8. 9. 2007 – 19:42 Východoamerického času
Zasedací místnost – Pentagon – USA
„Jak už všichni víme, byl před čtyřmi dny zjištěn únik tajných kódů. Tyto kódy jsou s největší pravděpodobností v rukách A-ALY. Očekáváme proto každým dnem její útok.“ Generál se odmlčel a výhružně zarýval pohledem do přítomných. „Navrhuji proto, abychom postupovali stejně jako oni a stáhli všechny naše agenty domů. Taky by neuškodila pohotovost všem armádním jednotkám.“
Prezident vyskočil, až se stůl uprostřed místnosti zakymácel..
„Vy jste se zbláznil, Daggere! Víte kolik to bude stát?“ zakroutil hlavou. „Jsme zadlužení až po uši a vy nás chcete zruinovat kvůli nějakému dementovi, co se dostal do počítače NASA?“ Generál si stál na svém.
„Se vší úctou, pane prezidente, nemyslím si, že bychom měli A-ALU podceňovat. Podle posledních zpráv jsou silní, hodně silní a navíc kontrolují sedmdesát pět procent světových zásob ropy.“ Pomalu přešel k dataprojektoru a spustil ho. Na protější stěně se pozvolna objevila mapa světa. Po chvilce třetina mapy zčervenala. „Na této mapě vidíme území ovládané samotným ústředím A-ALY. Jak vidíte, není to jenom arabský poloostrov a KLDR. Nedávno do rodiny vstoupila většina afrických států a pár menších státečků východního pacifiku.“
Na mapě se objevila další barva, tentokrát oranžová. „Toto jsou státy, které s A-ALOU sympatizují, nebo chtějí v nejbližší době do organizace přistoupit. Pokud všechny tyto státy podepíší Tsengovu smlouvu, bude A-ALA ovládat pětapadesát procent světa a zhruba stejný počet světové populace.“ Generál se odmlčel. Nechával dostatečný prostor, aby tato zpráva vyzněla co nejhůře. Teď se chystal zasadit další ránu. „Zarážející ovšem je, že mezi těmito státy je i Čína a Japonsko. I když se tyto dvě velmoci nesnášejí, dokázali najít společného nepřítele, který odsune jejich sváry.“ Další odmlka. Znovu přejel svoje obecenstvo. Vypadalo to, že pozorně sledují jeho výklad. „Tím nepřítelem jsme , dámy a pánové, my!“
„To ale nedává smysl! Proč by se Japonsko stavělo proti nám? Vždyť do nich investujeme miliardy dolarů?“ rozhazoval rukama jeden z prezidentových poradců.
„Nesledujete politickou situaci! Japonsko se stalo supervelmocí! Je soběstačné a ekonomicky prosperující. Už se o sebe dokáže postarat samo. Dokonce jsou na tom skoro ve všech ohledech lépe než my a to zvláště poté, co si postavili další dva kosmodromy. Mají techniku i peníze na to, aby dobyli vesmír a lidi a zapálení, aby dobyli svět! Zapomínáte na jejich hrdou povahu a touhu po pomstě, milý pane!“ Generál to ze sebe vychrlil jak z kulometu a donutil tak poradce, aby zůstal sedět s otevřenou pusou.
Prezident si vdychl.
„To co nám tu povídáte je sice moc pěkné, ale zatím jste nám nepředložil jediný důkaz o tom, že by A-ALA chystala útok.“
„A co takhle skutečnost, že se na útok připravují? Všechny jejich základny doslova ožily. Jejich moc roste! Nedokážu si například představit, co by svět dělal, kdyby A-ALA zvedla cenu ropy pro státy, které nejsou členem jejich aliance, třeba o šest set procent! To bychom útočili na největší světovou organizaci s minimálními zdroji paliva, pane prezidente!“ ostře ho probodl pohledem. „Nesmíme dopustit, aby věci zašly tak daleko!“ Prezident se smutně podíval do stolu a prosebně ho vybízel, aby rozhodl za něj. Po chvilce vzdychl.
„Nuže dobrá, vyhlásíme pohotovost! Když se ale nic dít nebude, skončil jste, Daggere!“ Generál souhlasně trhl hlavou a dal se na odchod. Po chvilce se zastavil.
„Bylo by krásné, kdybych se mýlil, ale vše nasvědčuje válce, pane!“
9.9. 2007 – 8:07 Středoevropského času
Základna A-ALA – Urmijské jezero – Írán
Tseng mlčky hleděl na zuřícího technika a dumal při tom, jak by s Marwickem co nejefektivněji skoncoval.
„A když pak odešel, všiml jsem si otevřené mechaniky u kontrolního počítače……“ Technik rozhořčeně máchal rukama, zatímco Tsenga napadaly samé hovadiny! Upálení? Ne! To už tady bylo! Možná by ho mohl zlikvidovat podobným způsobem, jako svého psychiatra, ale…….to už vážně postrádá nápady?
„Když jsem potom zadal výpis operací, zjistil jsem, že došlo k přepsání ovládacího programu, pane!……….“
Teď na to konečně přišel! Číňani chtějí vidět ukázku ničivé síly Deimosu, tak ji uvidí. A Fred Marwick ji bude sledovat přímo z epicentra výbuchu! Bude na vlastní oči svědkem toho, co jeho hračka dokáže! Samozřejmě s ním bude muset zlikvidovat i jeho ženu, ale rozhodně to nebyla věc, která by ho donutila od tak geniálního plánu upustit. Byl na sebe hrdý!
„……A když jsem řídící program zkontroloval, našel jsem v něm nadřazeného uživatele!“ Technik domluvil.
„Je dobře, že jste si toho všiml!“ na chvíli se Tseng ještě zamyslel. „Dělejte jakoby nic a přepište program zpátky. Naženeme ho do pasti až bude družice hotová!“ Technik přikývl a zmizel za dveřmi. Tseng se usmál.
Marwick si právě nevědomky staví vlastní likvidační nástroj! Tahle myšlenka Tsenga dokonale uspokojila! Vždy měl nesnesitelnou averzi vůči Američanům!
Fred seděl ve svém pokoji a přemýšlel! Začínal tady toho mít opravdu dost. Za poslední týden viděl Sylvii jen jednou! Všichni na něj pohlíželi jako na vetřelce a i když nebyl formálním vězněm, zacházeli s ním tak! Jediné, co mu alespoň trochu zalepilo pusu byly slíbené peníze. Teď si ale začal uvědomovat, že to byl pouze slib!
Všechno teď vlastně vsadil na svůj výtvor! Když bude fungovat tak, jak má, propustí ho, ale nebude se mít kam vrátit, protože USA již bude pouhou minulostí. Pokud ale zbraň selže, bude minulost on sám. Teď už si opravdu nebyl jistý ničím. Nevěděl, co má dělat. Litoval, že to všechno tak uspěchal a nahrál do družice ten svůj upravený program už teď. Měl ještě počkat a promyslet si to! Teď ale už moc na výběr neměl!
Stala se z něho myš v doupěti koček! Zatím je přesvědčil, že do toho jde s A-ALOU, ale jestli se někdo dozví, že je tomu naopak, je z něj mrtvola.
Do místnosti přišli dva strážní. Nový den začínal a s ním i nová práce na absolutní zbrani, která raději nikdy neměla spatřit světlo světa. Fred vzdychl a následoval strážné k družici.
Generál Dagger si tou dobou prohlížel údaje o americké armádě, zatímco prezident Jefferson letěl do Bruselu, aby oficiálně požádal Evropskou unii o podporu. Vše nasvědčovalo tomu, že studená válka začíná být pěkně horká. Vypadalo to, že jestli někdo hodně rychle nevyřeší tuhle krizi, bude Daggerových mužů opravdu třeba!
Jako velitel tajných speciálních jednotek musel být připraven na všechno. Listoval různými přehledy a snažil se z nich vyčíst, co se jen dalo. Nesměl dopustit, aby ho A-ALA překvapila.
Věděl, že do toho jde moc prudce, ale on byl prostě taková povaha. Taky proto je nyní generálem. Nikdy nebyl na diplomatické kecy! Když někdo začne provokovat, musí mu dát najevo, že si to nenechá líbit, a to i za cenu smrti!
Potřeboval zjistit více údajů o A-ALE, aby si mohl všechno postupně seskládat dohromady. Měl na to ale pouze omezené množství času. Byl přesvědčen, že A-ALA zaútočí co nevidět. Rozhodl se, že půjde postupně od maličkostí až ke zdroji. Musí začít od NASA a od ukradených kódů. Pak může teprve postupovat dál.
Zvedl telefon a vytočil číslo. Na druhém konci se ozvala sekretářka.
„Sáro, zařiďte, ať ten poručík, co prověřoval se svým oddílem byt Stava Petersna, přijde zítra ráno za mnou!“
Když mu sekretářka slíbila, že to zařídí, usmál se. Svěří úkol mladším, krvelačnějším a energičtějším specialistům, kteří jak doufal, rozlousknou tajné plány nepřítele.
