotna říci věci, o kterých by normálně vůbec nemluvila. Měla strach, že prozradí něco...nevhodného. Stačilo, že mu řekla o smrti svého manžela, nechtěla ho tím zatěžovat. Byl příjemný a přitažlivý, ale nebylo vhodné navázat pevnější přátelství s kýmkoliv. Musím na ně zapomenout. Je to jen jedna mise, pak navždy zmizím z jejich očí. Nesmím se s nikým sbližovat, nesmím. Nemá to cenu, smysl, k ničemu by to nevedlo, ale...
Temná elfka se zastavila a opřela se o strom. Věděla, že se blíží jedna z jejích temných nálad, kdy pro ni bylo vše ztracené. Ne, nenechám se tím unést, dokud žiji na svobodě, tak budu žít se všemi výhodami i nevýhodami, které jsou s tím spojené. Nikoho nesmím zatracovat, musím být vděčná, že mě přijali mezi sebe, alespoň doufám...
Narovnala se, zrychlila krok a rozběhla se. Věděla, že je to hloupé gesto, ale chtěla utéct před dalším přívalem chmur a stesků. Nevěděla, jak dlouho běžela, ale běžela rychle. Chtěla utíkat ještě dál, dokud se nevyčerpá, ale její úmysl překazil drobný kamenný úlomek v lesní trávě, jehož hrany byly ostré jako břity. Ash'raen'shina si jej nevšimla, došlápla do měkké trávy a kamínek se jí zarazil pod nehet u palce. Temná elfka bolestí vykřikla, zastavila se, odkulhala k nejbližšímu stromu, který byl rozložitý a silný a opřela se o něj. Do očí jí stékaly slzy od bolesti a ona si pomalu sedla. Natáhla roztřesenou ruku k chodidlu a vytáhla úlomek zpod nehtu. Z palce okamžitě začala téct krev. Ash'raen'shina natáhla bolavou nohu před sebe a hluboce oddechovala.
Po chvíli bolest otupěla a tmavovláska si nahlas povzdechla: "Ach jo. Nejdřív jsem málem zešílela z vlastních pocitů a poté tady ztřeštěně lítám po lese. Abych se vzpamatovala, tak jsem se musela poranit. Ale dobře mi tak."
Nějaký čas ještě seděla u stromu, a když jí přestala téct krev, zvedla se a vykročila směrem... Ach ne, já nevím, kterým směrem se dostanu zpátky do tábora.
Temná elfka se beznadějně rozhlížela kolem, jestli nenajde cokoliv, co by ji pomohlo určit směr. Zarazila se a zadívala se na jeden strom. Ten kmen je tak zvláštně pokroucený. Kolem něj jsem myslím běžela. Nakonec, stejně musím něco zkusit, třeba...
Do tichého šumění lesa se vloudil zvuk. Byl téměř nepostřehnutelný, ale přesto jej Ash'raen'shina zachytila. Zvláště proto, že se ozval přímo za ní.
Tmavovláska skočila dopředu a přitom udělala kotoul. Těsně nad ní cosi prořízlo vzduch. Když vstávala, vytáhla své čepele a prudce se otočila, aby si změřila svého protivníka. A na místě ztuhla. Proti ní stál ohromný medvěd, jehož tlapy byly zakončeny strašnými drápy, které by ženu, jako byla ona, ve vteřině rozsekaly na kusy. Temná elfka nemohla pochopit, jak se mohl dostat až k ní tak nepozorovaně. Šelma se postavila na zadní tlapy a zařvala, přičemž odhalila neméně hrozivé zuby. Ash'raen'shina se vzpamatovala a otočila se, aby zkusila utéci k nejbližšímu stromu, na který by mohla vylézt. Jakmile se otočila, spatřila další nebezpečí. Přímo proti ní stála postava, která v jedné ruce třímala velmi zvláštní meč a druhou měla zaťatou v pěst. Postava byla oděna ve zvláštní brnění, které bylo celé ze dřeva, ale neznámému dokonale padla. Temné elfce vlastně připadalo, že je zbroj tvořena kůrou, ale nebyla si jista. Chvíli váhala, jestli jí cizinec nejde na pomoc, ale ve chvíli, kdy ten rukou něco pokynul medvědovi a pozvedl meč, měla jasno. Koutkem oka zachytila, že se medvěd pohnul směrem k ní. Srdce se jí rozbušilo strachem, ale ona na nic nečekala. Okamžitě vystřelila směrem k postavě s mečem. Když byla u ní, ta provedla výpad, který Ash'raen'shina odrazila zpola úhybem a zpola vykrytím mečem. Druhou rukou ťala po stehně cizince. Čepel jejího meče prořízla brnění a z toho odlétla sprška, tvořená kůrovým dřevem. Nicméně materiál byl tužší než vypadal, takže nepřítele jen škrábnul, a k ženině úžasu začala zbroj ihned 'dorůstat.' Nicméně její útok vychýlil neznámého z rovnováhy a jí se podařilo kolem něj prosmýknout. Sama však při tom manévru nepatrně uklouzla a třebaže zůstala stát na nohách, tak ztratila rychlost a medvěd byl znovu těsně za ní. Prudce se otočila právě včas, aby uviděla mohutnou tlapu, která se po ní ohnala. Proti útoku nastavila obě své šavle. Následovala ohromná rána a třebaže temná elfka šavle udržela v rukách, obě zápěstí se jí škaredě zkroutila a bylo docela možné, že jedno prasklo. V té chvíli však Ash'raen'shina bolest příliš nevnímala, protože jí úder prudce mrštil proti zemi. Díky své mrštnosti dopadla tak, že si nevyrazila dech, ale ohromná šelma se nad ní tyčila a ona neměla žádnou možnost úniku. Celá se roztřásla a do očí se jí vedraly slzy. Věděla, že by mohl její konec přijít brzy, ale nechtěla teď...a takhle. Začala vzlykat a schoulila se do klubíčka. Styděla se sama za sebe, že nedokáže umřít se ctí a se vztyčenou hlavou. Mohla se alespoň pokusit bojovat, ale vždy, když byla vstříc jisté smrti, se jí zmocnil děs. Věděla, že je to její prokletí, ale nedokázala s tím nic dělat, i když se snažila být odvážná.
Šelma se rozpřáhla, aby ukončila její trápení, když vtom se vedle ní objevil muž v dřevěné zbroji a pozvedl ruku.
"Přestaň, Bruraurre. Nevidíš, že je vyřízená?"
Medvěd zařval a stáhnul se.
Ash'raen'shina stále ležela schoulená na zemi, ale mírně otočila hlavu, aby se na válečníka podívala. Ten vedle ní poklekl a zpod dřevěné masky se na ni dívaly pronikavé oči, jejichž barva byla jako proměnlivá duha, temné elfce připadalo, že se mění.
Chvíli si ležící ženu prohlížel a nakonec prohlásil: "Ty asi nejsi to, co jsem si myslel, že jsi, nemám pravdu?"
