|
Vidět krajiny, prastaré
Gotické tvrze, stromořadí
Chtěla jsem…
Být hrdinou bájí
Ne zbabělcem, co zradí
Když bubny zaznívají
Přináší války krvavé
Zbyla mi trochu spáleniny
Bolestné jizvy na duši
Chtěla jsem…
Být silná, hrdá
Nikdo o tom nic netuší
Jak těžké je být tvrdá
Když v srdci zebe z dlouhé zimy
Vystřízlivění, stud
Ráno je konec fantasií
Chtěla jsem…
Chtěla…
Byl to pouhý blud
Cos chtěla?
V dálce vlci vyjí.
Radši se rychle vrať zpět na zem
Neblbni holka, ztratíš se v těch snech
Chtěla jsem..
No, a co já s tím?
Srovnej se, nebo sejdi mrazem
Vždyť jenom třeštíš, ztrácíš dech.
Z těch tvých knih zbývá jenom dým
Jednoho rána ji našli. Studené tělo, s poslední jiskřičkou světla ve strnulých očích odlétl k nebi i poslední zlomek jejích snů. Svět ji bolel, tak jako bolívá mnoho bytostí, ale ona neměla tak silnou vůli, aby ji nezlomil. Nepochopená, osamělá a tak sebestředná ve svém zoufalství. Dostupné krásy jí nestačily, nestačily sny. Odejít, toužila odejít jinam, na druhý břeh řeky, který přece vypadá tak lákavě… i když je úplně stejný.
Snad má, co chtěla. Snad bloudí žhavými pláněmi bez konce a začátku.
Byla jednou z nás…
|
