…..bylo opravdu pěkně! Lehký vánek prořezával teplý letní vzduch a v nekonečném tichu se čas od času ozval hukot příboje. Díval jsem se na dorážející vlny a představoval si, jak jsme proti všemocné přírodě bezmocní. Seděl jsem na pláži a patou dělal ďolík do písku. Tolik nádhery kolem! Dokonce i mraky se navečer rozehnaly, aby se na nás mohly podívat hvězdy. Pozoroval jsem obrovský pás nad hlavou. To je mléčná dráha, náš domov! Usmíval jsem se. Jako bych náhle přešel do jiného světa, do světa klidu a nepřekonatelné krásy. Celé mé tělo zalil příval lásky a dobra. Nikdy jsem netušil, kolik síly se skrývá ve hvězdách.
Odtrhl jsem na okamžik pohled od noční oblohy. Zčeřená šumivá voda se mi přelévala přes nohy. Nastal příliv. Zvláštní, jakou sílu má Měsíc. Podíval jsem se na něho a uviděl v něm tvář. Očividně ze mě měla radost a já z ní také. Chvíli jsme se navzájem pozorovali. Pak jsem si všiml, že se vedle objevil světelný bod. Vzdaloval se od něj a vypadalo to, jakoby ho ten měsíční obličej vyplivl. Užasle jsem pozoroval novou hvězdiču, hýřící snad všemi barvami. Blikala a rostla. Vzpamatoval jsem se a letěl pro dalekohled. Pln vzrušení jsem začal znovu hledat objekt na noční obloze. Už tam nebyl. Podíval jsem se zpátky na měsíc. Jeho tvář se změnila. Teď se usmívala ještě víc a byl jsem si jist že jen a jen na mě.
Tenkrát mě to moc neoslovilo, ale když jsem za dva roky uviděl tentýž úkaz v Jižních Čechách, zarazilo mě to! Začal jsem se zajímat o vesmír a novodobé teorie! To byl první krok. Od encyklopedií a odborných knížek jsem rychle přešel na sci-fi a nakonec jsem začal sám psát.
