|
|
"
Jenom tu jednu věc pověz mi:
Kde jsi? Kam vždy večer odcházíš?
Ve svitu svíce tu sedím teď,
noc co noc hledím na temnou mříž.
Měsíc tam na nebi září dál,
hvězdy kol něj stále planou.
Vidíš ho též? Jsi tedy sám?
Nebo jsi s ní - s tou dámou…?
Rve mi to srdce - ta myšlenka.
Ona smí mít tě, to já ne.
Jsem stále zamčená ve věži;
můžem my říct, že se známe…?
Myslím jen na tebe – k čemu mi je to však…?
Ty mě mít rád nikdy nebudeš.
Jsi snad s ní? Řekni to, neboj se, odpověz!
Vždyť přeci vím, že ji miluješ…
Snad jen ne tolik, jak já tebe miluji,
to bys pro ni láskou zmíral.
Tak by ses trápil - a zbytečně!
Jen z dálky na ni se díval.
Já však vím, že je to jinak,
ač přála bych si to moc -
miluješ ji, ona tebe,
pro to už není pomoc.
Vzpomeneš taky někdy snad,
na dívku hledící skrz tu mříž?
Nebo tu budu navždy stát,
a čekat, kdy už se oženíš…?
|
